Il cittadino si ribella
Street Law
Réžia:
Enzo G. CastellariScenár:
Arduino MaiuriKamera:
Carlo CarliniHrajú:
Franco Nero, Giancarlo Prete, Barbara Bach, Massimo Vanni, Renzo Palmer, Romano Puppo, Riccardo Petrazzi, Arnaldo Dell'Acqua, Ottaviano Dell'Acqua (viac)Obsahy(2)
Franco Nero bere zákon do vlastních rukou a proniká do skulin nemilosrdného podsvětí. Carlo je přepaden v bance trojicí kriminálníků právě v okamžiku, kdy ukládá za léta poctivě vydělané peníze. K nemilosti horkokrevného inženýra mu ti samí chmatáci vykradli také byt. A policie má svázané ruce. Carlo se proto rozhodne raubíře na vlastní pěst vypátrat a zabít. Oko za oko, zub za zub. Cesta do podsvětí ale není pro počestného občana stiženého ideály ani zdaleka tak jednoduchá. Carlo si musí „ušpinit ruce”. Pomocí zlodějíčka Tommyho se mu podaří štvavě rozbouřit celé město. Lynč se ale obrací proti nim samým a nakonec musí bojovat namísto spravedlnosti především o vlastní život. (Česká televize)
(viac)Recenzie (41)
Castellari nám hned v úvodní titulkové pasáži ukáže realitu tehdejší Itálie a kdo ví, možná je to tam stejné i dnes. Zločinci ovládají prakticky celou zemi a policie je buď bezmocná nebo podmazaná, právo existuje jen na papíře a spravedlnosti není možné se dovolat. Lupiči přepadnou banku a při útěku si vezmou rukojmí, do té doby obyčejného a spořádaného občana Carla Antonelliho (Franco Nero), zmlátí ho a ponechají svému osudu. Potlučený a ponížený Carlo se zapřisáhne, že se pomstí... Franco Nero dává punc uvěřitelnosti i trochu neuvěřitelné motivaci hlavního hrdiny, který se pouze z jakéhosi pocitu ztráty sebeúcty mění na nesmiřitelnou Nemesis a nic a nikdo jej nedokáže přinutit, aby od svého záměru pomstít se ustoupil. Myslím, že ten impuls by musel být přece jen silnější než jen rozbitá huba a ztráta úspor, zejména s ohledem na události budoucí, které povedou ne jen k jednomu ale rovnou k několika zápasům o holý život. Ale tak jsme v akční a drsné Itálii a tak nějaké motivace sere pes, jinak je to totiž jednička s hvězdičkou. Od vynikající hudby, přes lahodnou kameru (tanec s mustangem!.) až k strhující a drsné akci (závěrečná přestřelka především). A přesně to jsem chtěl, jasné absolutorium. ()
V poliziotteschi vodách plávam ako zelenáč, no zatiaľ sa mi v nich páči. Za objavenie môžem paradoxne poďakovať práve tomuto filmu, na ktorý som úplnou náhodou narazil a začal pozerať týždeň dozadu (17.8), a dokumentu Eurocrime!. A podobne ako v prípade opusu Williama Friedkina, aj tu som po chvíli film vypol, pretože sa mi zdal až príliš dobrý. Čo bolo ale, samozrejme, dosť unáhlené, nakoľko po tej úvodnej brilantnej nádhernej naháňačke cez uličky, popri Piazza De Ferrari skrz krásne historické centrum Janova a jeho prístavných častí, zvyšok tak moc netiahol, ani s Nerom na čele. Nie je to ale žiadny brak, viniť treba samého Seba za očakávania, ktoré podkopali cestu k lepšiemu zážitku. Uspokojivá filmárčina, ktorá neurazí. --- Pravda je taká, že som "koment" písať ani nechcel, nemám o čom, chcel som si tu len uložiť vyššie spomínanú scénu a fotky z nej, takže ich tu pacnem a odchádzam... (x / x / x / x / x / x / x / x / x) ()
Talianské "poliziotteschi" má svoje verné publikum a bez nadsádzky sa dá povedať, že dokáže diváka pobaviť výživnou porciou akcie a násilia. Spoločenské a politické pomery v krajine si proste pýtali podobný subžáner. Občan sa búri je predovšetkým jazdou Franca Nera a určite nedosahuje úrovne väčšej ako priemer. ()
Občan sa búri. Odvoláva sa na tradíciu talianskych antifašistov, hoci jeho motív je čisto osobný a egoistický. Pri prepade banky prišiel o peniaze a navyše ho vysoko ponížili! Jeho! Franco Nero skvele vystrihol úlohu ješitného aroganta, ktorý vďaka svojej naštvatosti takmer príde o život, rozíde sa s frajerkou a blízko má i k pár rokom pobytu v base. No ani hrozba stroskotania vzťahu mu nebráni v pátraní po zdroji jeho poníženia a v túžbe po primeranej odplate. Klasický pomstychtivý film s presahom ku kritike oficiálneho vyšetrovacieho systému i ľudskej márnomyseľnosti. ()
Nepresvedčivý a naivný poliziotteschi s množstvom lapsusov. Začne to už v úvode, kedy zločinci unesú Nera ako rukojemníka a bez obáv si pred ním dajú dole masky a nechajú ho nažive. Takéto blbosti sa dajú vidieť fakt len v tomto talianskom subžánri. Ani to jeho vypátranie zločincov nepôsobí práve presvedčivo, tak ako spojenie a skamarátenie so zlodejíčkom. Jeden zo slabších Nerových filmov. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (1)
- Zhruba v 80. minutě je krátká scénka v loděnici, kde se postavy baví v suchém doku pod velkým zaoceánským parníkem. Ten má jméno „Achille Lauro“. 11 let po natočení filmu tuto loď unesli palestinští teroristé. O tomto činu pojednává film Únos lodi Achille Lauro (1990). (Stejšn)
Reklama