Klub výtržníků

Těžiště kritické filipiky představuje ustanovující večeře (rovná se bohapustá ožíračka) elitářského oxfordského studentského klubu, při níž narůstající promile alkoholu v krvi odkrývají zkaženost, frackovitost, povýšenost bohatých nóbl snobů. Samozřejmě u někoho více, u někoho méně. Ambivalentní závěr bez většinové morální sebereflexe se dal čekat, jinak mi konverzační snímek svižně utekl. (12.03.2018)

Trailer sliboval nahlédnutí pod pokličku striktně elitářského spolku bohaté mladé britské mládeže na univerzitě Oxford, které slibovalo silnou eskalaci děje a možná i nějaké to morální pomrknutí. Nic z toho se moc neděje. Co může být prvních dvacet minut zajímavé po chvilce omrzí a jelikož je začátek hodně pozvolný, tak je závěrečná eskalace bez potřebné gradace a drivu. Těžko se asi ztotožníte s hlavními postavami, a tak pro Vás bude jejich chování na míle vzdálené. Na druhou stranu směřování jednotlivých charakterů není nikterak zajímavé a dá se říci, že hodně šablonovité vzhledem k jejich úlohám v rámci hlavní skupiny. Mladí herci těžce nudní a to hlavně Claflin a Booth, od kterých by se dalo i něco čekat. Závěrečná eskalace přichází pozdě a nedá se říci, že by vynahradila předchozí nevýrazný průběh. Celkově spíše nezajímavý film. (24.04.2018)

Jeden z těch filmů, kde jsem čekala a čekala a čekala, ale byla jsem neustále mezi mladou elitou někde v oxfordské hospodě, poslouchala jejich někdy rádoby intelektuální řeči, ale těch opačných a trapných keců tam bylo rozhodně víc a já se nudila taky čím dál víc. Dobrý potenciál Posh, který podle mě měl, se podařilo dokonale zabít. Ani pár světlých momentů a celkem povedená atmosféra mě nenadchla natolik, abych zvedla hodnocení a dát si repete mě rozhodně neláká. (02.02.2015)

Zhlédnuto hlavně kvůli zajímavému obsazení nadějných mladých anglických herců (Sam Claflin, Max Irons). Už od začátku bylo jasné, že tenhle klub bude jenom pro bohaté mladíky, kteří si myslí, že s penězi si můžou koupit všechno. Jakmile se film přehoupl do druhé půlky, kde se v podstatě až do konce odehrával v jedné místnosti, tak to nabralo obrátky. A mě bylo při sledování pořád víc a víc špatně z toho, jak se původně "nevinná" večeře zvrhla. 3* (13.01.2015)

Od nového filmu Lone Scherfig jsem si i na základě jeho hereckého obsazení hodně slibovala a po zhlédnutí úplně nevím, jak se k němu postavit. Celkově mám problém hodnotit kvalitu filmu, které jsou obsahově morálně zkažené a odpudivé. Party, gangy, kluby jsou vždycky rizikové právě v té skupinovosti o které mluvil už Gustave Le Bon ve své slavné Psychologii davu. V davu se ztrácí zodpovědnost, protože vina se rozděluje na kolektiv, kdy jsou vinni všichni a zároveň nikdo. Deset lidí sice takový dav není, ale posílen alkoholem a opojen svým mládím, penězi, statusem a mocí, která z toho všeho plyne, může být ve výsledku ještě nebezpečnější než jakýkoliv jiný. Ovšem členství v některé z těchto elitních skupinek neposkytuje jen výhody anonymity, ale i nevýhody, kdy jednotliví členové musí vytrpět zvěrstva a vykonat "rituály", aby dokázali, že jsou jejího členství hodni. Pít červy, mít zničený pokoj, přežírat se, povinně se opíjet, dokonce sledovat, jak se ostatní členové chovají k vaší přítelkyni jako ke kurvě...to jsou rizika povolání, která si ne každý při vstupu uvědomuje. Proč jsou tedy kluby a party tak atraktivní? Nejspíš naše zoufalá potřeba někam patřit a přijít si výjimečný/á, spojená se strachem ze zesměšnění a označení za zbabělce. Každý by si měl ale položit otázku, jak daleko je ochotný/á zajít kvůli vlastnímu pohodlí a udržení vhodné společenské masky... (15.01.2015)