Stockholm
Kamera:
Alejandro de PabloObsahy(1)
Na počátku celého projektu stála myšlenka natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Nakonec se tvůrci rozhodli vybrat si méně přímočarou cestu a natočit příběh ze zdánlivě každodenního života. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. (La Película)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Tak tento film sa nádherne pohral s mojimi pocitmi. V prvej polovici to boli dvaja ľudia, ktorí mi boli nesmierne sympatickí a bavili ma. V druhej polovici nebolo väčšej podivínky a väčšieho chrapúňa. Ani sama neviem, kto mi za svetla viac liezol na nervy ... ona či on ... a komu mám vlastne veriť. Nádherný vizuál, dobrí herci, výborné dialógy a zaujímavý príbeh, ktorý pokračuje vo vašej hlave. ()
Prečo len väčšina žien naletí na pekné, no povrchné rečičky? Keď je chalan po fyzickej stránke k svetu, tak má u žien z polovice vyhrané, stačí už len netrepnúť nejakú hovadinu a žienka časom na to skočí (našťastie nie všetky)... To ale neplatilo pre žienku vo filme. Tá to mala veru dobre premyslené. Film je rozdelený na dve polovice, tmavú a svetlú časť. V tej tmavej ide práve o tie rečičky a vzájomné oťukávanie sa dvoch sympatických mladých ľudí, no a v tej svetlej sa deje všetko to podstatné čo divák od drámy, šmrncnutej kvapkou psychológie, očakáva. Žienka elegantne mužovi dokázala, že je kretén a prečo je kretén. Úplný koniec sa mi už zdal trocha cez čiaru. Na to, aby to takto skončilo sme o postave tej dievčinky vedeli príliš málo. Nemalo to preto žiaden efekt. 70/100 ()
SPOILER! Kecal a jebal - to sú dve slovíčka ako sa dá scharakterizovať povaha hlavného hrdinu.Podstate tak ako snímka plynula mi nebolo jasné akým smerom sa bude vyvíjať jej obsahová časť a čo si mám od nej sľubovať.Drvivú väčšinu snímky pozorujeme a načúvame dialogom dvoch osôb pričom jeden je dobrým hercom,druhá nedôverčivým no i tak poriadne naivným dievčaťom a okolo týchto hlavných postáv je rozvinutý tak minimalistický príbeh,až sa mi zdá smiešnym ho pretaviť do filmu (mimochodom akoby vystrihnutý zo života) a tak ako im dvom aj mne sa z toho chce skákať zo strechy. ()
Konverzační dramata jsou dle mého vrcholem filmařiny. V žádném jiném žánru tolik nezaleží na dobře napsanych dialozích, kvalitních hercích a režisérském citu. Navic koukat na statický záběr konverzace dvou lidí třeba nekolik desítek minut a neusnout u toho je vážně úspěch. Ne pro diváka, ale pro tvůrce. Stockholm je to nejlepší z žánru co jsem zatím měl tu čest vidět. Zprvu klidné romantické drama o svádění přechází nenásilně do závažného problému, který asi každy čeká dle názvu, ale film samotný do toho jde nenápadným způsobem. Speciální plus za soundtrack. ()
„Muži jsou prasata.“ - Jsme romantici.“ - „Tomuhle říkáš romantika?“ - „Ano. Hledáme lásku úplně všude, nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný.“ - „Takže v nás 2 věříš nehledě na to, jak moc je to pravděpodobný?“ - „Kdybys jen věděla, jak moc v nás 2 věřím.“ Ale myslí to vážně? Není vše, co řekne, pouhá lež? A co dívka, neskrývá něco? Během společně strávené noci a rána se ti 2 o sobě mohou hodně dozvědět, nebo třeba také skoro nic…Pravda, zpočátku mi mladík, který sršel až nezdravou sebejistotou, příliš sympatický nebyl, ale postupně se to změnilo. Bavilo mě totiž jejich povídání. V jednoduchých dialozích může být síla, pokud mají šťávu a funguje chemie mezi postavami…a to je případ i tohoto filmu. Zároveň se mi líbilo, jak jsem si nemohl být zcela jistý, kam se příběh vyvine. Tím spíš, že ráno „po“ není z „nejromantičtějších“. A pak přijde závěr…po něm vám sice film v hlavě dlouho zůstane, ale o dívce toho víte příliš málo na to, abyste pochopili, proč přesně to udělala. Kvůli tomu „jen“ silné 4*, jinak velká spokojenost. ()
Reklama