Hlasnejší ako bomby

Ok, zase niečo temer dokument... Nejaká kača kladie kariéru nad rodinný život - to by bolo v poriadku, keby nemala dve deti. Keď už ich človek má , tak by nemusel svoj život zasvecovať problémom krajín tretieho sveta, pretože nielenže tým nič nevyrieši, ale aj skomplikuje život sebe a svojím deťom. Herci boli dobrí, film nanič. (08.05.2016)

Festivalový film-produkt, který sice není úplné naleštěné lejno, ale nemá k němu daleko. Trier a spol. pochopil, co je potřeba k tomu, aby se jeho dílo dostalo do hlavní soutěže Cannes, tzn. natočil takzvaný europuding, který odškrtává snad všechna povinná políčka pro přijetí. 1. Mezinárodní casting včetně festivalového miláčka Isabelle Huppert - check. 2. "Reflexe" současných médií (videohry, skype) a jejich vlivu na odcizenost mládeže ála Slon, vítěz Zlaté palmy - check. 3. Obrázky z třetího světa, abychom ukázali, že si uvědomujeme relativní banalitu problémů, které tady ty privilegované postavy řeší - check. 4. Dialogy plné jakoby ambivalence a nejednoznačnosti, které ale ambivalenci jen umně předstírají a ve finále se k ničemu skutečně podnětnému nedoberou - check. 5. Eklektické přepínání mezi ich formou, efektními představami, abychom setřeli hranici mezi záznamem a skutečností, minulostí a přítomností, "realitou" a snem, ale ve skutečnosti nic z toho pořádne nerozvinuli - check. Jakkoli normálně považuju cinefily z Cahiers du Cinema za zastydlé provokatéry a pošuky, tady s nimi v podstatě souhlasím. Tohle není autorský film, který by měl co dělat v hlavní soutěži Cannes, ale spíš jeho falešná, dokonale dutá nápodoba, která připomíná dlouhou reklamu na New York Times a Skyrim. (07.05.2016)

Ze začátku smrt. Negativismus bych přikláněl k severu. Nejdřív určitě k Dánsku, které se v emotivních filmových výpadech vysloveně vyžívá. Pak bych přes Norsko projel až do Francie. S norskou kinematografií to totiž moc společného nemá. Zase tak epické to není, aby se to tomu vůbec přiblížilo a efekty jsou na úrovni nula. Nakonec to ale skončilo ve francouzské kinematografii, protože to po ní zdědilo ukecanost. Ta se ale táhne od páté minuty prakticky do konce filmu, který je ještě dost divně postaven a víc než realitu ukazuje cokoliv jiného. (28.11.2016)

Tohle prostě nejsou filmy, na které se chci koukat. Nechci se dívat na postavy, které se mi vyloženě protiví, postavy, které pro mě nejsou nijak zajímavé, navíc jsou podány způsobem, aby to křičel, že tohle je něco, co by si zasloužilo alespoň nějakou malou nezávislou cenu. Ty "snové" scény zde postrádají smysl. (16.08.2016)

Akoby sa autori nevedeli rozhodnúť, o čom tento film vlastne mal byť... o otcovi? o niektorom zo synov? o matke a ako ju vnímajú? až príliš veľa scén, veľa tém, veľa postáv... a veľká škoda, pretože predchádzajúce filmy Joachima Triera dokázali presne to, čo sa tomuto filmu nepodarilo – vyrozprávať intímny príbeh; a podať na záver (jasné/ucelené) posolstvo... toto je skôr zmätený pohľad na určité okamihy z ich života... (26.08.2016)