Exodus: Bohovia a králi

Je to dobré...ale od Scotta očakávam viac. Vizuálne úchvatné, herecky našlapaným Balom dopredu sa až príliš rýchlo valiace sa dobrodružstvo. Pokus o demýtizáciu ale bohužiaľ nefunguje a neviem si predstaviť ako niekto dúfal, že Mojžišov príbeh môže fungovať na realistickom základe. A už vážne by mal niekto Scottovi vysvetliť, že už v kine chcem dostať plnohodnotný zážitok a nechce sa mi čakať na vyladený director´s cut ( ktorý tomuto filmu pomôže asi ešte viac než Kráľovstvu nebeskému). 7/10 (28.12.2014)

Ridleymu hlavně v půlce filmu často dochází dech, ale já přesně tyhle velké filmu miluju! Proto chodím do kina, abych mohl žasnout nad krvavým Nilem, kobylkami nebo tím jak prostě má všechny masivní scenérie Ridley v malíku. Příběh o Mojžíšovi mě opravdu dokázal bez problému zaujmout a určitě musím pochválit minimálně Christiana Baleho. Bohužel se jedná i tak o Ridleyho druhý nejslabší historický kousek. 75% (30.12.2014)

Bude to znít prázdně nebo namyšleně, ale moc bych si přál, aby Exodus měl čtyři nebo klidně pět hodin. Aby bratrské pouto, vysoké intriky, vedlejší charaktery obsazené slavnými jmény nebo paranoia hlavního hrdiny měly dostatek prostoru na to, aby klíčové scény udeřily plnou silou a zamávaly mnou. Takhle totiž většina dialogů působí jako výplň, ve které se Christian Bale může přetrhnout, ale nikdy nebude mít šanci udělat z efektní podívané pravý velkofilm. Pohledy do daleké krajiny, deset ran nebo finální voda jsou proto jen epizodami, na které se čeká jako na atrakce. Nedá mi nezmínit, že Princ Egyptský byl animák o poloviční stopáži a stejně řekl všechno srozumitelněji i komplexněji najednou. (07.08.2023)

První milou věcí je Ridleyho vzpomínka na mladšího bratra Tonyho, druhou je vizuální velkolepost (místy opravdu mravenčí práce), třetí (samozřejmě ne úplně důležitou) pohled na Španělku Maríi Valverde, na kterou si už sedmasedmdesátiletý Scott vzpomněl, protože hrála v psychologických Trhlinách jeho dcery Jordan. Tvary, barvy, kulisy, hromadné scény – začíná to skvostně. Jakmile však začne scénář víc poodkrývat své slabiny, jde to z kopce. Přál bych si film osudovější, dynamičtější a hlavně víc myslící na diváka. Chyběly emoce, chyběly jiskřivější dialogy. Všichni si matně vybavujeme onen příběh, ve kterém Mojžíš vystupuje jako spasitel hebrejského lidu, který osvobodil z otroctví a dovedl do zaslíbené země. Než to udělal, jsme svědky deseti ran egyptských, kterými je postižená dosud kvetoucí země, určitě si vzpomeneme i na rozestoupení se moře, které židy „pustí“ dál, ale egyptské vojsko spláchne. Aneb jak je to sepsané ve Starém zákoně. Zmiňované biblické rány jsou svou stylizací skvostné. Ropuchy, nálet sarančat, děsivý mrak komárů a much nebo obří aligátoři. Pod všemi těmi detaily, dokonalými exteriéry a obrovskými kulisami je ovšem překvapivá hlušina, která místy i nudí. Postavy jsou ploché, s těmi vedlejšími se pracovalo velmi málo. John Turturro nebo Ben Kingsley jsou na plátně jen pár minut, účast Sigourney Weaver moc nechápu. Christian Bale se snaží, co mu síly stačí, jeho hlavní sok Joel Edgerton zdaleka nenechá vzpomenout na Phoenixova zbabělého zmetka Commoda z Gladiátora, který si svou ďábelskost vyloženě užíval. Ridley Scott odškrtával své nápady, události vršil na sebe a moc nad nimi dál nepřemýšlel. Je vedlejší, zda popuzuje zatuchlé historiky. Jeho další chlapácký příběh podle mého není tak dospělým kusem jako Gladiátor nebo Království nebeské a už vůbec ne vtipný (myšleno dobře) jako Robin Hood. 65% (26.12.2014)

Nekoukat z toho tak okatě v každé druhé scéně, jak moc je to sestříhané a že má Ridley v šuplíku o nějakou tu hodinu delší verzi, tak by to mohlo být ještě lepší. Ovšem i v současné neučesané podobě je to přesně tím, co by od toho jeden očekával. Tedy vpravdě velkolepou a řemeslně působivou adaptací jednoho z vůbec nejpůsobivějších příběhů. Háček to má především v podobě již zmíněného kinosestřihu, který měl buďto být ještě kratší a prost veškerých těch ambiciózních podvratných motivů a témat (Mojžíšovo zaslepené šílenství, jeho nevíra, pomstychtivý neBůh předškolního věku, důraz na nemytologickou linii, pochybující Jozue, macbethovská Sigourney, výrazně sympatičtější Egypťané v čele s faraonem apod.) a být prostě jen "věrnou" adaptací dobře známého či měl být naopak ještě delší a měl se věnovat mnohem větší prostor oněm výše zmíněným a ryze sympatickým ambiciózním podvratnostem. V současné podobě je to však nedotažené a napůli cesty, protože přednost ve stopáži byla dána především a hlavně veškeré té epičnosti Egypta, jednotlivých ran i samotného exodu. Což sice zamrzí, ale zase se na to sakra dobře kouká, ne že ne. (26.06.2015)