Temné miesta

Celou dobu jsem si říkal, že bych si to mnohem radši přečetl, protože jako film je to dost nuda. Hlavně proto, že Libby je v podstatě kráva a že mi víceméně bylo úplně jedno, co se jí před třiceti lety stalo. Herci jsou bez výjimky skvělí, ale když je to celé neskutečně utahané, dlouhé a chladné, tak to stačit nemůže. Paquet-Brenner nezvládne budovat napětí, i když tu jsou evidentně momenty, kdy by to šlo a kdy to v knížce nejspíš fungovalo (scény s otcem), ale od půlky jsem víceméně jen čekal, až to skončí, abych viděl, jestli je tam nějaká zásadní pointa, po které ta předchozí hodina nudy bude vypadat geniálně. Žádné jsem si nevšiml. . (10.06.2015)

„VYHÝBÁM SE TĚMHLE VZPOMÍNKÁM. OZNAČILA JSEM SI JE V HLAVĚ, JAKO BY BYLY NĚČÍM NEBEZPEČNÝM. MÝM TEMNÝM KOUTEM.“ /// Dvě časový roviny, mající společnej jmenovatel – TU NOC. Hledání souvislostí, který vedli k vyvraždění skoro celý rodiny. Skládanka chce vypadat ponuře, takže sází na atmosféru monotónního tempa, se spoustou podezřelejch, což celkem vychází. Na drsnosti nabírá až v závěru. Nejsem z filmu zklamanej. Jen mám pocit, že oproti knize jde o psychologickej odvárek, kterej by i mě mohl přinutit si ji přečíst. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2009 napsala Gillian Schieber Flynn, jsem nečetl. 2.) Parchant poslouchá heavy metal. Mám se začít bát? 3.) Thx za titule „honzavohralik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.08.2015)

Kvalitní knižní podklad není zárukou úspěšného filmu. Na film Dark Places jsem se opravdu těšil, kniha se mi líbila a Charlize Theron jsem si v poslední době oblíbil, ale musím přiznat, že mě při sledování mé nadšení opustilo. Veškeré napětí, temná atmosféra a těžkost tématu jakoby z děje vyprchala při jeho přepisování z knihy na scénář. Od dobré herečky můžete očekávat dobré hraní ale pokud jí nedáte kvalitní scénář ona z toho víc neudělá. Zdálo se mi, že film hned ze začátku šlape na plyn, zbytečně se žene kupředu. Možná si Gilles Paquet-Brenner řekl, že nemůže věnovat moc času tomu co se děje Libby v hlavě protože to by se na plátno přenášelo těžce, ale vše urychlit, hodit Libby bez přípravy hned do vody mi také smysl nedávalo. Rozhodě je filmová Libby více nepříjemná než ta knižní, která si přeci jen jisté sympatie čtenáře zajistí. V tomto případě je chyba na straně scénáristy a režiséra a právě tak je z Dark Places průměrný film, který se sice snaží ale o to hůř to vypadá. (01.08.2015)

Zmizelou stejné autorky Gillian Flynn nechejme stranou. Ano, uznávám, je to (na plátně) trochu jiná liga. Sedmiletá Libby byla zmatená, byla vyděšená. Po masakru, při kterém naposledy vydechly její dvě starší sestry a matka, ukázala na bratra Bena. Jeho obhajoba se s ohledem na jeho aktuální lhostejnost a zhrzenost bortila jako domeček z karet, na desítky let se tak jeho nejbližší přítelkyní stala vězeňská cela. I Libby je uvězněná, jen docela jinak. Vzpomínky nejsou až tak hluboko pohřbené, rány zdaleka nezhojené, navíc jí proflákaný život (nálepku oběti zpeněžila dokonale) donutí přidat něco do už léta nuzného rozpočtu. A jak je patrné od začátku, asi se před téměř třiceti lety stalo všechno trochu jinak. Temné kouty nejsou klasická detektivka, předkládá se nám spíš psychologické drama. Škoda nicméně, že tu máme od každého trochu. Potenciál přitom byl. Ani s podivnou skupinou samozvaných detektivů se tu moc nepracuje. Postav se objevuje a zase mizí hodně. Přehled jsem ale měl; to, že Flynn nenapsala také scénář, je nicméně cítit. Do 100 minut se toho příliš nevejde, navíc David Fincher je jenom jeden. Takže leccos působí roztěkaně, uspěchaně a divák se jen málokdy může zapojit do pátrání po tom, jak to vlastně tehdy bylo. Tvůrci střídají dvě časové roviny (první současná se soustředěnou Theron, druhá, kterak se jedna rodina snaží udržet nad vodou), lákají obě zhruba stejně. Věčně nabroušená Charlize Theron je znovu bezchybná, škoda, že je její sobecká postava vlastně hlavně právě sobecká (paradoxní je, že samotná herečka také vyrostla na farmě mezi zvířaty a že její matka v sebeobraně smrtelně postřelila jejího otce). Závěr překvapí, stejně jako překvapí jeho až „absurdnost“, když se na to podíváme skutečně nezaslepenou optikou. Do vnitřního světa postav nepronikneme zdaleka tolik, jak bychom mohli. Očividně (dle názorů mnohých, sám jsem knihu nečetl) si čtenáři pošmákli víc. Troufám si tvrdit, že za lecčím stojí režisér Gilles Paquet-Brenner, který je odtažitý a nevyužil cynismus a vnitřní boj několika postav. I přes tuhle všechnu kritiku mi nicméně výsledek sedl. Nejsou to zdaleka hvězdné čtyři hvězdy, ale nakonec mi tak nějak pasují víc. (27.06.2015)

Poznáte tie áčkové filmy, ktoré sa napriek top hereckej hviezde nedostanú do našich kín a skončia na DVD/Blu-ray… Dark Places je z tých, ktorým sa to stáva zaslúžene, akurát že zrovna jemu sa to nestalo. Televízne vyzerajúca dráma o niekdajšej rodinnej tragédii, ktorá vôbec nepracuje s napätím ani atmosférou prostredia, a iba za sebou ukladá dialógové scény, odkrývajúce neoriginálny a nezaujímavý príbeh. Aspoň teda nezaujímavý na americku žánrovku s Charlize Theron. Tá hrá opäť výborne, ale producentské remeslo by mala prenechať iným. Dobrá knižná predloha nie je všetko, dôležitý je režisér, ktorý dá príbehu charakter, náladu, vizuál. (18.06.2015)