Spider-Man: Návrat domov

Hlavní cíl, který si před sebe tvůrci vytyčili, jim vyšel jen napůl. Dopředu avizované propojení superhrdinské velkoleposti s obyčejným středoškolským dobrodružstvím totiž doplácí na chvíle, kdy jim to vedle sebe příliš nesluší a nejednou do sebe hlasitě narazí. Teenagerská linka je totiž k té čistě marvelovské (události z Avengers nebo Občanské války se těží snad víc než na dřeň) šita zbytečně horkou jehlou a výsledné dojmy tak překvapivě musí tahat nahoru až sám Tony Stark v nepřekvapivě parádním Downeyho podání. Tom Holland si kostým užívá do poslední hlášky a snaží se být onou moderní verzí Spideyho, ale i když jsem byl po jeho představení optimistou, zatím si mě na svou stranu získává jen velmi opatrně. K pavoukovi má sice podobně blízko jako kdysi Tobey Maguire, ale vzpomínky na Garfielda a vůbec na celého Amazing Spider-mana ve mně zůstávají příliš intenzivní a pozitivní, než abych nový restart přijal za svůj takhle rychle. 70% a naděje, že když se potřetí vstupuje do stejné řeky, nebude se z ní tentokrát zbaběle couvat. (26.10.2017)

Zhruba to, co čekáte. Spidey je přízemní comicsovkou, která se snaží vecpat do žánru teenagerské komedie, bohužel tak ale činí trochu neohrabaně. Stopáž se vlastně dělí na oddechové superhrdinské blbnutí a klasický romcom o středoškolském loserovi, takže dostáváte dva filmy sešroubované do jednoho. Trpí tím hlavně tempo, které na těch 133 minut vážně není závratné. Jakmile se ale film (asi v půlce) dostane do Washingtonu, začne konečně šlapat a finále má několik vyložených highlightů. Bohužel mezi ně nepatří akce, která strhne jen výjimečně (nic na úrovni metra ze Spider-Mana 2 se prostě neurodí). Všechno tak musí odtáhnout Holland s Keatonem, kteří se obratně vyhýbají průšvihům minulé série a dělají z „Návratu domů“ hodně solidní žánrovku. Musíte na ní do kina? Žádná povinnost to rozhodně není. Pořád jsem se totiž nezbavil pocitu, že to celé mohlo být ještě dramatičtější, dojemnější a hlavně proboha kratší! (01.07.2017)

Od sympatického hlavního hrdiny přes jednoho z nejlepších marvelovských záporáků po Giacchinovu hudbu, takřka všudypřítomný, ale nevtíravý humor a jeden velmi mile nečekaný zvrat... Všechno je tu správně. Nebudu přece Spider-Manovi vyčítat, že cílí na mladší publikum, když je Peter Parker tentokrát puberťák. Naopak to je výhoda, protože z jeho věku pramení ta velká klukovská touha být velký, někam se zařadit a být užitečný, která to vše žene kupředu. Nejnovější přírůstek do téhle komiksové rodiny je zkrátka svěží podívaná, která navíc nezdržuje ničím, co jsme už viděli (Spider-Manův zrod a tak dále), ale pěkně, přehledně a s nadhledem vypráví něco nového. (06.07.2017)

Konečně natočili Spider-Mana správně! Příchod k Marvelu přinesl kýžený důraz na příběh a snaha neopakovat se zbytečnou osudovost se vyplatila. Malý Parker je navíc sakra sympaťák a smolař, což byli hlavní ingredience, které minulé adaptace nedokázali úspěšně prodat. Maguire byl rovnou za debila a Garfield zase zbytečně zasmušilý. Pod Starkovou taktovkou se velice příjemně vybarvuje a jeho dialogy s oblekem vše skvěle odlehčují. Keaton jako Toomes patří k nejzajímavějším marvelovským padouchům. Homecoming nabízí v klasické, ale parádné šlapající příběhové rovině hodně originální zvrat hodný Parkrovi smůly. Akční scény jsou skvěle zvládnuté. Komediální šlapou ještě lépe. Scény s baculatým kámošem jsou super. Hudba od Giacchina strká do kapsy předchozí pavoučí skladatele hravými melodiemi i variací na staré televizní téma. P.S: Birdman is back! (09.07.2017)

Trvalo to sice patnáct let a byla zapotřebí šestice pokusů, ale nakonec se přeci jen podařilo převést Spider-mana na plátna ve zdařilé podobě. Sice to není Spider-man jako spíše Iron Man Junior, ale stačí i to. Někdy se více zadařily parkerovské středoškolské osudově melodramatické patálie, jindy zase spíše Spideyho akrobatické eskapády. Až Waits však zvládá obě polohy tak, že působí jako dvě spojité nádoby, což jde ruku v ruce s tím, že vůbec poprvé dualita Parker/Spidey nepůsobí jako dvě nesouvisející postavy, ale jen jako puberťák Parker bez/s lyžařskou kuklou přes ksicht, který má mnohem větší ambice a ideály než na co má aktuálně schopnosti. Přesto nejlepší inkarnací Spideyho zůstává ta od Insomniaců. Škoda jen zdlouhavé nepřehledné finální noční akce, nulového prostoru pro tetičku May, ignorovaném pavoučím smyslu a nutnosti roubování na „Avengers MCU“; je to tu příliš cpané do popředí a není to zapotřebí (jakkoli výchovná videa Kapitána Ameriky za trochu té trpělivosti stojí). Jinak si Waits s látkou pohrává, srší to nápaditými detaily (à la obtíže mimo městskou zástavbu), sidekick neotravný, humor funguje, záporák je funkční včetně motivace, padawanský (ne)origin dobře pojatý a vůbec se jede na sympaticky uvolněné vlně „nezachraňujeme svět a nepadají u toho mrakodrapy, ale zato umíme vytvořit dusno mannovských proporcí ze setkání s fotrem před maturiťákem". (07.07.2017)