Persuasion
Obsahy(1)
Příběh založený na románu Jane Austenové o tom, jak nepříjemné následky může mít přílišná povolnost mysli. Anna Elliotová (Amanda Root) se ve svých sedmadvaceti letech už vzdala naděje na manželství. Nabídku k sňatku kapitána Wentwortha (Ciarán Hinds), jediného muže, kterého kdy milovala, odmítla na nátlak své snobské rodiny, aby toho pak trpce roky litovala. Znovu se s ním setkává na návštěvě u rodiny své provdané sestry. Wentworth si za tu dobu vybudoval kariéru v námořnictvu a teď je rozhodnutý najít si manželku. Setkání s Annou ho vyvede z rovnováhy, ale jeho hněv na ni kvůli jejímu odmítnutí v něm stále přetrvává. Anna poznává, že jí Wentworth stále není lhostejný, zejména když se začne dvořit jiné ženě a o ni zdánlivě nejeví zájem. Když si ale Wentworth uvědomuje, že Annu ze svého srdce nedokáže vystrnadit, zdá se, že je pozdě. O Annu se uchází její pohledný a zámožný bratranec pan Elliot, který má to, co Wentworthovi chybí – podporu Anniny rodiny… (maku1304)
(viac)Recenzie (31)
Unylé; a to i ve srovnání s jinými adaptacemi knih Jane Austen. Hlavní hrdinka nahodí v první scéně mučednický výraz a nezbaví se ho do konce filmu, hlavní hrdina postrádá nějaké osobní kouzlo a charisma typické pro Firthova pana Darcyho. Jediné, co stojí za zmínku, jsou opravdově působící kostýmy a interiéry. Jinak je to nuda a šeď plná nesympatických postav. ()
Ač Anička celý film kouká jako sovička, tak nevadí, já na tahle témata a intriky slyším a rád na to jak koukám, tak to čtu. Austenku jsem tedy nikdy nečetl a číst (asi) nebudu. Persuasion má dobrý příběh, průměrné herce (Hinds tedy charisma má, u žen je to bohužel horší), krásnou Anglii, skvělé kostýmy, vydařenou výpravu. A sestry Dalrymple byly rozkošné zrůdičky. Pod čtyři jít prostě nemůžu :o) ()
Ve dvou dnech jsem měl silně přeaustenováno, přesto jsem se rozhodl pro slabší čtyři kousky. Oproti Emmě a Emmě. nešlo o komedii a atmosféra tomu svou tísnivostí odpovídala. I přes různé mouchy mě film po celou dobu víceméně bavil, ale jedna věc mě fakt zarazila, a být obyvatelem viktoriánské Anglie, hodil bych si i shnilým ovocem. Stejně jako uživatele togaf mě nenechalo chladným to okusování obličejů na ulici, už už jsem čekal dav s vidlemi a pochodněmi. ()
Zrovna tenhle román mé oblíbené Jane Austenové je takový nenápadný, jako jeho hrdinka. Filmové zpracování nenabízí další pohled na příběh, je jen jeho ilustrací. Bohužel, nepříliš pohlednou, což myslím doslova. Málokdy se vidí tak nevzhledné obsazení filmu. Přece jen, když si nabubřelý šlechtický otec hlavní hrdinky v románě celou svou osobnost zakládá jen na hezkém zjevu, měl by to být aspoň pěkný chlap a ne takový zrzavý pichlavec jako ve filmu. Stejně tak její starší sestra, obdivovaná pro svou krásu, která je její jedinou devizou, by neměla vzbuzovat dojem, že by si co nejrychleji měla zajít na stomatologii. Annina přítelkyně, ovdovělá paní Smithová, tak to už snad byl travestit za zenitem, ne? Hlavní hrdinka byla i v románu šedá odkvetlá myška, takže tohle sedí, ale její herecký projev: "vypoulím ty oči, co nejvíc umím" by měl mít trochu širší rejstřík. ()
Nejlepší kostýmní film, co jsem kdy viděl. Nedíváte se tu do hloubi 19. století -- přímo tam jste, se všemi tehdejšími obyčejnými lidmi, stejnými, jako jsme my sami, stejně toužícími i chybujícími. Že tu nehrají žádné hvězdy, je jen správné. Kinamtografie úchvatná, zátiší v interiérech vypadají jako plátna starých mistrů. Osvětlení pouze přirozené, večery při svíčkách... Anglický venkov. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (20)
- Amanda Root debutovala v úlohe Anne Elliotovej už v divadle, pričom túto postavu opísala nasledovne: "Baví ma to, začínam utláčaná a postupne rozkvitám. Musím pokrývať strany a stránky príbehu bez toho, aby som väčšinu času čokoľvek vyslovila. Nemohla som ani premýšľať o technike, len som sa musela vyžarovať pocity na základe románu." (Arsenal83)
- Nápad na vytvorenie tohto filmu skrsol v hlave producentky Fiony Finlay, ktorá túto predlohu produkovala už pre seriál Persuasion v roku 1971. Finlay cítila, že je to „veľmi romantický príbeh, s ktorým sa môže stotožniť každý. Na dávno stratenej láske je niečo veľmi dojemné“. (Arsenal83)
- Keďže štýl Austenovej vyjadruje vnútorné myšlienky Anny, scenárista Nick Dear sa cítil nútený vyjadriť emócie postavy pomocou menšieho množstva dialógov a podľa toho bol scenár aj vytvorený. (Arsenal83)
Reklama