Temné miesta

„VYHÝBÁM SE TĚMHLE VZPOMÍNKÁM. OZNAČILA JSEM SI JE V HLAVĚ, JAKO BY BYLY NĚČÍM NEBEZPEČNÝM. MÝM TEMNÝM KOUTEM.“ /// Dvě časový roviny, mající společnej jmenovatel – TU NOC. Hledání souvislostí, který vedli k vyvraždění skoro celý rodiny. Skládanka chce vypadat ponuře, takže sází na atmosféru monotónního tempa, se spoustou podezřelejch, což celkem vychází. Na drsnosti nabírá až v závěru. Nejsem z filmu zklamanej. Jen mám pocit, že oproti knize jde o psychologickej odvárek, kterej by i mě mohl přinutit si ji přečíst. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2009 napsala Gillian Schieber Flynn, jsem nečetl. 2.) Parchant poslouchá heavy metal. Mám se začít bát? 3.) Thx za titule „honzavohralik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.08.2015)

Jsou skutky a slova se zničujícími následky, se kterými nejdřív nemůžete a později ani nechcete nic udělat... tím spíš, když jste se nechali omámit zlem. Neuvěřitelné, jakých bizarních obětí je člověk schopen. A klasicky - Charlize Theron jako hlavní vymetačka pavučin z temných koutů bezchybná i přesto, že kostymérka s vizážistkou vybíraly dovolenou. (12.08.2016)

Z mého pohledu je tahle tajuplná rozkrývačka vskutku výtečná. Střídání současné a minulé roviny vyprávění se vzájemně velice umě prolíná a postupně skvěle doplňuje celou skládanku. Ruku v ruce s odhalováním jednotlivých střípků toho, co se odehrálo, se odvíjí rovněž tak trochu pulzující atmosféra, která postupně nabírá na síle a v některých scénách je téměř dokonale mrazivá. Děj je promyšlený, ale nikoli překombinovaný, a vcelku přehledně ukazuje všechny okolnosti případu i počínání hlavních postav, zejména té ústřední, která v jeho průběhu prochází viditelnou psychologickou proměnou. Vše nakonec vrcholí ve velmi výživném závěru, který emocemi rozhodně nešetří. 90 % (25.06.2015)

Celou dobu jsem si říkal, že bych si to mnohem radši přečetl, protože jako film je to dost nuda. Hlavně proto, že Libby je v podstatě kráva a že mi víceméně bylo úplně jedno, co se jí před třiceti lety stalo. Herci jsou bez výjimky skvělí, ale když je to celé neskutečně utahané, dlouhé a chladné, tak to stačit nemůže. Paquet-Brenner nezvládne budovat napětí, i když tu jsou evidentně momenty, kdy by to šlo a kdy to v knížce nejspíš fungovalo (scény s otcem), ale od půlky jsem víceméně jen čekal, až to skončí, abych viděl, jestli je tam nějaká zásadní pointa, po které ta předchozí hodina nudy bude vypadat geniálně. Žádné jsem si nevšiml. . (10.06.2015)

Z počátku se poměrně v rychlým časovým sledu střídala dvě pásma, takže jsem potřeboval chvilku na orientaci a seznámení se s postavama jak v čase současném, tak ve flashbackové části. Naštěstí postav není tolik a nový příchází postupem času, takže orientace v příběhu je mnohem lepší a rychlejší než třeba v pařížském metru. Hodně dlouhou dobu se film soustředí na odkrývání nových skutečností jednoho brutálního zločinu. Vše sleduješ s pozice Libby a do odkrývání filmařských karet jsou zapojený i vzájemné vztahy hlavních postav a šikovně si s tebou filmaři hrají na cestu z thrilleru do psycholgie a zase zpět. Za nejemotivnější část filmu označuji jednoznačně závěr, který mě těžce rozcuchal. Svůj podíl na kvalitním filmovým zážitku mají i luxusní herecký výkony ústředního tandemu Chloë/Chlarlize. Pokud v Chloë budeš hledat roztomilou holčičku, tak bych spíš doporuči jehlu v kupce sena, tam ta šance na nález je rozhodně vyšší a Charlize ? Už po druhý mně tento rok dokázala jak talentovaná je to herečka, ona není nijak výrázná v gestech nebo fyzckým herectví, ale prostě tě uhrane a každou scénu ji sežereš. Nejradši bych přenechal rozhodování zda čtyři či pět vyznavači bydlení v sudu, jistému panu Díogenésovi, ale čas nevrátíš, tak si musím poradit sám. (09.06.2015)