Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ivan Trojan v černé komedii o jednom neobyčejném dni obyčejného normalizačního úředníka, který v opilosti podepsal Chartu 77, a díky tomu se stal hrdinou proti své vůli... Píše se rok 1980. Richard v opilosti a spíše omylem podepsal Chartu 77 a od té doby se mu problémy a smůla doslova lepí na paty. A dnešek je vrcholem všeho! Odpoledne ho čeká návštěva u zubaře a trhání osmiček, což je něco, čeho se upřímně děsí. Než na to ale dojde, prožije celou řadu mnohem větších katastrof, proti kterým je trhání zubů učiněná legrace. Uzávěrka v práci, vdavekchtivá kolegyně, která prostě nepochopila, že šlo jen o flirt, šéfovo ultimátum ohledně odvolání podpisu Charty, doma prasklá stoupačka skrývající starou zrezivělou pistoli, nečekané otcovství patnáctiletého syna, které má vzít na sebe, a k tomu všemu všudypřítomný stín estébáka, který na něj byl nasazen. Prostě den blbec se vším všudy, kvůli kterému může buď přijít naprosto o vše, nebo díky kterému může konečně najít sám sebe! (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

TV spot

Recenzie (394)

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Dobu plnou šedi a podpisů, ovlivňující životy nejen samotného podpisovatele, dokázal Jiří Strach podchytit perfektně. Jeho jemná režie ve stylu devadesátých let vyprávějící o letech sedmdesátých mě hodně bavila. Skvělý výběr herců v lehce tuctovějším scénáři (trable s děťátkem, s bydlením plus celková zbytečná zamotanost) který se hezky rozjel, ale musel přibrzdit. Delší stopáž by mi, v tomto případě, rozhodně nevadila, některé šedivé osudy si říkaly o dokončení. Svět každodenní byrokracie, korupce, protekcí a státních perzekucí. Co člověku v tomto světě zbývá hledat? Snad jen Gräfenbergův bod. Nenucený "normální" humor i skvělé drama. ()

stration 

všetky recenzie používateľa

Tak, Jirko, zase mi děláš radost! Osmy mi sedly jak v poslední době máloco. Dokonce mi ani nevadí, že si po první projekci vůbec nejsem jistý, jestli ten film beru jako komedii nebo spíše jako lehce smutnou historku z dob komunismu. Ona ta doba je ve filmu vyobrazena tak sugestivně, že nechutnost komunismu musí pochopit snad každý. Zabedněné výlohy, nefungující neony na obchodech, špína a šeď ulic i oblečení a vybavení Richardovy domácnosti, to vše vyniká v opravdu perfektních exteriérech i interiérech, při kterých mi fakt občas mrzl úsměv. Hudba vybrána taky s citem, žádný přehršel tehdejších protestsongů, ani laciné břečky normalizačního popíku. Ovšem největší pochvala, Jiří, je jako vždy za výběr herců a jejich výkony. Snad neexistuje role, kterou by Trojan nezahrál přesvědčivě a u které by si člověk neřekl, že to prostě nikdo jiný hrát nemohl. Jeho dialog se synkem v práci je snad nejlepší scénou filmu. Josef Dvořák mile potěšil. Ostatní hrají také skvěle, i když některé postavy jsou značně schematické. Takový chudák Navrátil už dlouho nedostal podobnou roli jako ve Vracenkách, pouze samé Nádeníčky a hajzliky. Jo, a ještě jedna přpomínka: Prosím (!!!) obsaď už Jirku Dvořáka do role nějakýho echt dacana s knírkem a brýlema. Od geniálního Alfréda Bartoše se mi jeho role zdají dost podobný - takový frajírek s roztomilým kukučem, který ví víc než ostatní. Ale toto všechno jsou jen drobnosti a mé sugestivní pocity. Filmu by slušelo plátno a plná kina, protože si to, Jirko, fakt zasloužíš. Kult jako Pelíšky to asi nebude, těch hlášek a efektních scén tam tolik není, ale film, který pobaví každého inteligentního diváka to bude určitě. Já se bavil královsky. P.S.: Kolik procent lidí myslíš, že by na konci zvolilo multikáru? ;-) ()

