Podčiarknuté, sčítané

Nemůžu si pomoct, ale narozdíl od nejmenované stejně >nejapné< remejkové hollywoodštiny je tenhle film navíc ještě méně zábavný. Takže vlastně ta mr. C. exhibice se svalovcem Arním a krásnou J.L.C. vychází ve své odechovosti d.m.s.n. o fous líp. To je podtrženo sečteno pravdivá lež...! (;-) . . . Uvěřitelná je tahle taškařice opravdu >neuvěřitelně< (hm), takže každému co jeho jest, každopádně v tomhle případě tedy jsou ty tři hvězdičky opravdu jen s velkou tolerancí - snad jen díky původnímu námětu a originalitě pointy. Film jako takový by si je zasloužil myslím jen od velkého fandíka frantíckého humoru... A to jsem se opravdu těšil! - - - P.S. A ne že nedělat remaky! - - - - - (Poprvé viděno 29.9.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.12.2009) (30.12.2009)

Kdo neumí stárnout, musí padnout.. Tajům špionážního řemesla příliš nerozumím a v poslední třetině jsem tu už v rozsáhlé sérii zvratů přestával mít jasno tom, kolik z dění znamená pro naše hrdiny reálné nebezpečí a kolik tvoří jen sofistikovaná hra zinscenována Francisem pro napínavé dobrodružství pro znuděnou manželku, příp. zinscenování Francisovým šéfem pro ještě větší zpestření života svého agenta s problémy v rodině. V tomto ohledu se přiznám, že jsem čekal velkolepější finále a ještě překvapivější pointu (SPOILER: ...a říkal si, zda tvůrci nezapojí do té hry v odhalení pozadí událostí i další členy rodiny, třeba syna Juliena, který je spočátku výraznou postavou a pak se náhle vytratí z děje... KONEC ****), ale jinak jsem byl velice spokojen a film mi bez jediného pocitu znudění utekl velice rychle a svižně. Zjišťuji, že tyto pozdější „temné“ dobrodružné komedie jako Prohnilí či Spolek darebáků mě od Claudea Zidiho baví snad ještě víc, než režisérova raná tvorba ve znamení Bažantů a spol. (kde jsem sice více obdivoval Zidiho hravé nápady, ale vzhledem k časté absenci souvislejšího příběhu se mi ten jeho styl až na výjimky nejednou omrzel ještě v polovině filmu) a vypadá to, že tady byl ještě Zidi pořád ve vrcholné formě. Ač děj překypuje napětím i akcí, pravidelně dochází k zábavným odlehčením, někdy směrem až k jemné parodii (třeba když Thierry Lermitte neodkladně jedná v akci se samopalem s pohádkovým pláštěm na sobě :)) a možná až na dvě, tři drsnější scény se mi to zároveň sledovalo pohodově. K mému překvapení mě tu úplně nejvíc bavil Eddy Mitchell, ač mám pocit, že jisté charisma a vtip mu dodával především Ladislav Frej v dabingu. [85%] (17.11.2022)

Na pozdější verzi s Arnoldem to nemá. Jednak Pravdivé lži jsou ještě o ždibec líp napsaný, jsou v nich prvotřídní akční scény a taky jsou o něco líp zahraný. Tady se skoro vůbec nestřílí ani nerve, francouzskej režisér sází spíš na humor. Ale není to vůbec špatné, odsejpá to zasmál jsem se u toho. A líbilo se mi vidět některý scény, který byly později téměř přesně okopírovaný, hlavně mě bavil prodejce ojetin. Na čtyři hvězdy je to s přehledem. (09.10.2014)

Asi jako většina diváků jsem jako první viděl Pravdivé lži a ani chvíli mě nenapadlo, že je to vykrádačka tohoto filmu. Je to převážně díky výrazně americkému rukopisu J. Camerona a také faktu, že špionážní filmy k USA přecejen patří víc. I proto nebude to srovnávání obou filmů fér...tedy určitě ne vůči Podtrženo, sečteno! Už když začneme s hlavními postavami. Kupodivu nemám v případě Arnolda a Thierry Lhermitta potřebu řešit zřejmou fyzickou odlišnost, ale spíš fakt, že Arnold mi byl svým projevem sympatičtější. V případě manželek je to ještě výraznější, ale tam je v tom Miou-Miou vcelku nevinně. Cameron využil herecký potenciál Jamie Lee Curtis mnohem lépe a dal její postavě větší prostor. Velmi to pomohlo zdůraznit chemii, která mezi ní a Arnoldem fungovala na jedničku. Že to bylo trochu na úkor Harryho parťáka je škoda, ale je to pochopitelné. Když budeme v tom srovnávání pokračovat, tak musím říct, že mě překvapilo jak moc se Cameron držel původního scénáře. V mnoha ohledech to bylo 1:1. A tady je to opět trochu nespravedlivé. Kdybych viděl Podtrženo, sečteno! jako první, ocenil bych těch pár opravdu dobrých nápadů a vlastně celý příběh víc. Takhle mám ovšem pocit, že Cameronovi se podařilo namíchat ten koktejl špionážního krimi a komedie přece jen lépe. A to podotýkám, že jsem Pravdivým lžím dal jen 3*. V čem vidím to lépe? Pravdivé lži dobře fungují jako komedie, ale doplácí na megalomanství Camerona. I když příběh sám je kompaktní, jako celek je potrhaný přepálenými akčními scénami. V tomto je originál umírněnější, což je jen dobře. S tou akcí souvisí i hudební podklad, který v prvním případě zdůraznil akci, takže dodal dynamiku i komediálním scénám, ale v tom druhém hudba podtrhávala tu špionážničinu...ovšem na úkor komedie. Aneb Zidiho koktejl mi připadal moc fádní. Pokud bych si v budoucnu mohl pustit jen jeden z těch dvou filmů, asi bych zvolil Cameronův "vulgárnější" remake. Podtrženo, sečteno! není špatný film, ale ani lepší, než Pravdivé lži. (04.03.2024)

Vzhledem k tomu,že se jedná o původní scénář,je nad slunce jasné,že si to zaslouží stejné hodnocení jako americký remake.A proč stejné?Protože americká verze je velkolepá,živější,akčnější,víc nahláškovaná.Oproti francouzská je mnohem víc art,má původní myšlenku,herci nejsou tak toporní a vůbec....je to prostě Zidiovina :-) (04.08.2010)