Moje leto v Provence

O rodinných výletech naštěstí u mne platí, že je mnohem raději o prázdninách zažívám, než abych koukal na filmy o nich. Většina mi z nich navíc přijde na stejné kopyto, plná dokola ohraných situací, předívatelná... a je zcela jedno, ve které krajině vznikl, a kde se odehrává, i poezie zvolené lokace zůstala zde naprosto nevyužita. Jsem spíše náročnější divák a nebýt zdejší oblíbené akce "Virtuálního kina", na film se určitě nepodívám. Opravdu je zde uveden žánr drama? Ono bohužel i na komedii je ve filmu málo humoru a ještě méně invence. Překvapen jsem byl pouze účastí zpěváka-šansoniéra Hugues Aufraya (známého u nás mj. díky seriálu Píseň pro Rudolfa III.), v roli skloubené se vzpomínkou na americké hippies 60. let. Zdá se, že americkým trendům podléhá i celá francouzská kultura, když film o dovolené v Provence musí být zakončen anglicky zpívanou písničkou. Snesitelný, ale nudný podprůměr. (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (22.01.2020)

Většinou se člověk rád dívá na feel-good filmy i přesto, že ví, jak pravděpodobně dopadnou, a užívá si onu naivitu kouzelného světa, ve kterém není místo pro žádné opravdu závažnější problémy. Tento únikový efekt diváckého výletu mimo drsnou realitu všedního života mi ovšem Moje léto v Provence nezprostředkovalo, a i když se jedná o hezký příběh, dokázal mě tentokrát spíše nudit než mávat s emocemi... (26.10.2016)

Teenageři s moderním způsobem života musí strávt celé letní prázdniny s morousovitým starým dědou žijícím postaru. Děda zpočátku akorát chlastá, zatímco vnuci tráví většinu času hledáním signálu. Ale nakonec se všichni začnou mít rádi a zažijou to nejlepší léto v jejich životě. Moc originálně to nezní a moc originální to taky není. Jedná se o takový typický současný rodinný o letním výletě přeplněný různými otřepanými situacemi, kdy si člověk pořád říka ,,tohle už jsem někde viděl.´´ Na druhou stranu já zrovna nejsem až tak náročný divák.:D Přišlo mi  to (až na pár vyloženě kýčovitých momentů) jako relativně pohodová oddychovka. Nejsem až  Je tam sice málo hezkých zvířátek,  ale neurazí, nenadchne a hned jak začnou titulky se vymaže z paměti, aniž by za sebou zanechala nějaké nežádoucí účinky. Jen jdu hledat signál, no a co? Ale asi bych se měl radši pustit z francouzských filmů tohoto století, konečně pustit tu Amélii. Kouká na mě z krabice s DVD. (24.01.2020)

Prý sem píšu málo, tak bych rád doporušil tuhle fajn rodinnou verzi Dobrého Ročníku s Jeanem Renem. Nevýhodou tohodle filmu, že v něm až na jednu pětiminutovou pseudozápletku o nic nejde. Výhodou tohodle filmu je, že v něm až na jednu pětiminutovou pseudozápletku o nic nejde. Moc mne bavila linka s pseudo hipster eko teroristkou, která poprvé vyjede z města do přírody. JInak to moc fajn plynulo do závěru přes různé odbočky s konfliktem generací a pomrknutím na Malenu a jiné klasiky. U lehčejšího filmu jsem si asi ještě nepřál prequel. *:))* Není to geniální ani omylem, ale moc fajn na 9/10 stačí u francouzské verze Jak vytrhnout velrybě stoličku naprosto bez pochyby. Alespoň u mne. (13.06.2016)

Francouzi tohle prostě umí! Moje léto v Provence je nádherný příběh z krásného prostředí srovnatelný například s Dobrým ročníkem. Obrovskou devizou filmu je Jean Reno, který je prostě herec z herců nejlepší a Francouzi mají být právem hrdí na takovou osobnost, jako je právě on. Ze začátku je film spíše legrační, ale postupem času se v něm promítne série dramatických událostí, na které do té doby spíše jen poukazuje. Hlavně ale ukazuje život lidí v Provence, který je krásný, upřímný a prostý všech stresů a starostí, které trápí nás všude kolem. Netvrdím, že nemají starosti, ale líbí se mi, jak si život umí užít a sledovat je v tomto filmu je obrovským balzámem na duši, který mě dvě hodiny činil šťastným. (15.03.2017)