Hataraku maó-sama!

Takto si zrejme predstavujem spracovanie béčkového námetu áčkovým štúdiom. Aj napriek tomu, že slovom Maou (Pán démonov, Démoní vládca) je japonský zábavný priemysel doslova presýtený, seriál Hataraku Maou-sama! viditeľne dokazuje, že daná téma pri správnom uchopení nemusí vôbec pôsobiť tuctovo. Zatiaľ čo do háremových vôd zachádza seriál iba okrajovo, neznižuje sa na úroveň identického Yūsha ni narenakatta... - kedy ide zápletka často-krát stranou práve kvôli šteklivému obsahu. Prirodzene aj Hataraku Maou má svoje negatíva. Je neschopný ponúknuť adekvátneho protivníka a z postupne odhaľovaného príbehu priamo úmerne vyprcháva patričná záživnosť. V konečnom dôsledku som mal pocit, že aj keď mi v podstate seriál nič nedal, aspoň si udržal svoju dôstojnosť. Miestami výnimočne dobrý humor a ikonické excesy z neho robia pomerne zvláštnu a neobyčajnú skúsenosť. (02.04.2015)

Mile překvapen tímto seriálem jsem. Když jsem po době nepříliš krátké opět slyšel spojení "vládce démonů" a "hrdin(k)a", málem mě braly mory a dosti jsem váhal, zda vůbec zkusit první díl, ale nakonec jsem rád, že jsem se opět nedočkal stejné scenáristické křeče a přespříliš bujného poprsí jako u Maojú. Synopse ve mně sice vyvolala dojem, že půjde o nevtipnou blbost plnou všehomožného ksichtění, nepřiměřených výlevů nejzákladnějších emocí a koňskou dávkou fanservisu, ale ve výsledku jde nakonec o velmi příjemný seriál s rozumnou dávkou nenuceného humoru a trochou romantiky, ovšem té je tam opravdu jen malé, uměřené množství, proto bych seriál za rabukome neoznačil. Líbí se mi, že seriál podobně jako Gintama obsahuje odkazy na rozličné prvky z "našeho světa" – kromě McDonald's třeba i na Harryho Pottera či film Super Size Me – a operuje s postavami, které jsou vtipné, nápadité, umí si získat mé sympatie a žádná mi nepřijde zbytečná. Na rozdíl od ostatních doposud zde komentujících bych si však dovolil polemizovat o (ne)záživnosti druhé poloviny seriálu. Ta mi naopak přišla lepší nejen proto, že přinesla více zajímavých postav, ale také proto, že více obsahovala vyloženě konverzační scény a právě onu vícedílnou zápletku o souboji mezi fastfoody. Je to zkrátka taková fajn oddechovka, která sice nijak zvlášť diváka nenadchne a do křesla jej hloubkou psychologie postav a propracovanosti děje opravdu tvrdě neposadí, ale jako příjemné pokoukání po náročném dni slouží přímo výtečně. A výtvory studia White Fox mě zajímají čím dál více. Trochu slabší 4*. (14.07.2013)

[1. série] Jak rád bych tomu dál 4*, ale to jednoduše nejde. Nápad o démonovi pracujícím ve fast foodu a zvykajícím se na lidský svět je příjemně švihlý. První díly si na právě těchto komických situacích zakládají a musím říct, že jsem se slušně bavil (náhodné přivolání taxíku). Postavy jsou charakterově poctivé a zajímavé. Časem se objevují slečinky, takže máme i kousek romance, ale jak to tak bývá u solidního rozjezdu, těžko se udržuje. Nápady se opakují, objevují se fillery, charaktery se nerozvíjí a hlavní špatňák na konci je strašlivě vlažný až blbý. Škoda, že nám to tedy zabředává do nudné šedi, protože to byla zprvu fakt prča. (25.10.2016)

Sympatické postavy, komediální momenty, které většinou opravdu fungují, občas i trochu té romantiky a na své si přijdou i příznivci supernatural soubojů - Hataraku maō-sama! si v podstatě bere všechny oblíbené ingredience žánru a umně je kombinuje do celku, který postrádá nějakých výraznějších záporů, na druhou stranu ale ani nepřekračuje stín obyčejného rabukome bez jakýchkoli invencí, takže je "jen" řemeslně dobře odvedenou směsicí stokrát viděného. Ty uvozovky mají rozhodně své opodstatnění, protože i to v žánru, kde se to obvykle jenom hemží trapností, laciností a prvoplánovitostí, neznamená zrovna málo. *** (01.07.2013)

Ze začátku jsem byl opravdu spokojen, řekněme první 4 epizody. Připadalo mi, že tento seriál má dobrý nádech, co se rozložení postav týče. Vždycky mají postavy v těhle slice of life nějakou osobnost, ať už je to obyčejný školák, upír, terminátor nebo třeba ďábel. Když si pak ale všichni sednou někde u stolu a jen mluví, přestane na tom najednou záležet. Proto bych řekl, že Maou nejprve velice zdařeně ovládal svou druhou identitu pekelného vládce, ale jakmile se z něj po pár epizodách stal regulární zaměstnanec fast foodu, jako kdyby mu něco prasklo v hlavě a je z něj najednou jeden z těch pošuků, co neusále opakují stokrát omleté fráze typu "Sorry for waiting." nebo "Enjoy your food." Co nám pak po druhé polovině seriálu přibyly nové postavy, už to jaksi nebylo to, co jsem k tomu cítil ze začátku - ze slibného rozjezdu nakonec pro mě docela zklamání. (14.06.2013)