Kúzlo mesačného svitu

Obsadit Firtha do role křížence Darcyho a prof. Higginse byla samozřejmě sázka na jistotu. Ostatní herci jsou vybraní řekl bych s láskou, Stone mě potěšila, vypadala mile a hrála přesně to co měla, radost pohledět. Vůbec, celý film je hrozně moc o radosti, kterou můžeme sami sobě do života vpustit, když přestaneme trvat na nudné logice (geometrické, jak by nevhodně řekla Sophie a byla okamžitě opravena). Takže přes vady spočívající v drobné klišovitosti a možná až nevhodně dlouhé expozici, za tuto radost, která se na mne přenesla... potlesk. (06.08.2014)

Komentář obsahuje spoilery. Od pětačtyřicátého filmu osmasedmdesátiletého tvůrce jsem vážně nečekal velkou originalitu. Woody Allen se o ni bohužel ani nesnaží a pouze oprašuje již dříve použité motivy: starší muž zamilovaný do mladší ženy (Manhattan, Užívej si, co to jde), komunikace s mrtvými (Alice), význam sebeklamu a víry v iluze (Purpurová růže z Káhiry), mágové, iluzionisté a šejdíři (Prokletí žlutozeleného škorpiona, Sólokapr). Výchozí premisa by dobře posloužila jedné z Allenových knižních povídek, ale na ploše celovečerního filmu se vyčerpává po první půlhodině. Následujících více než třicet minut sledujeme namísto dalšího rozvíjení zápletky dvě a více osob jedoucích pomalým automobilem nebo vedoucích statický dialog o smrti, Bohu a lásce až za hrob. Vinou chabě motivovaného závěrečného zvratu (který nevysvětluje, jak se na celé hře podíleli Catledgeovi) jde o film nejen mizantropický, ale také mizogynní. Bolestínskému a jízlivému, ačkoli díky Firthovi zároveň neodolatelně šarmantnímu hulvátovi je dáno za pravdu, takže může zůstat sám sebou. Jeho oběť, kterou se po velkou část filmu snaží usvědčit ze lži (paralela k Allenovu osobnímu životu?), již naopak nemáme proč obdivovat. Najednou se před námi ocitá mladá a naivní podvodnice, která nepochopitelně podléhá zlému stárnoucímu cynikovi a nikoli mladému, mužnému a zámožnému hráči na ukulele (soudě ze stoupající popularity tohoto nástroje mezi mladými umělci, hádám, že se Allen skrze Brice vysmívá dnešní mládeži a rychle pomíjejícím trendům). Jediným vysvětlením pro její rozhodnutí z poslední scény je Allenovo toužebné přání, aby se věci měly právě takto, aby krásné dívky typu „manic pixie dream girl“ podléhaly nesnesitelně sarkastickým intelektuálům, kteří na svém chování odmítají cokoli měnit. Vypadá to, že jedinou odměnou pro Sophii za její pomoc s nalezením Stanleyho druhé mízy bude dennodenní připomínání její intelektuální méněcennosti. Kromě pár bonmotů, jejichž pointu Allenovi fanoušci vycítí ve vzduchu dlouho dopředu, a dvou neodolatelných herců, nabízí tahle obhajoba lásky mezi starším mužem a výrazně mladší ženou už jen sofistikovanou vizuální stránku. Skutečnost, že byly pitoreskní a často směle dlouhé záběry Francouzské riviéry a elegantně oblečených herců pořízené na širokoúhlý 35mm film, však pozbývá na významu v kinech s digitální projekcí, tzn. v naprosté většině z nich. Apendix : Bezprostředně po projekci dvouhvězdičková záležitost. Téhož večera jsem nicméně viděl Menzelovy Donšajny a uvědomil si, že zamilovanost starého pána do jeho vlastního ega může nabýt i mnohem zrůdnější podoby. 55% (07.08.2014)

Videl som osud, bol to taký klasický bezdomovec s čučom, sediaci niekde v parku. A videl som aj nádej, bola to tá storočná lavička, na ktorej sedel. A Počul som aj spievať anjela, lenže tú zbierku básní som mal iba požičanú. A čítal som aj o Houdiniho kúzlach, ten Ragtime nepochybne pôsobil čarovne. A zažil som aj lásku, to už skôr sa človek spamätá zo stretnutia s Chuckom Norrisom. Na predmetný konflikt vedy a viery môžem teda mať aj sto úlomkov názorov, no sám si ho neviem ani len predstaviť zhrnutý s takou gráciou, ako to dokázal Woody Allen vďaka jeho asi o 50 rokov väčšiemu nadhľadu, prehľadu a nevyčerpateľnému zmyslu pre humor. (07.12.2014)

Nezáživný začátek, zbytečně natahovaný konec, který měl skončit pointou a mezitím fajnově allenovská hodinka s okouzlující Emmou Stone a sarkastickým Firthem, kteří sice mají nulovou chemii, ale jako typy do svých rolí sednou moc hezky. Plus krásná scéna ve hvězdárně, která jako jediná skutečně připomene Woodyho silnější momenty. Jako celek naprosto postradatelný film, který si ale lze docela užít jako krásně nasnímanou jednohubku z Francie, která v sobě lehce unaveně absorbuje hodně z témat, kterými se jeden velký režisér zabývá v průběhu celé své kariéry. 60 % (26.08.2015)

Woody Allen + Colin Firth + Emma Stone + dvacátá léta v jižní Francii... No nezní to skvěle? Na papíře určitě. Ale v praxi vznikl mdlý a neoriginální film. Respektive originální je postava Firtha, který je skoro po celý film takový ten nesnesitelný sarkastický snob (díky bohu, že ho hraje Firth, to jeho charisma tuhle postavu zachraňuje). No a do tohohle morouse se zakouká mladá Sophie (Emma Stone), navzdory tomu, že ji Firth opakovaně ujišťuje o tom, že ji v žádném případě nevidí jako ženu a často se k ní chová jako naprostý idiot. Jsem jediná komu spárování Firtha se Stone nesedělo nejen kvůli nedostatnu romantické chemie (tihle dva by spíš fungovali jako buddy parťáci), ale i kvůli skoro třicetiletému věkovému rozdílu? Za mně prostě tenhle film jako romantická komedie nefunguje. Zápletka okolo Sophie coby média je fajn, i když trošku předvídatelná, a dává prostor pro ty lepší scény filmu. A propos, doporučuju porovnat s tím, co s atmosférou jižní Francie (konkrétně Provence) provedl Ridley Scott v Dobrém ročníku, to je úplně jiná liga - Ridley opravdu Provence miluje a je to vidět, tady Francie slouží jen jako hezká kulisa. I přes všechny moje výtky tenhle film není špatný, jen průměrný... bohužel. (06.08.2014)