Reklama

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

,,Budeš mně mít ještě ráda když budu jezdit s multikárou?'' ---- Strach ještě stihl zažít kousek toho hnoje jménem socialismus a tak Epsteinův scénář zručně a autenticky zrežíroval. Pamětníkovo srdce skutečně zaplesá (ano takto psáno je to krapet zvrácené) nad tou neskutečnou přemírou detailně upravených exteriérů či interiérů. Stejně jako u Santiniho nás tu čekají vymazlené průhledy - tentokráte do let osmdesátých se vším co pamatajeme a co nám dnes už připadá až neskutečné... Pravda, někde máte sice pocit, že ten Trabant už v minulém záběru byl, či ten bus Karosa 11 jinde před chvílí projel, ale to bylo spíše tím, že jsem se na to vyloženě soustředil. Ono udělat správné kulisy je totiž důležité. Velmi důležité. Jinak hrozí, že z filmu znázorňující normalizační hnus uděláte syntetické Rebely Renče, navíc přibarvené a aromatizované. To se ale naštěstí nestalo a já opravdu žasl u oživených vzpomínek jak hnusně olezlá naše města byla s popelnicemi před domy, které leckdy celé dekády podepíralo tesané dřevěné lešení. Sázka na Trojana a vůbec na celou tu skvadru zde hrající se skvěle vyplatila. Pravda, Richard v jednom dni zažije tolik katastrof co někdo za celý život, nicméně jak se říká: když je smůla po*erete se i na záchodě a ta doba opravdu nebyla jednoduchá! :-). Ačkoliv je film vtipný, celkově z něj mrazí. Intenzivně jsem to cítil, když za Trojanem přišla sekretářka Babčáková s prosbou o získání magneťáku a větou : ,,Jsem ráda, že jste to podepsal - Držíme vám pěsti! Bojujete i za nás! '' Dnešní mladí asi nepochopí, že film není až tak karikaturou a komedií jako spíš celkem věrným byť krapet koncentrovaným obrazem své doby. Doby tak šílené a neskutečné, že se tomu dneska člověk musí smát. Buďme vděčni za ten luxus svobody a možnosti smíchu... Je ještě celá řada míst, kde jiní Richardové bojují na OPBH za spravení stupaček, či podplácí zubaře lahví chlastu aby mu u vrtačky zapnul i chlazení... ! :-) Souhlas s ostatními. Tohle mohlo jít směle do kin. Já dávám 5 myslivců. * * * * * ()

