Siedmy kontinent

Hanekeho filmy bývají zpravidla nepříjemné a náročné na rozdýchávání, ale ve většině případů mi přinášejí silný zážitek, za nějž jsem přes veškerou nálož negativních pocitů v jistém smyslu vděčný a obvykle si na ně dokážu najít správné rozpoložení a čas. Formálně vytříbené statické záběry rozevírají mozaiku sterilního života obyčejné rodiny, v níž život plný vzájemného odcizení a ubíjející rutiny začíná vést k neodvratní zkáze, od počátku nás detailně seznamují s hlavními postavy a Hanekemu se i z dlouhých, zdánlivě rovněž monotónních záběrů na vyjíždění či mechanické umývání auta podařilo vytvořit neuvěřitelně působivou atmosféru. Přestože jsem si předem k tomuto filmu přečetl více komentářů a byl připraven na cosi drsnějšího, naštěstí mi žádný z nich úplně nevyzradil vyvrcholení, které mě popravdě šokovalo. Něco takového jsem vážně nečekal a jenom jsem zíral, kam až zkáza konzumního materialismu může zajít... Oproti Funny Games, ve kterých Haneke přinesl více méně jen obyčejný „home invasion“ thriller/ horror (s jedním malým nápadem navíc) se panu režisérovi tentokrát podařilo opravdu neotřelý děsivý film se skutečně nepředvídatelným dějem, který mě pomalu nenechal vydechnout, a originálním vyvrcholením, jaké jsem snad v žádném jiném filmu neviděl... a vážně, kam se na děsivý protižek z poslední třetiny hrabe většina horrorů! Sedmý kontinent je opravdovým peklem... a jakkoliv mám se samotným závěrem a hodně krutým vyzněním menší problém, protože jsem coby divák ke konci tohoto psychologického dramatu přestával postavám a jejím jednání úplně rozumět, a celá ta katarze pak vzhledem k absenci bližšího rozebrání a vysvětlení trochu působí jako snaha prvoplánově šokovat, musím uznat, že otázek a podnětů k přemýšlení nabízí Sedmý kontinent dost a jeho silné poselství ke mě dorazilo. [85%] (02.01.2022)

Jeden z nejošklivějších filmů, které jsem kdy viděl. Není to nic jiného než rouhání životu. Rádoby "umělecké" prvky, jako jsou dlouhé záběry na detaily postav bez hlav, mytí auta v mycí lince nebo idiotské dlouhé černé přestávky, mají zřejmě dodat tomuto dílu punc nevšednosti i co se týče formy. Dle toho všeho bych tipoval autora filmu (až už je natočen dle skutečné události) na klienta psychiatrické kliniky ... případně ještě na někoho daleko horšího.... (05.03.2013)

Hanekeho mrazivá reality-show, v ktorej sa postavy prepadajú čoraz hlbšie a hlbšie piesočným brehom Siedmeho kontinentu. Od rutinných obradov každodennosti skrz neosobnosť častým zaberaním hercov len od krku nižšie až po apokalyptický záver temnej drámy o rozklade buržoáznej rodiny. Haneke často užíva Bergmanovi podobné kamerové finesy, prísne dodržuje diegetickú hudbu a inzeruje hyperrealizmus pomocou správ z rádia a televízie (prechádzajúcich do filmovej reality scénou obchádzanej autonehody) čím nadobúda na uveriteľnosti. Rozprávanie, rozlámané do útržkovitých fragmentov, asynchrónnosť obrazovej a zvukovej stopy i cielená dramaturgia záberov dodržujúca dramatickú výstavbu (paralelná príprava nástrojov na poslednú večeru a finálnu deštrukciu) zasa naopak udržujú diváka vo vedomí, že sa díva na prostý film, ktorý je len režisérovou interpretáciou skutočných udalostí. Dvojaká je i gradácia a koncepcia celého filmu, ktorý dlhými precíznymi zábermi čičíka a v druhej polovici pozvoľne prechádza k príprave na klimax preradený na maximálnu rýchlosť. Tým i napriek tomu, že s odoberaním šiat zo šatníka odoberá z filmu posledné zvyšky emócií, má koniec až explozívne drastický účinok (za ktorý vďačí brilantnej psychológii charakterov). Čo však možno snímke vyčítať je až príliš konkrétna a radikálna ľavicová obžaloba, čo je známkou miernej nevyspelosti. Práve tu stráca body oproti exkluzivite Hanekeho neskorších, viacznačných filmov, v ktorých sa snúbi um a elegancia s priestorom pre voľnú interpretáciu. Druhou výčitkou voči filmu je pocit, že si občas herci nie sú plne vedomí zámeru a zmyslu konania postáv, ktoré predstavujú a plne nezdieľajú režisérovu autorskú víziu. Vo všetkom ostatnom inteligentná a precízna príprava a naporcovanie moderného západného konzumu podľa jeho vlastného návodu. A keď už nič iné, možno to brať ako čiernu komédiu, ktorá vám poradí nový spôsob otvárania šuplíkov. 80% P.S.: Mimochodom, skutočne sa nejedná o Hanekeho debut. (08.01.2015)

Všechno by bylo v pořádku a hezké, kdyby to netrvalo bezmála dvě hodiny. Chápu, že zobrazit nudu a ubíjející jednotvárnost nikam nevedoucího života vyžaduje opakování stále stejných plytkých situací, neboť o tom to koneckonců je. Ale nemuselo by to znamenat, že sokoro celou tuto dobu mají filmaři nudit mně. V tom, aby našli jiné, zajímavější prostředky sdělení, by mělo být jejich umění. Zdá se, alespoň mně, že tomu tak zcela nebylo. (14.11.2010)

Tak svým debutem mě Haneke dost zklamal, jeho zde na čsfd nejlépe hodnocený snímek se mi ze všech mnou zatím viděných líbil nejméně. Jeho možná dobře myšlená demonstrace všedního zoufale stejného a nikam nevedoucího života jedné rodiny byla k unudění. Pořád jsem čekal, kdy příjde zlom, který ve mně spustí citové pohnutky a pečlivě sledoval všechny detaily, které k němu měly pravděpodobně přispět. Ano, půl hodinu před koncem TO přišlo; série bezdůvodného konání na jehož konci čekal akt, který by se dal lehce vykonat bez toho všeho povyku (pro nic) kolem. Žádné objasnění, však on si hloubavý divák sám vymyslí nějaké perfektní odůvodnění a bude fascinován tímto filmem. To si nejspíš režisér představoval, ale já mu nato rozhodně neskočím. A hlavní hrdinové? Divně napsané postavy s pochybným jednání nevyvovávající žádné sympatie ze strany diváka, spíše naopak; Muž mě svým prvním neúspěšným pokusem o "ukončení" vytočil a v mé hlavě zněl úpěnlivý hlas, aby to už "sakra udělal pořádně". Dost dobře nechápu, že právě tímto filmem se Haneke proslavil a téměř všichni tady jsou ze Sedmého kontinentu tak unešení. (15.07.2011)