Šťastná

Autorka jistě věděla, co chce tímto filmem říci, ale bylo to až příliš komorní, nedotažené a nevyzrálé. Poctivá holka z venkova chce dělat poctivé divadlo, ale v Praze najednou zjišťuje, že se lze prosadit jedině přes postel a vydělávat natáčením pronofilmů. Už tady vznikl jakýsi maglajs. Nevím, proč v této době neměli rodiče - emigranti toho režiséra české občanství, když na to měli nárok. Světlá chvíle filmu přišla nakonec, když se ukázalo, že český kluk musel odjet za rodiči, ale režii po něm převzal nepopiratelný cizinec. Samozřemě, nastrojená nevěsta musela být šokována nejen z toho, že její matka předslavnostní chvílí odjíždí s její sestrou na vyšetření, ale hlavně z toho, jak vystrojený přišel ženich... Konec zůstává otevřený. Snad Viktorka je a bude šťastná. Ideově-výchovný prvek filmu - postižená sestra, LGBT jen v náznaku duhové barvy na posteli. Naštěstí. (13.02.2020)

Opravdu nepřeháním, když říkám, že toto je nejnudnější film, který jsem kdy viděl. Nejspíš hlavně proto, že jsem podobné filmy viděl už snad tisíckrát. Děj není absolutně ničím originální, postavy nejsou zajímavé, film zkrátka nenabízí nic, co by diváka mohlo zaujmout, protože všechno, co v tomto filmu uvidíte, jste zaručeně viděli v jiných filmech. Herecké výkony byly slabé, což mi přijde trochu ironické, když vezmu v potaz fakt, že se film odehrává na herecké akademii. Prezentace byla hrozně ošklivá a hudba byla buď nevýrazná, nebo klišé. 0/10 (18.06.2023)

Mladé debuty mě zajímají a ty od mladých režisérek dvonásob. Všímám si v nich mnohem víc potenciálu než konečného výsledku. Eva Toulová zvolila dívčí téma, vybrala příběh z dneška. Až posud by to bylo v pořádku. Hlavní slabinou je právě způsob vyprávění - jakoby si autorka potřebovala vyřešit svoje pocity a nezajímalo jí, pro koho příběh vypráví. Nezvládnutou kameru ponechám stranou. Dřív se vyžadovalo, aby byl režisér sečtělý, měl přehled ve vážné hudbě, v divadle a mal zvládnuté všechny žánry. Mladý režisér točil napřed jako pomocný režisér se zkušeným režisérem a učil se od něj. Točil podle kvalitního scénáře od zkušeného scénáristy se zkušenými kameramany, stihači, zvukaři, herci a učil se od nich. Dnes točí nezkušený režisér se svými spolužáky podle vlastního scénáře a podle toho to vypadá. Když pominu výsledek, ten potenciál mi tam bohužel chyběl. Moc ráda bych se mýlila! (09.02.2016)

Proboha, režisérka že vystudovala FAMU? Nechce se mi tomu věřit. Tohle je totiž amatérština jako sviňa, ba co, některé amatérské filmy jsou i o dost lepší. Jako vážně, co se Eva Toulová na FAMU naučila? Otřesný zvuk, otřesná kamera, záběr kazí jeden za druhým, dějová linka pitomoučká, nakonec to vlastně bylo o něčem jiném, než o čem se tvářilo že to bude (začne to jako příběh o tom, že cesta za úspěšnou kariérou herečky záleží na tom, s kolika režiséry se vyspíte a končí to jako rodinná drama). Navíc většina herců je naprosto nepřesvědčivá. Hrozné to je i v příběhu, jelikož je tam tolik zbytečností... A navíc, ten film ani není komedie, já jsem seriózně čekal na to, že si ta Šťastná na konci filmu hodí provaz, jelikož jediné, o co jí celou dobu šlo je, aby zapůsobila na svoji matku, která se spíš zajímá o její postiženou (?) sestru a jí to štve. Třeba ta scéna, jak chce tu svoji sestru na vozíku z kopce shodit pod koleje na vlak... Nejen, že je to špatně natočené, ono to je i úplně pitomé.Asi posledních 5 minut trochu jako film vypadá, ovšem i přesto to je těžká amatérština, která se nikdy neměla dostat do kin- Na Youtube jako amatérský film, prosím, ale takhle fakt ne... Už se těším na moření revizorů, jestli to bude ještě blbější než tohle tak potěš pánbůh. Odpad (16.11.2018)

Wow! Je Eva Toulová naprostá autistka, která v životě s nikým nevedla rozhovor? Rozhodně to tak působí! To bylo tak neskutečně nesmyslný, ale zároveň se to bralo tak strááááášně vážně, že jsem se docela pobavil. Matka, která sere na všechno, love story založená na absolutně ničem, svatba na oko, kterou hlavní hrdinka prožívá jako největší moment v životě, kamarádky, které se nesnášejí a nemají nic společného a hlavně milion tichých pohledů do kamery a mezi zůčastněnými, které ve mně vyvolávaly takovou zvláštní agresi a beznaděj, až jsem propadal lehkým návalům šílenství. Můj cut měl 66 minut a bylo to zhruba o 62 minut delší, než bylo potřeba. A ne, nehybný záběr na prázdné kolejiště neznačí, že někdo někam právě jel vlakem, prostě ne.. Už se těším na Jak se moří revizoři! (05.10.2019)