Star Wars: Vzostup Skywalkera

Horská dráha. Našlapaná jízda od začátku do konce. Abrams už se nebojí jít svou cestou, ale má kurevsky málo času a jen jeden film na odvyprávění všech nápadů. A tak je tam sází jako Baťa cvičky. Akční scény jsou skvělé, pointa dost zajímavá, ale to sprintování a hodně zbytečného fanservisu to malinko sráží. (27.12.2019)

S koncem ságy je na místě vzpomenout si na člověka, kterým to celé začalo a který je umně jen sem tam připomínán, aby se neřeklo - viz nostalgická promo videa perfektně vysoustružená disneyáckým marketingovým týmem, aby utvářela dojem, že sága teď konečně patří fanouškům a fanoušci ji uzavírají pro fanoušky (takže je tam Lucas maximálně jen v jednom záběru). Je úchvatné, jak se korporaci podařilo během několika let od nákupu Lucasfilmu od této značky odstřihnout George Lucase, který před tím byl s franšízou vždy zmiňovaný jedním dechem. Lucas přitom byl nejen stvořitel, ale také zlomyslný bůh, který si s filmy dělá, co jemu se zachce, a ignoruje modlitby fanatických adorátorů svého díla. Tato vzdálená vzpomínka působí dnes osvěžujícím dojmem, když naopak žijeme v éře, kdy mnohdy marketingové kampaně a celé PR produktu bývají důležitější, mocnější a příznačně také i nákladnější než samotné blockbustery, které propagují, a kdy filmy samotné vznikají podle PR plánů a ne na základě nějaké vize či ambice. Jak paradoxní, že ono důmyslně konstruované navrácení ságy fanouškům a navíc evidentní podřízení se jejich vkusu dalo vzniknout nejzapomenutelnějšímu a unisono nejkritizovanějšímu filmu celé série. Jestliže vrcholem série pořád zůstává (v rámci celé ságy silně atypická) pátá epizoda se svou bravurní vyprávěcí strukturou, která perfektně střídá prostředí a postavy, aby se nikdy nezadrhla, pak devítka po vzoru svých hyperpřískoků uhání, aby do mamutí stopáže napěchovala co nejvíc prvků. Ovšem výsledný efekt je jen barevná šmouha, ze které v momentě doznění závěrečných titulků nezbude nic. Matně si vybavuju, že devítka anulovala vše (zdánlivě) novátorské a svěží z předchozího dílu a nahradila to nonstop fanservisem, ze kterého je dokonce i hardcore fanouškům blivno. Ale zase o málokterém filmu platí, že ho musíte vidět v kině, protože to postupné vytrácení davového nadšení a nevěřícné výkřiky i výbuchy zoufalého smíchu nikde jinde nedostanete. Osobně jsem si stanovil, že požaduju, aby v zakončení ságy byli porgové, ewoci, jawové a gungani, takže jsem s filmem ze 75% spokojený. (22.12.2019)

Zhruba do půli stopáže výborná, svižná pohádka, která dávala smysl a sem tam nabídla i nějaký osvěžující vtip. Bez ironie pohoda. Ale od momentu vyjevení původu Rey se z toho jak mávnutím kouzelného proutku stala příšerně hloupá, bizarní, klišovitá, bezradná pitomost, kterou by krásně zparodovaly Monty Python, kdyby ještě fungovaly. Trpěl jsem jako zvíře, schovával hlavu do dlaní a celou druhou půlku počítal minuty do konce. Při Finnově „Cítím to.“ jsem dostal záchvat smíchu, ale ne radostný, nýbrž zoufalý, nevěřícný, z toho co vidím a slyším. Nevěřím, že ten všudypřítomný patos v závěru má na svědomí tak šikovný člověk, jako Abrams, nejel třeba náhle na dovolenou a nevzal to místo něho Emmerich? Úplně vidím tu brainstormovou poradu pohlavárů Disneyho, jak se sejdou kolem stolu, a v panice vymýšlejí, jak to nejlépe zfouknout, aby se neopakovaly bídné tržby osmého dílu (mimochodem výborného, za tím si pořád stojím). Ten nabídl odvážnou odbočku, vzal to po svém a bohužel narazil. Takže Disney to srabácky celé znegoval, postavil na hlavu, nesmyslně zakomponoval staré motivy a postavy a jeho výsledkem je ten pověstný eintopf, co uvařily pejsek s kočičkou, po kterém bolí bříško. A ani živočišné uhlí vám nepomůže. (21.12.2019)

Tak se mi to v hlavě rozleželo a zůstávám u nejvyššího hodnocení. Dostala jsem všechno, co bych od nového dílu Star Wars čekala, nebyla narušena originální atmosféra a vlastně celý to sledování bylo příjemný. Chápu skalní fanoušky, že je rozčiluje, že jdou tvůrci hodně naproti divákovi a dělají tak legendu lépe čitelnou i pro ty, kteří k filmu přijdou jen náhodou. Ale není to tak trochu logický krok? O tom, jestli je správný nebo ne, můžeme debatovat. Za mě je to slabších 5* (18.12.2019)

Konečně je tahle rozháraná série u konce. Hodnocení jejího závěru by mohlo proběhnout v několika různých debatách. Nabízí se třeba otázka, jak bylo možno takhle rozehranou sérii vlastně ukončit? Nebo jestli je vůbec možné, aby se tenhle díl líbil těm, kteří z různých důvodů nesnášeli oba předcházející? A tak dále. To se všechno bude v dalších dnech a týdnech řešit, každopádně za mě se jedná o důstojné završení. Podle očekávání je devítka plná hašení Johnsonových požárů, a tak se nejvíce blíží abramsovské sedmičce; zároveň překotným tempem, digitálními orgiemi a snahou dát fanouškům vše, co se dosud nepovedlo, dává vzpomenout na Pomstu Sithů. V klasicky abramsovském duchu je finále efektní, nesnaží se na rozdíl od Posledního z Jediů kdovíjak rozšiřovat svět a nové prvky do Silou prosyceného vesmíru zapojuje hlavně ve chvílích, kdy si jinak moc neví rady. Hlavně se však snaží uzavřít, co jde (občas trochu překotně), a dát fanouškům dostatek toho, co mají rádi. Uvědomuju si, že to nezní kdovíjak úžasně, přesto u mě po prvním zhlédnutí převládá spokojenost. Téměř všechno emoční ždímání a vysvětlování, co byste očekávali, tam opravdu je, ale má dostatečný švih a řemeslnou suverenitu na to, aby to vlastně ani nevadilo. Těžko říct, jestli takhle neodvážný závěr může kánon Hvězdných válek posunout někam dál – mě však neurazil a příjemně popcornově pobavil. (22.12.2019)