Ex Machina

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Nádherné exteriéry, slibující mnohé, versus studené, sterilní sídlo (horská chata, viz nahoře) geniálního vědce a Ava, která byla nádherná, ale to bylo trochu méně, než jsem očekávala, co jsem vnímala. Po Her jsem čekala zřejmě další emotivní rozstřelovací pecku a ta se vysloveně nekonala. Srovnáním ještě třeba s Moon mně to mrzí, ale tu čtyřku si z mnoha jiných důvodů zaslouží. (01.02.2017)

Vlastně hodně jednoduchý nápad, který si zakládá na psychologii dvou postav a jednoho robo-člověka. Hezké, že se takové filmy v současnosti točí, ale čím víc jich je, tím víc si na nich hledám kritiku a tady bych začal a skončil právě s tím nápadem, který není zlý, ale je to spíš taková jednohubka. Alespoň, že závěr to všechno kolem toho vcelku solidně rozčís. (05.06.2015)

Zajímavé téma, ale docela nudně zpracované. Některé nápady jsou fajn, pomalé tempo by mi snad ani tak nevadilo, když by tam bylo víc chytlavějších momentů. Dějově v celkovém pohledu taky nic extra. Samozřejmě to stojí za zamyšlení, prostředí je pěkné a i herecké výkony celkem v pohodě, ale film jako takový mě nijak zvlášť neuchvátil a asi bych ho vidět znovu nechtěl. 60% (28.06.2015)

Ex Machina není film pro každého. Se žánrem se pojí obvykle očekávání velké podívané s akčními prvky, kdežto tenhle snímek je komorní konverzačka, emocemi nabitý vztahový trojúhelník, rafinovaná hra na kočku a myš. Spielbergova A.I. Umělá inteligence je dojemná, 2001: Vesmírná odysea monumentální, Já, robot akční, Ona melancholická, Ex Machina je především chytrá. Pravda, rozuzlení originalitou a chytrostí dvakrát neoplývá, ale co si budeme namlouvat - kdyby bylo, nejspíš by snímek přestal komunikovat s podstatnou částí svých diváků. Film by neměl být chytřejší než jeho divák, jinak si říká o komerční neúspěch. Ex Machina sice není tak drahý a výpravný film jako bývají americké sci-fi, pro chudší evropskou produkci ale určitě představoval i tak velké sousto. Zatímco sentiment oceňovaného snímku Ona mě dokonale minul, s Ex Machinou jsme si kápli do noty. Jde správným směrem, klade si přesně ty otázky, které pokládám za důležité i já, a po emoční stránce funguje na jedničku. Hrát si na stvořitele se nevyplácí a Ex Machina důrazně varuje, že umělá inteligence není jen výzva s obrovskými možnostmi, ale také (a možná především) etický problém a velké riziko. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2015)