Velké kontinentální cesty po železnici
Great Continental Railway Journeys
VOD (2)
Série(7) / Epizódy(37)
Obsahy(1)
Britský novinár Michael Portillo vyráža na nové vlakové výlety po železničných tratiach naprieč celou Európou. Vyzbrojený Bradshawovým sprievodcom z roku 1913 cestuje od zastávky k zastávke, navštevuje vyznačené mestá a dediny, drží sa vyznačených trás, ubytováva sa v odporúčaných hoteloch, navštevuje miestne pamiatky, nasáva atmosféru a spoznáva zaujímavé tradície. Vďaka nemu sa pred kamerou odohráva príbeh Európy spred viac ako sto rokov. Michael cestuje do Francúzska, Nemecka, Švajčiarska, Rakúska, Maďarska, Holandska, v druhej sérii navštívi Španielsko, Gibraltar, Taliansko, Dánsko a Česko. (TV JOJ)
(viac)Videá (2)
Recenzie (16)
Jeden díl: Bratislavu, Budapešť , Vídeň, Salcburk či dobře znám, ale dozvěděl jsem se od historiků občas pár nových informací. Průvodce, bývalý britský politik, se mi také nezdá sympatický. V tomto díle mi chyběla exkurze po slavných budapešťských hudebních klubech, ale průvodce bys se tam ani nehodil. Místo toho si dá v kavárně ve Vídni, kam chodil Freud meditoval jak léčit frustrované třicetileté Vídeňačky bez sexu, kafe a dortík za tři stovky. A pak jede do Salcburku s hudebními festivaly pro důchodce a navštíví důchodcovský koncert Kouzelnou flétnu . Načež konečně vyrazí do přírody a hned do známé malebné Solné komory. Ale místo výšlapu do hor se projede s důchodci parníkem po jezeře a poslechne si rakouské halekačky. Nakonec vyjede do hor zubačkou za pětistovku. Habsburkové byli neštěstím Evropy hlavně v 19. století. ()
Nějak mne tento seriál nechytil. Je sice fajn, že Michael Portillo cestuje s Průvodcem, jaký používal Sherlock Holmes a doktor Watson, po trase staré sto let. Ale chybějí jakékoliv snímky nebo archivní záznamy k porovnání, vyprávění je někdy hodně nudné, často se seriál zaměřuje spíše na nějaká luxusnější prostředí, a samotný moderátor s jeho barevňoučkými košilkami mi přijde sem tam poněkud mimo. Vše se tváří, jako že cestuje jen s bedekrem v ruce, ale na hotelovém pokoji si najednou oblékne smoking. ()
Aneb co vše lze vidět nejen na železnici, pokud se vydáte po stopách Bradshawova průvodce kontinentálními železnicemi z roku 1913 (Bradshaw's Continental Railway Guide). Tato „wikitravel“ počátku 20. století byla nezbytností pro anglickou smetánku, která vyrážela na cesty po Evropě v počátcích masového turistického ruchu. Bývalý člen parlamentu Michael Portillo podniká cesty po železnici, vždy s několika zastávkami v městech, která stála a stále stojí za vidění a nenásilnou formou poskytuje představu, jakým způsobem si užívala života vyšší společnost z dob Agathy Christie:). Díky konceptu pořadu – hledání míst doporučených průvodcem v současnosti – divák zjistí, že opravdová kvalita dokázala přežít i turbulentní 20. století. Hlavním historickým událostem, které ovlivnily současnou podobu měst, se Michael věnuje v rozhovorech s místními znalci poměrů. Výhodou je, že se člověk dozví spoustu věcí. Jenom škoda, že ve většině měst už jsem byl.:) Závěr: Rozhodně nejlepší železniční cestopis. Nicméně pokud nepatříte mezi high society (tj. nemáte sluhy, kteří za vás obstarají zavazadla), snižte hodnocení o hvězdičku, neboť nebudete moci aplikovat cestování „nalehko“, jak je v pořadu zachyceno. Obdobně pokud vás nebere anglický způsob života, tak hvězdičku dolu. Poselství: 10/10 pánských krejčí (a já taky) doporučuje nebát se výrazných barev kalhot, košila sak ... ()
Pokaždé když vidím podobný dokument, tak mám chuť to prožít taky. Jednoduše sednout na vlak a podle knihy jet směrem za dobrodružstvím. V pátém díle se podíváme i do ČR. Mám takové dokumenty rád. ( před časem jsem viděl podobný typ dokumentu, kde mladí nadšenci cestovaly napříč Austrálií na koních, podle podobné knihy jako v tomto dokumentu ) ()
Celkově výborný nápad a velmi zajímavé téma - dokument ovšem silně sráží osobnost průvodce, který je tak afektovaný a snobský, že místy působí až jako karikatura. Před shlédnutím tohoto pořadu mi trošku vadilo, že takovéto cestopisné dokumenty často uvádí mladí "nýmandi"/dobrodruzi, bez potřebných znalostí - ovšem poté, co jsem viděl pár dílů Michaelem Portillem, je považuju za skvělou volbu a bezva sympaťáky. Když totiž vidíte, jak se Portillo v růžové košilce naparuje v evropských letoviscích, mate chuť ho pořádně nakopat do zadku, a uvědomíte si, jaké máte štěstí, že nepatříte k "high society" (spisovatel Viktor Pelevin doporučuje výslovnost: "chuj sosájety"). ()
Reklama