Rodinná oslava

Totální destrukce nitra. Jak těžké je dokázat ze sebe vysoukat bolestivou pravdu? Jak těžké je všechno zničit a přesto sobě ulevit? Po x letech jsem se na Vinterbergovo Dogma podíval znovu a jako bych se díval jinýma očima .. o deset let staršíma. Mrazilo mě až na kost z toho, jaká se dá na tak malém prostoru odehrát obrovská psychologická bitva. (17.04.2012)

Hoteliér Helge má vše, o čem mohou obyčejní smrtelníci jen snít: rodinu, majetek, prestiž a coby člen Svobodných zednářů i neveřejný vliv. Pravda, dcera Linda si před pár měsíci vzala život, naštěstí zbývají tři úspěšní potomci, na které může být otec pyšný. Oslava 60. narozenin se má nést v duchu triumfu - nebo ne? Záhy to začne skřípat. Nejstarší syn Christien setkání vidí jako jedinečnou příležitost vypořádat se se svými démony a připomenout některé nepříjemné skutečnosti z rodinné historie. Fasáda počestné měšťanské rodiny začíná dostávat nebezpečné trhliny a i když se přítomní snaží zachovat tvář a dál hrát hru na občanskou bezúhonnost, napětí rychle houstne. Jako společenské drama funguje Rodinná oslava skvěle, i když na ten festival pokrytectví a bezohledného sobectví se místy kouká ztěžka. Forma mi ale nesedí. Nikdy jsem neměl rád rigorózní dogmata a to z dílny VInterberga a Larse von Triera nevyjímaje. Redukce filmových prostředků ve jménu čistoty a hlásání askeze je v mých očích krajně pochybná a je jen dobře, že oba pánové záhy svůj "slib cudnosti" porušili. Ruční kamera ve snímku je totiž nešťastná a vyloženě mě rušila při sledování, což není zdaleka jediný nešvar, který Vinterbergovi u Dogmatu 95 vyčítám. Celkový dojem: 80 %. (01.02.2021)

Námět o rodinné oslavě, kde se najednou začne všechno kazit zněl slibně. Ale Festen se mi vůbec nelíbil. Vlastně jsem nepochopil smysl celého Dogma 95. Copak je větší umění když kamera je roztřepaná, obraz přešumělý a plný fleků, světlo a zvuk příšerný a v titulkách není uvedno jméno režiséra? Čekám, že mě ukamenujete, ale tohle jde naprosto mimo mě a opravdu se těším až Festen vypadne z imdb a csfd top. 30% (06.11.2010)

Film som pozeral pred nastavajúcou rodinnou oslavou, dopadla výrazne lepšie:) Thomas Vinterberg je talent, to bolo jasné v roku 1996, platí to doteraz, nielen ako režisér, ale aj ako scenárista. Silná, psychologicky zaujímavá sonda, do jednej formálne "normálne" pôsobiacej rodiny. Len by ma zaujímalo, kam by tento námet doviedol "extrémista" Trier... (21.10.2013)

Každý kto má trošku väčšiu rodinu to pozná. Chystá sa oslava, všetci sa pomaly schádzajú, usmievajú a takto v pohode začína i táto Dánska pecka. Pohodovú atmosféru narušuje iba jeden z bratov, ktorý na oslavu ani nebol pozvaný a to dáva tušiť, že tu bude naozaj veselo. Pomaly prichádza na rad synov príhovor, ktorý otcovi namiesto blahoželania "vypľuvne" do tváre nepríjemné udalosti z detstva. Hostia sú zdesení a divák nepochybne tiež. Do tohto okamžiku ma roztrasená kamera skôr rozčuľovala, ale na druhej strane filmu dodáva dôležitý pocit autenticity. Po príhovore som sedel prikovaný až do konca a uznávam, že to bolo napínavé, drsné a dusná atmosféra sa dala krájať. V podstate je to kompletne konverzačný film, ale obvinenia sú tak závažné, že herecké výkony vám budú bohate stačiť. Dánsky herec Ulrich Thomsen, ktorého som už videl vo filme Bratia i Adamové jablká, je talentovaný i sympatický a rád by som ho videl častejšie. Začína vystrkovať rožky aj v hollywoodskych filmoch, takže uvidíme. Filmu dávam plné hodnotenie hlavne z dôvodu, akým dokáže šokovať i ako pochvalu za to, že za tak smiešne peniaze dokázali Dáni urobiť tak skvelý film. Nie je to film, ktorý by ste si radi opakovane púšťali, ale vašu pozornosť vybičuje na maximum ako dobre mierená facka. A oslava? Fakt hustá... Pozývam vás. 100%. (26.12.2011)