James Bond: Spectre

A já si pochutnal. Určitě ne tolik jako při první Craigově štaci (Casino Royale), ale o zklamání, které jsem se po prvních reakcích bál, se nejedná. Pořád je to divácké blaho, pořád je to omámení mnoha smyslů. Živočišnější a razantnější, žádný nablýskaný Brosnan bez škrábance, prostě Daniel Craig je tu s námi počtvrté (tvůrci ho prezentují tak, jak ho máme rádi), Sam Mendes podruhé. Skyfall mi sedlo, ale oproti Spectre mělo překvapivě dost hluchých míst. Zesnulá M pověsí v posmrtné zprávě svého nejlepšího agenta na stopu zločinecké organizace, zatímco v Londýně se zase bojuje proti zrušení programu 00. Bond mezitím na vlastní pěst střídá kontinenty, zase trochu truchlí a nechává se obtěžkávat svědomím (a občas pokecá s myší), tvůrci připomínají staré šrámy, dostávají nás do Jamesovy osobní historie, půvabná Léa Seydoux se snaží přiblížit výsadnímu postavení Vesper a záporák Christoph Waltz jede na půl plynu, ač je zodpovědný za několik bolestných tragédií v životě agenta Jejího Veličenstva. Spectre byl drahý jak prase (tomu se říká královský rozpočet) a je to na něm cítit. Protahujeme se zajímavými lokacemi, vše začne leteckou akrobacií, nechybí honička v ulicích Říma, v zasněžených horách i rozbíjení interiéru vlaku s wrestlingovým šampionem, které připomene onu přitažlivou syrovost z Casina Royale. Osobně jsem rád, že producenti volí namísto solidních řemeslníků „velké“ režiséry, kteří si libují v trochu jiných žánrech. Mendes udržel Bonda docela pevně ve svých rukou, obklopil se nejen výbornými herci (Britové a Britky, Francouzka, Italka, Rakušan, Dán, Ir, samozřejmě Američané), ale i mistry ve svých oborech (vedle kamery mě tentokrát moc potěšil skladatel Thomas Newman). Tahle série má své limity, tenhle model ale prostě baví. Jen jsem byl připravený na víc humoru, který nepřišel. (09.11.2015)

Sam Mendes je bůh! Sam Mendes je všeumětel, co natočil legendární Americkou krásu a spásu bondovek v podobně vyhypovaného Skyfallu. Řekli si pánové a dámy v Sony a MGM, pozdrželi o rok natáčení v dobré víře, že vyčkají na mistra a vypilují scénář. Vypilovali ho tak detailně, že vznikly problémy, co jsou na filmu citelně vidět. Vtipné situace, zřejmě do scénáře vtěsnané na poslední chvíli, takovým problémem nejsou, až na výjimky nepůsobí nepatričně (cgi myš-zlodějka) a pokud člověk neviděl třeba parodii Kingsman, kde humor funguje výtečně, se i párkrát zasměje. Problémem je chaos. Bond cestuje po celém světě v naději ukázat co nejvíc. Ukázat alpské Rakousko, perfektně kulturně fungující Mexiko (chacha), jo a Asii...prokrastitapána, Čína dneska nemůže nikde chybět! (Já vim, bylo to Tokyo, ale vyzní to jako klasická orientální Čína). Víc než kdy jindy je ale vidět, že do každé lokace je třeba dát automobilovou honičku, nebo nějakou přestřelku. Jo, na tom neni nic špatně. Špatně je, že za Bondem se bezmyšlenkovitě honí Dave Bautista, kterej vypadá jak gorila v obleku, řekne dohromady tři slova a skape tak nudným způsobem, že se až nechce věřit, že tento snímek snímal skoro až legendární Heute Van Hoytema 😊 (to je ten, co snímal Interstellar). Například úvodní scéna v Mexiku je sice po kameramanské stránce naprostý majstraštyk, jenomže když jednou funguje kamera, musí prostě náhle z blíže nespecifikovaného důvodu spadnout celej barák, jenom proto, aby mohl 007 na poslední chvíli uniknout. Naproti tomu, stará parta ze Skyfallu funguje (M, Penny, Q) a pokud máte Craiga rádi, dostanete opět Bonda nového tisíciletí, tedy štramáka co nejde pro zadumčivý výraz a tvrdou ránu daleko neznajíc nějakých emocí...to je prostě jeho Bond a ten další postavu třeba uchopí úplně jinak, pokud je však toto konec jedné éry, je to škoda. A Chris Waltz? Rozhodně je ho tady málo, ovšem s výjimkou jeho první scény vlastně hraje to, co v Tarantikovkách, akorát nemá šanci vyniknout. Pokud jste viděli Šéfy na zabití 2, přesně taková slabota to je. A ano, má angorskou kočku ;) Celkově je teda dvacatá čtvrtá bondovka dva a půlhodinovým hledáním přízraku (ano název je dvojsmyslný), která je nakonec jedním velkým umíráčkem soňáků, jednou miliardou dolarů pro produkční tým a příslibem do budoucnosti, že Christopher Nolan snad jendou ukáže, jak se to má dělat. Nechci dát na cizí názory, ale víceméně se shoduji s MZ. SPOILERY : Pár maličkostí mě potěšilo. Konečně taky jednou neumřel záporák a Bond-girl, nesnášim, že podle mustru musí prostě někdo umřít, tentokrát to odnesl jen Bautista s Andrewem Scottem (kterej mě ale nebavil tolik jako v Sherlockovi)...60%...[5.11.2015_Cinema City IMAX_Flora] (06.11.2015)

Bylo by to slabé i jako řadová bondovka, která nechce být vyvrcholením craigovské série propojujícím všechny filmy s ním. To propojení mi přišlo značně vychtěné a povrchní a návrátivší se klasický bondovský záporák (vyhazující do povětří domy, které už jednou do povětří vyhozené byly) a mající k Bondovi opět velmi vychtěnou osobní vazbu nezaujal, stejně jako akční scény. A Monica Belluci stráví ve filmu jen pět minut. SPECTRE si může podat ruce s QUANTUM OF SOLACE. (09.12.2015)

Je opravdu velmi lehké Spectre odstřelit. Oproti Skyfall je film méně důsledný ve vývoji děje (nejedna situace je divácky atraktivně pojatá, ale při bližším pohledu vlastně nedává moc smysl), razantně uhýbá od nastaveného konceptu předchozích dílů, mění důležitou událost série (na to jsou fanoušci vždy extrémně citliví) a jde zcela bez debat o příliš dlouhý film na to, že se v něm vlastně řeší poměrně triviální zápletka. Jenže jsou tu detaily, které rezonují a díky nimž si uvědomíte, že i v té rozpolcenosti Spectre nabízí víc, než průměrný akčňák. Jako když Bond pobaveně opilý mluví s myší, nebo stojí na mostě a váhá, jakým směrem se vydat. Není to nejlepší bondovka s Craigem, ale v určitých momentech mi přišla nejlidštější (i díky velmi dobré hudbě Thomase Newmana, který se tentokrát nespokojil s pouhou tupou akční výplní). A vůbec bych se nezlobil, kdyby šlo o poslední díl s Craigem, protože mu dokázal Mendes dopřát (pokud lze něčeho takového vůbec v nekonečné akční sérii dosáhnout) důstojné finále. A byla by škoda ho uměle natahovat. (06.11.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)