These Final Hours

Nastala neodvratitelná fatální katastrofa, zbývá posledních cca 12 hodin, než sežehne i Austrálii. Silná premisa sleduje nejistého mladíka (mezi dvěma ženami), který si v anarchii odbrzděného šílenství, zvířecích pudů, kalení do bezvědomí či hromadných sebevražd jako jeden z mála drží zdravý rozum, protože získává cíl: dopravit ztracenou dívku k jejímu otci. Jejich nedlouhá odysea tu zoufalost a prázdnotu (jak bych asi reagoval já?) vystihuje velmi zdatně, byť jednotlivé "výjevy" neposlepovává dostatečně účinně dohromady. (17.01.2017)

Pár hodin do konce světa, co asi napadne pokojnou australskou společnost, která je takové doslova žhavé novince vystavena? Předně se začne vzájemně vraždit, ničit si věci, znásilňovat nebohé jedenáctileté panny a další "cool" věci, na které s perspektivou dožití s mizerným platem a nekonečnou pracovní dobou ani nepomyslí. Přeživší celé té pravé Očisty se posléze brutálně zfetují a vzájemně ošukají na garden party idiotského punkera, kde nechybí skákající kozy a zpocené kurvy, případně s tupým výrazem a pocitem dokonale prosraného posledního dne čumí vstříc pekelné tsunami. Polovina filmu je neskutečný nářez, ale jakmile dojdou nápady jak vylíčit společnost v rozkladu, začíná nastupovat plíživá nuda plná poklidných pokeců s matkou, případně filozofování s dítětem u mrtvoly fotra. Škoda, přesto je to vzhledem k těm financím naprosté překvápko, které si vytírá prdel se všemi debilními variacemi jako Drtivý dopad patosu. 68% (24.01.2015)

Apokalyptické filmy nezvyknem vyhľadávať, ale tento ma celkom zaujal svojim popisom. A musím uznať, že to vôbec nebolo zlé. Tá atmosféra strachu a zároveň nádeje, ktorú so sebou prinášala apokalyptická vlna, bola vykreslená naozaj výborne. Len škoda, že po dejovej stránke to bola trochu nuda, keďže celý film spočíval len na tom, aby sa ústredná dvojica ešte rozlúčila so svojimi blízkymi a pripomenuli si tie najdôležitejšie morálne hodnoty. (27.12.2014)

V jakémsi zasunutém komentáři, připlácnutém zde, na ctnostné česofudě, jsem se dočetl o závanu naděje, který provází závěr flmu. Jinak bych si jej nevpustil do obytného prostoru, jež momentálně okupuji svým luzným tělem kardinálního pašáka. A to bych chyboval, neboť právě ono vyústění, dodrcnutí, či pokud chcete, tak ukončení díla ospravedlňuje veškeré lapsy (ano, je to volitelné, proto lapsusy dnes vynechám, šťourálci), které mu předcházejí. Pro mě šlo o milé kraulování proti proudu běžné holly a bolly údské zábavy. Pokud mohu také dopomoci někomu k nečekanému zážitku, pak opakuji s vážnou tváří - závan naděje na konci stojí za vidění. Mrk, mrk. Šmak je mrkev. (16.02.2015)

Zeměplacku poctil návštěvou macatý asteroid, kterého Wiliš nestihl navrtat, a kukačky odkukaly tři čtvrtě na apokalypsu. Otázka zní, jak se k tomu postavit. Spláchnout do hajzlu zbytky humanity a sexuálně si na závěr ožralý a zfetovaný zaexperimentovat s dětmi, zvířátky či upoceným sousedem, nebo se vzorně katolicky sbaleným nebeským zubním kartáčkem a pyžamkem s andělíčky pokorně a v tichosti čekat na výtah Svatého Petra? Vypatlaná animální hovada v mžiku zakroužkují jedničku, kudlanky dvojku a zbytek populace řeší dilema, co s načatým večerem, po němž už žádné kurvopění nepřijde. Například takový já bych se na to asi nejdřív vysral, abych nevypadal s povoleným svěračem nedůstojně, a až teprve poté bych brnknul Kateřině Papstové, jestli by se mnou nechtěla mít miminko, protože jsem nikdy neměl škaredou holku s čurákem a na swingerspárty v Zoo bude nával. Vcelku slušný, ač levný vývar z ptakopyska o tom, kterak se ze zbabělého protinožce stal těsně před koncem světa empatický altruista, jenž by s neamatérským rozpočtem určitě mohl tlačit na pilu daleko více. Nu což, nezbývá, než si počkat na rymejk s Vilémem Kovářem a doufat, že v tom nebude hrát ten jeho pazneht. (06.01.2015)