T2 Trainspotting

Filmové pokračování po velmi dlouhé pauze, v podobě více než čtvrt století, většinou nevěstí nic dobrého. Parta čtyř starých mládenců, kteří své první kroky v dospělosti propůjčili drogám se ale rozhodně nesnaží napodobovat události prvního dílu a tvoří vlastní nostalgickou strukturu. Celý film se zaměřuje na jeden velmi podstatný prvek, se kterým pracuje téměř v každé minutě a ocení jej primárně fanoušci kultovní jedničky, tím důležitým prvkem jsou vzpomínky. Dialogy, záběry, hudba či celé scény jsou protkány vzpomínkami a odkazy na již zmíněné období před čtvrt stoletím, avšak nostalgická nálada není vytvářena nátlakově či uměle, ale s pomocí úžasné režie Dannyho Boyla se trefuje do těch správných míst, které vyvolají nejeden uspokojivý úsměv či emocionální ránu. Může se zdát, že bude druhý Trainspotting narážet na absenci originality či přemíru jednotvárnosti. Není tomu tak, a to hned ze dvou důvodů, za a) Dannyho Boyle a za b) Anthony Dod Mantle. Práce, jenž se skrývá za přípravou mizanscény, komponováním záběrů či využívání nakloněné roviny a spousty dalších prvků, je naprosto neuvěřitelná. Každý záběr je něčím ozvláštňující, každý vyloženě baví a z každého srší dávka nadšení a letitých zkušeností, což tento snímek velmi výrazně vyzdvihuje. Trainspotting 2 lze zhodnotit jako velmi důstojné pokračování, které je mířeno převážně na fanoušky adaptací Irvina Welshe, přičemž svou svižností a energičností uspokojí i běžného diváka. Pro lepší zážitek doporučuji před projekcí zhlédnout první díl, hlavně v rámci variací záběrů, ovšem není to podstatné, jelikož je snímek velmi komunikativní a nenechá diváka zmateně přemítat o tom, co zrovna viděl. [80%] | Kino (17.02.2017)

Lust for Life! Život jako spirála, ve které s úsměvem na rtech vzpomínáte na historky z nespoutaného mládí a pokud se nepoučíte z chyb, uděláte je znova. Třeba že nejdřív je tu příležitost a potom přijde zrada.. Audiovizuální rauš, v němž je deziluzní současnost metadonem a po pár tónech Born Slippy se nostalgické propojení stává čistým heroinem. Vyčítat tenhle tvůrčí záměr geniálnímu klipaři Boyleovi je stejně pošetilé, jak vštěpovat Francisi Begbiemu zásady buddhismu.. Apropo, Rentonův monolog „Choose life“ se dá směle přirovnat k tomu Edwarda Nortona ve 25.hodině.. (02.05.2018)

Skotský přízvuk, edinburghské ulice, moje univerzita zaskakující za soukromou prestižní školu. Dvojí nostalgie – všeobecná po prvním dílu a osobní po Skotsku jako takovém. Jako naprostá většina pokračování ani tohle kultovnosti prvního dílu nedosáhne, odmyslím-li však, že jsem T2 čekala o něco syrovější, musím říct, že mě tenhle nostalgický návrat do Edinburghu bavil. (25.02.2017)

"Můžu ti říct, že došlo ke konsensuálnímu na citech založenému neziskovému pohlavnímu styku." Chápu to, Simone - tvoje holka tě miluje, protože jsi její pasák. Jenže po příležitosti zase přišla zrada a já se musím přiznat, že toho vzpomínání na staré dobré feťácké časy bylo na můj vkus příliš. Já se zkrátka nikdy nesjíždím heroinem, v Edinburgu jsem nikdy nebyl a dokonce jsem ani neblogoval o svém prvním vyhonění, takže si troufnu napsat, že Trainspotting není nic pro mne. Na druhou stranu jsem zaznamenal pár vtipných scén, které za podpory letitých, přesto stále svěžích, vypalovaček měly něco do sebe. A Veronika s umělým pinďourem nakonec taky nebyla špatná, což rozhodně neznamená, že bych cítil potřebu nechat si prošťournout potrubí. (01.09.2017)

Upřímně dost zbytečný návrat, dnes už trochu pozapomenutých postav, které se ocitly na dně, jen každý v jiné hloubce. Soundtrack je fajn, pár scén se také povedlo, ale jako celek je to prostě po všech směrech zbytečné. Návrat této party bych si představoval jinak, nebo raději vůbec. *** Aktualizace po druhém zhlédnutí březen 2021. Je to asi zbytečný návrat, ale skvěle natočený zbytečný návrat. (04.08.2017)