honajz 

všetky recenzie používateľa

Nějak nevím, kde začít. Mám z toho filmu rozpačité pocity. Možná proto, že sám ten film působí rozpačitě. Trvalo mi asi dvacet minut, než jsem se do něj „zakoukal“, ale ani pak mne nějak nebral. Nevěřil jsem hercům ten marast, pocity, některé reakce mi přišly příliš afektované (zvláště milenka, uff). Určitá klišé (sekretářka ředitele, kovaná komunistka nejspíše, která ale pro jistotu to hraje i na druhou stranu, co kdyby?). Hodně mi vadilo, že to celé má spíše takové bakalářské ladění, roztahaná bakalářská povídka do celovečerní stopáže. Mělo to být kratší, takhle to nemá šmrnc. Co by při kratší stopáži i mohlo působit vtipně nebo snad už i dadaisticky, je při takto roztahaných scénách... prostě nuda. Výprava, lokace (až snad na ten jeden zádrhel s tím moderním žlutým barákem s moderními okny), vše opět vypiplané. Věřil jsem jim, že ty skříně na šaty používají každý den. Poněkud mne zklamal Trojan. Celou dobu jsem přemýšlel, proč si s Jirkou Dvořákem ty role neprohodili, působilo by to zajímavěji a možná i uvěřitelněji. Takhle každý z nich hraje svou škatulku. Vážně - Jirku Dvořáka jsem snad jen jednou viděl hrát postavu charakterově slabou. A Trojan v poslední době ty role hraje tak nějak nastejno. Ostatně celý ten ansámbl Dejvického divadla hraje v poslední době vše tak nějak nastejno. Vadilo mi špatné vypointování scén. Věděl jsem, kdy přišel vtip, kdy bych se měl asi smát, a asi dvakrát mi to i vtipné přišlo (kondomy Trojan nepočítaje). Ale jindy ten vtip vyšuměl do ztracena, zanikl v překladu. Vadily mi nelogičnosti. V noci opilý podepíšete Chartu a ráno to vysílají na Svobodné Evropě? Možná v době internetu a Facebooku, ale ne tehdy. Na záchodě na přenosné rádijko naladíte Svobodnou Evropu, a ta ani není rušená? Come on! To s tím rádiem a chytáním SE mi přijde signifikantní pro celý film. Ne že by ta rádia nebo vysílání SE tehdy neexistovaly, ale tak nějak to fungovalo jinak. Vlastně jsem ani nepobral vyznění filmu. Těší mne, že Jirka Strach má odvahu dívat se na dogmata jinak, vlastně jako jeden z mála. Zde nám sdělí, že chartisté sbírali podpisy po hospodách od opilců a že to s tou Chartou až tak žhavé nebylo, a kdoví, kdo tehdy spolupracoval s StB. Ale když pominu ty neuvěřitelné a časem až násilně působící náhody, co bylo smyslem? G-bod? Nic jiného? To stačí, aby člověk to kafkovské prostředí přežil? Tak nějak pořád čekám na film o té době, o 70. a 80. letech, podaných na obyčejném člověku. Ani disidentovi, ani nýmandovi, prostě takové ty každodenní ústupky, ale i radosti. Zaujala mne ve filmu jedna věta, moc se mi líbila. „Víš, co na socialismu miluju? To ticho.“ Ta doba skutečně byla jakýmsi bezčasím, ale lidé žili a měli své problémy. Ale to bychom se dostali někam jinam. Potěšil mne Pepa Dvořák ve vážnější roli, jen škoda, že pan scenárista s jeho postavou moc nepracoval a jen ji povrchně nadhodil jedním dvěma vnějšími znaky. Osmy se mi líbily pro jistou nejednoznačnost chování postav, na druhou stranu mne zklamaly, jak svým způsobem přehánějí nebo jsou mírně jinde (syndrom rádia - mimochodem, my jsme v té době ještě poslouchali třeba Deutsche Welle, Rádio Luxemburk, Vatikán, do ČSSR v češtině vysílalo víc stanic). --- EDIT: Hodně mi vadilo chabé prokreslení vlastně všech postav. Třeba o manželce nevíme lautr nic. Nevíme nic o jejich (i jejích) rodičích, zda má nějaké sourozence, a kromě emigrujícího bráchy nevíme nic ani o Trojanově postavě. Ostatní postavy jsou pak jen figurky tak nějak bez života, chybí jim nějaký znak třeba z jejich soukromí. () (menej) (viac)

Fr 

všetky recenzie používateľa

„VÍŠ CO TO JE? TY UŽ JSI TO ASI PODEPSAL, ŽE? … „VLASTNĚ NE. ALE MŮŽU“…" /// Ivan Trojan prožívá zajímavej den, kterýho zlatým hřebem mělo bejt původně trhání osmiček... Epstein naštěstí ještě umí vysmrknout solidní scénář. Tenhle si pohrává s nostalgickou náladou totalitních časů, kdy bylo nejlepší nic nepodepisovat, nemít rodinu, milenku a bát se zubaře. A jaký to je bejt pro půlku národa hrdinou proti svý vůli, a pro tu druhou podvratnej živel?... Když sleduju, co za prostoduchosti leze do kin, mělo by tvůrce mrzet, že nepřitlačili na pilu a nevlezli tam taky. Moc lepších kusů, než je tohle černoúsměvný drama, který míchá normalizační nostalgii s bakalářským příběhem o zrození hrdiny, u nás totiž letos nevzniklo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nic mě nepotěší víc, jak neštěstí druhýho. 2.) Taky jsem podepsal. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()

Galéria (71)

Zaujímavosti (30)

  • Údiv zúčastněných nad walkmanem byl vcelku oprávněný, první český přístroj se objevil v Československu až za 4 roky, tedy v roce 1984. (sator)
  • Tranzistorový přijímač v domácnosti Richarda (Ivan Trojan) je Tesla 2821B „Dolly 3“ z let 1969–1970. (sator)
  • Úvodní hospodská sekvence se natáčela v brněnské městské části Husovice, konkrétně v restauraci Mikulášek. Ta byla vybrána především díky své zachovalosti a autenticitě, díky níž filmaři nemuseli mnoho věcí ani upravovat. (blazenfilmov)

Súvisiace novinky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

Finále Plzeň nově udělí Zlaté ledňáčky

21.04.2014

Světové "neformanovské" filmy kameramana Miroslava Ondříčka, téměř kompletní domácí hraná i dokumentární tvorba za poslední rok za účasti tvůrců a poprvé i výběr nových slovenských filmů, to… (viac)

Reklama

Reklama