Na dně skleničky (S02E03)

Chlast, chlast, chlast. Takhle ho chci ve filmech vidět, tohle je jedna z jeho skutečných podob. Ne ta vysmátá mládež z televizních reklam. A tady byli ještě milosrdní - okouzlující Filip, karavan na břehu jezera, láska, sex, srandičky, svoboda....pak sešup, ale pořád s maskou fešáka Majera, kterej ještě pořád jaksi fungoval. Může být ale hůř, mnohem hůř. Ve filmu naopak. Když se sejde Prušinovský se Slámou, tak už to u nás o moc lepší být nemůže. (30.01.2017)

Ááááá! Tak tohle byl zážitek - od první do poslední minuty. Skvělej Majer, skvělej Noha - bezvadná dvojka s výrazně dobře napsanejma dialogama(!) a rolema. V tomhle díle jsou dobrý dokonce i ty děti (Majerův syn, jeho spolužačky...). Postavy jsou napsaný skvěle; jsou komplexní, nečernobílý a složitý - ale nejenže je to skvěle zahraný, on je výbornej i scénář, kamera a režie. Dechberoucí a silnej díl s koncem à la Samotáři, podle mě nejspíš nejlepší díl z celýho seriálu vůbec. (14.11.2016)

Proboha, to nemáme jiný herce, než Vilhelmovou a Lišku? A to jejich zarputilý obsazování do všeho trvá dodnes! Mimo jiné, už první záběry - Vilhelmová coby hráčka na kontrabas v country kapele, tak to snad proboha ne. Těžko najít něco, co by jí sedlo ještě méně. A nejhůř vyzněl monolog Vlasákový k Majerovi v tý maringotce či co to bylo. Jinak příběh ušel, ale jako vždycky v tomhle cyklu, všechno je tak strašně přitažený za vlasy... Dobrej je snad jen ten úplnej konec a rvačka v hospodě. Jo a ještě mi tu přišel slušnej Jáchym Novotný. (03.11.2020)

Tady se zcela jasně ukazuje jak se nám ten chlast propojuje celým životem. I když už jste v prdeli a chcete skončit, pak se setkáte s někým a zase si dáte. Je to začarovaný kruh ze kterého, ale bohužel musí vyjít každý sám. Výborný příběh, kde naprosto exceluje Stanislav Majer o takovém malém popíjení, které nám dokáže zničit celý život. Nejhorší na tom je, že je to celou společností neustále naprosto tolerováno na rozdíl od drog. Za mě 98% (19.11.2020)

Nevinné lži jdou do finále a kvalita stoupá vzhůru. Na dně skleničky je toho krásným příkladem, ponurá, pod kůži zalézající hudba, hutná atmosféra a nepřítel ze všech nejtěžší. Stanislav Majer mi tu předvedl jak dobrým hercem dokáže být, když je dobře veden. A jako bonus? Když už jsem čekal očekávaný konec, přišla poslední pěti minutovka, další odhalení a poslední záběr, který Vám do krku narve knedlík sakra hluboko. Skvělý. (01.02.2018)