Noční jízda

Jakobyste v reálném čase skrytými kamerami nasnímali autojízdu muže, řešícího telefonátama prekérní životní situtaci, která mu může během jediné noci obrátit úspěšný profesní i osobní život vzhůru nohama. Situaci, která ho zkouší jako koně v charakterní rovině, zformované jeho nelehkým dětstvím a zároveň v profesní rovině, v udržení si ctižádosti v odpovědnosti za úspěšnou realizaci významné společenské věci. A jakoby to byl charismatický muž, kterého emocím a dilematům rozumíte a soucítíte s ním. Pak to už jen stačí sestříhat do plynulých 85 minut a máte vtahující biják v podobě povahové studie skvělé zahrané filmové postavy. Ne každý jí bude rozumět, ne každý by se zachoval jako ona, proto je snímek zároveň zajímavým testem divákova žebříčku hodnot. Život umí být pes, ale na výborný film stačí pár šušňů. Když se umí. (25.04.2020)

Šedé BMW, britské silnice a dálnice, několik desítek telefonních hovorů, jedno pevné rozhodnutí a dokonalý Tom Hardy. Film, který se odehrává pouze v interiéru auta, ale díky velmi kvalitním dialogům a jednoduchému příběhu ze života, si svou kvalitu a poutavost drží po celou dobu. Není to akční jízda plná výbuchů a křiku, ale ukázka, jak si může člověk díky jednomu rozhodnutí zničit celý život během jedné jízdy do Londýna. [75%] (04.10.2014)

Představte si film, který se odehrává v autě, hrající postavu má jednu a ta vládne celou hodinu a půl. Nemůžu jinak, než být spokojený, protože to Tom Hardy prostě zvládl po herecké stránce. Steven Knight to zase zvládl po té režisérské a tak jsem byl celou hodinu napjatý jak struna. Nedutal jsem a dumal nad tím, jak snadno si lze zkurvit život. (19.12.2014)

Uff, nějak jsem nebyl zcela připraven, že budu sledovat chlápka v autě, co vyřizuje jeden hovor za druhým. Nedoporučuji číst zdejší obsah, nejlepší je něvědět nic. Thriller? Nevím, chvílemi to byl nervák, ale spíše jen drama. Životní jistoty se hroutí, pak to vypadá, že vše bude vpořádku, nebo alespoň něco, aby se vzápětí ukázalo, že blbě je zřejmě všechno. Nebo ne? Magická hudba, temný obraz plný odlesků a rozostřených světel a...toužebně očekávané potěšující finále. ,,Kašlat na Chicago!" (21.08.2014)

The difference between ONCE and NEVER is everything. Tom Hardy je nadčlověk. Jinak si to neumím vysvětlit. Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že se mi bude líbit film, kde většinu stopáže hlavní postava řeší beton, asi bych se mu vysmála do tváře. Ale ne, Tom Hardy dokázal i z tak obyčejné věci udělat něco, díky čemu jsem byla okouzlena od začátku až do konce bez jediného momentu nudy. Jeho klidný hlas a řešení věcí s rozumem mě vtáhlo do děje natolik, že jsem měla pocit že v tom autě jedu s ním. Jako bych to jeho rozhodování, chyby, boj s vnitřním démonem, radost a bolest prožívala s ním. A i přesto, že se mu po celou hodinu a půl rozpadával život na malé kousky, dokázal si v hlavě vytvořit plán, kterého se držel bez jediného zaváhání. Z každé minuty byla cítit taková ta.. lidskost a přirozenost. A právě v ten moment, kdy byl Hardy skoro na konci své cesty za doprovodu úžasné hudby jsem se pousmála, zadívala se do té noci plných jezdících světel a uvědomila si, jak moc mě Locke emocionálně svou lidskostí odrovnal. (05.08.2014)