Na vine sú hviezdy

Nechápu, kde se bere ta potřeba nadějný a sympatický film potopit naprostým utopením v slzách. Začátek byl fakt slibný. Hlavní dvojka, ze které jsem měl už předem větry, neb Elgort vypadal podle fotek víc jako holka než Woodley a naopak, si mne hned získala svou sympatickou neokoukaností a positivním přístupem k životu (a smrti). Byla prostě radost se film koukat, (ne)příjemně překvapil Dafoe a už jsem se tak vnitřně šteloval i na těch pět hvězd. Potom jsme začali přisypávat cukru, což mne tedy zklamalo, ale na druhou stranu jsem si říkal, co by to bylo za americký film bez trochy toho patosu. Ano, trochy. I tady se sice našly lepší momenty (házení vajíček s Isaacem), ale celkově už to šlo celé do kopru, falešným pohřebem počínaje a doopravdickým konče. Je to škoda, ale nedá se svítit. Ten konec byl hrozný... a hlavně zbytečný. Každému bylo jasné už z první půle, jak moc se milují atd atd... 60% (05.06.2014)

Bál som sa totálne gýčového slzavého údolia a nakoniec je to veľmi príjemne slzavé údolie so strašne sympatickou hlavnou dvojicou. Navyše mám pre teenagerské filmy slabosť, a tento patrí k najlepším. V rámci žánru som chorý - plačte sa to napr. na 50/50 alebo nebodaj na Philadelphiu síce nechytá ale také Intouchables to v mojich očiach bez problémov strká do vrecka. Cynici nekukajte pre istotu ani trailer aby vás nekleplo (28.10.2014)

Z půlky feel-good oddechovka, z půlky vydřený doják. Hvězdy nám nepřály těží z výborně obsazených hlavních hrdinů a šibalského scénáře, v poslední třetině ale přeci jen dojedou na to, že musí hláškovací polohu opustit. Natahované finále nicméně všechna pozitiva nezažene, pořád se tedy můžete těšit na jednu z nejlepší dramedií poslední doby. (8/10) (06.06.2014)

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Upřímně? Čekal jsem to mnohem horší, možná proto je mé hodnocení takové mírné. Totiž, The Fault in Our Stars je typicky dívčí film, (nejsem někdo, kdo by měl 500 + přátel na Facebooku, ale raději nebudu počítat, kolik kamarádek o tomhle filmu psalo různé, většinou uplakané, statusy) který ale má něco do sebe. Jistě, s některými scénami (či životními filozofiemi, viz. nošení cigaret, jen abys vysvětlil svůj pohled na svět) nemusím souhlasit, ale jak říkám, čekal jsem něco, co bude docela nestravitelná nuda. Dostalo se mi ale vcelku fajn filmu, který na jedno podívání se dá přežít bez trvalejší újmy, hlavně díky sympatické Shailene, kterou začínám mít čím dál radši. 70 %. (28.11.2014)