Život a doba soudce A. K.

Příjemný seriál o nepříjemných věcech. 1) Výborně vybrané občanskoprávní kauzy většinou nemají jednoznačně kladné ani jednoznačně záporné aktéry. Totéž lze říci i o herecky věrohodně obsazených postavách._____ 2) Vadí mi celkové depresivní vyznění. Situacím chybí nadhled, hlavní hrdina se ve svém životním poslání doslova topí a my jen sledujeme, jak lapá po dechu._____ 3) Chyby v zobrazení soudního prostředí by většinou bylo možné odstranit bez zvláštního úsilí._____ 4) Nelíbí se mi konec, kdy tvůrci nedořeší osobní vztahy soudce ani útoky na něj. Působí to na mě jako laciný náběh na další řadu._____ 5) Pokračování 18. 12. 2017: A vskutku. Ve druhé řadě přechází soudce na trestní právo (kýho výra?) a plácá se v něm ještě více, než v občanskoprávních kauzách. Celé soudní řízení poněkud ustupuje do pozadí před soukromou linkou, čímž oslabuje to jediné opravdu potenciálně zajímavé, tedy pohled do myšlení soudce._____ 6) Říká se, že svědek všechno viděl, nic nezná a nic nemusí rozhodnut. Znalec nic neviděl, všechno zná a nic nemusí rozhodnout. Soudce nic neviděl, nic nezná a musí o tom rozhodnout._____ 7) Výstižný koment ke druhé řadě: Gemini. (18.12.2014)

Téměř! Hodně se mi líbí studený tón celého seriálu a vlastně i ty dlouhé, vleklé scény v soudní síni - je to jak Terapie, jen v jiné místnosti. Celý tenhle hezký koncept (hodně se mluví v práci, v soukromí soudce mlčí) je ale hrozně shozený těmi vnitřními pseudointelektuálními monology, kterými se tam - jak v Cirkuse Bukowsky - dostává ten machistický tón vševědoucího frajerského hrdiny. A to mi jde docela proti srsti. Radši se budu půlminutu dívat na smutného Švehlíka jak bloudí po nábřeží, než si poslechnout jednu povýšenou hlášku ve voiceoveru. (07.09.2014)

Velmi dobré to bylo, nemohl jsem si nevzpomenout na podobný seriál z prostředí (okresního) soudu Na lavici obžalovaných justice scenáristy Jiřího Křižana se snovými výjevy z jeskyně a zásadními verdikty, zda ten či onen je (nebo bude) dobrý soudce. V Životě a době je tento prvek nahrazen vnitřními monology titulního hrdiny. Jednotlivé díly mají dokonalý casting co se soudních pří a kamarádského vztahu soudce s policistou týče, horší je to s linkou terapeutickou. Ovšem podivínské a s hodnoceným dílem nesouvisející výpady v komentáři uživatele flanker.27 nejspíš o nějaký druh terapie přímo žadoní. (25.11.2014)

Seriál o polistopadové spravedlnosti sice poněkud trpí líčením nadstandardů lehce přesahujících možnosti příjmů i okresních soudců, na straně druhé však postihuje vhodnou volbou témat základní propady nejen protagonistů jednotlivých epizod, ale i polistopadového období jako celku. Za zvlášť zdařilý považuji životní příběh soudcova otce; polistopadové často úlisné svatouškovství tady dostává náležitý prostor. Herecké obsazení (Švehlík ml., Bartoška, Kolářová, Plesl, mladší  , Krobotová, Pazderková) je vesměs skvělé a nabízí mimořádnou příležitost pro prakticky celé souhvězdí polistopadové Thálie. (22.03.2022)

Kdyby mi to jen tak nepřipomínalo Terapii skoro v každém záběru, pohledu, snímání kamery, tichém, vemlouvavém hlasu...! A ono i na tu terapii nakonec dojde. David Švehlík jako soudce chvílemi mluví s dikcí ne soudce, ale herce, pečlivě moduluje, artikuluje, a tohle soudci nedělají, jejich úřední řeč je strohá a nijak uhlazená. Je tam ale naštěstí dost humoru a zajímavých situací, díky nimž se na film dá koukat, a třeba řežba o kašpárka je vynikající věta na závěr prvního dílu. (01.09.2014)