Dozvuky

FEBIOFEST 2013, Bratislava. Józef sa vracia z USA po 20 rokoch do rodnej dediny v Poľsku, aby navštívil svojho brata Franciszka, ktorému odišla žena s deťmi do USA. Józef príchádza za svojím bratom aby zistil prečo ho žena opustila a zisťuje, že jeho mladší brat kradne a skupuje židovské náhrobné kamene, ktoré sú roztrúsené po dedine. Niektoré sú zabetónované v ceste, studni atď. Z Franciszka sa stal štvanec a lovná zver pre obyvateľov dediny. Po zatiahnutí Józefa do tejto hry prichádzajú ďalšie skutočnosti o temnej minulosti dediny. Je veľa snímkov, kde sú zobrazené nemecké a sovietské vojská ako tyranizujú ľudí, ale Pokłosie poukazuje, že zlo je aj tam kde by to nikto nečakal. Film, ktorý si nedáva servítku pred ústa a poukazuje na zverstvá, ktoré sa diali počas druhej svetovej vojny. Veľmi emotívny a silný film. (22.03.2013)

"Na świecie jest dużo kurewstwa. Nic z tym nie zrobimy, ale nie musimy przekładać do tego ręki" (Na světě je mnoho svinstva. Nic s tím neuděláme, ale nemusíme se na něm podílet.) Toto jsou slova hlavního hrdiny, se kterými se ztotožnil i režisér filmu W. Pasikowski, když mu mnozí vyčítali, že vytahuje kostlivce ze skříní. Polsko je velký a hrdý národ se složitou historií. Nedivím se, že tento film vyvolal širokou a nepříliš vstřícnou diskuzi vůči jeho tvůrcům. Na mne ale zapůsobil velmi a zůstala po něm tíha na duši, co všechno mohou ukrývat pamětníci dob minulých. (28.05.2013)

Nie je jednoduché pátrať po minulosti a potom jej čeliť zoči-voči. Poľský príspevok dokáže odkrývať temnú minulosť postupne a obdivuhodne sa hraje s diváckymi emóciami. Tie sú vybičované ako aj atmosféra vidieka, kde sa príbeh odohráva. Zdá sa, že dedinské prostredie nám so zanovitými a tvrdými charaktermi v poľskom filme pripraví ešte nejedno prekvapenie. (14.04.2013)

Poláci opět předvedli svůj um a natočili skvostný drama, který otevírá jedno poměrně brutální polské stigma z války. No a já jsem moc rád, že ho otevřeli, ač Poláci na něj zřejmě moc zvědaví nejsou. Stigmata národů je ale potřeba přijmout a jít dál. Když se o nich nebude mluvit, tak budou nedořešené a bude v národu neustále převládat nenávist. V našem případě to poměrně slušně představil Juraj Herz v Habermannově mlýně. Válka je prostě svinstvo a tvoří i takové příběhy, jako v případě tohoto filmu. Po skončení filmu jsem pro samotné téma měl sto chutí filmu vpálit pětihvězdu. Nicméně mě mrzelo, že ten závěr docela utnuli a taky jsem, když jsem se nad tím zamyslel, vlastně vůbec nepochopil, kde se tam ty náhrobky vůbec vzaly. Také poměrně úsměvné bylo, jak tu František všude chodí v saku…na pole, do bažin…to si od bráchy nemohl vzít nějaký normální kalhoty s trikem? Jinak ale pecka. Další polský nářez a zřejmě nejsebekritičtější a nejkontroverznější téma, které jsem od Poláků doposud viděl. (21.01.2019)

No jo, Poláci se opět nebojí rýpat pořádně hluboko do vlastních řad. Celkově ten film není úplně bezchybný, občas to bylo lehce kostrbaté v návaznostech a závěr byl překvapivě uspěchaný, klidně mohlo být ještě třeba dvacet minut navíc. Na druhou stranu je potřeba opět ocenit onen specifický polský "realistický touch", stupňující se syrovost (i když jsem si po zkušenosti se Zlým domem a Růženou pořád představoval, kam až by ten marasmus vystupňoval takový Wojtek Smarzowski :). No a taky mě hodně bavil výtečný a pro mě dosud neznámý herec Ireneusz Czop. A ještě se mi hodně líbilo, jak komplexně Pasikowski pracoval se zdánlivě nenápadným a nepodstatným detailem, ukradeným kufrem v úvodu filmu, kvůli čemuž musel hlavní hrdina neustále chodit pouze v obleku - takže si ho musel neustále prát (což je záminka k "meziscénám") a navíc jej tento look vizuálně ještě více vyděloval z nepřátelského prostředí vesnice. Nejpodstatnějším zprávou kterou Poklosie velmi sugestivně vysílají je ale onen neustále implicitně přítomný obrovský vykřičník, totiž jak dalekosáhlé s nesmazatelné následky má válka. A právě válka dává nejlepší příležitost oné pověstné svini, která se může skrývat v každém... (21.12.2013)