Rodinná oslava

Toto je tak krásne škandinávsky chladné. Akoby bez citov sa nám tu pred očami mihotá neľútostná chladná dráma. Názov rodinná oslava pritom evokuje niečo milé, príjemné, harmonické. Ono je to však silným opakom. Tá severská analýza charakterov je vždy na vysokej úrovni a tu tomu nie je inak. Film krásne vysvetľuje rodinné situácie, ktoré sú v podstate bežné. Príslušníci sa stretnú a tvária sa kvôli nejakej príležitosti, že je všetko v pohode. Viď u nás príklad sú Vianoce. Ale koľko rán a bolesti nie je vypovedaných a vyriešených? (29.12.2016)

„Musíme ti pomoct trochu nahoru. Začni tím, že se dnes budeš chovat jako normální člověk.“ Rodinná oslava je místy zlomyslně zábavnou satirou, jindy zas mrazivě silným dramatem. S proslovem nejstaršího syna totiž vše začíná pomalu ale jistě houstnout, a postupem času bude ten chvilkový úsměv člověku tuhnout čím dál víc. Avšak nejpozději s výborným koncem nejspíš zase roztaje. Vinterberg mistrně tepe do všech těch příbuzenských sešlostí, které se navenek vyznačují oslavnými, vtipnými proslovy, nenucenou, rodinnou pohodou a americkými, srdečnými úsměvy, zatímco pod povrchem se často skrývá jen přetvářka, pokrytectví a kostlivci ve skříni. A v případě Rodinné oslavy se pan režisér navíc (i přes tu nadsázku a jisté hrocení) nijak zvlášť nevzdálil uvěřitelnosti, takže mu rád prominu ta místa, kde mu lehce docházel dech, a poděkuju slabším plným počtem. „Mami. Můj přítel Gbatokai…a to je moje maminka.“ - „Vítejte. Těší mě, že vás zase vidím.“ - „Ještě jste se nesetkali, to byl někdo jiný, mami.“ - „Ah…ráda vás poznávám.“ (09.09.2015)

Aneb jak to dopadne, když na párty pozvete kdekoho. Jinak ale silné, surové drama, kterému dogma 95 svědčí. Chvíli mi trvalo, než jsem ho docenil, rozhodně to nebylo napoprvé, ale došel jsem k tomu. Nejvíc mě ale zaráží, proč početně srovnatelní Švédi (nebo Dánové) dokážou na rozdíl od nás točit nevtíravé a silné filmy očividně neurčené každému divákovi. Ono to asi vážně nebude penězi a možnostmi, ale vůli... (05.06.2011)

Scénář: Thomas Vinterberg, Mogens Rukov .. Hlava rodiny slaví 60 narozeniny a k této příležitosti sezvala celou svoji famílii do honosného sídla, kde během oslav vyplouvají dávné křivdy a zapomenuté strasti minulosti. Na to, jaké má film postavení v místním žebříčku jsem však čekal trochu údernější scénář! Protože pár bolestných vzpomínek a teatrálních výkřiků evidentně šílené snobské rodinky mě jaksi nedostalo do správných výšin. Jelikož je film podle manifestu Dogma 95, co se zpravování týče není tak moc co vyzdvihnout nebo naopak hanit. Vše podléhá svazujícím pravidlům a tato forma mi nikterak nevadí. (18.10.2007)

Slíbili čistotu, aby ukázali špínu. Držet se těch stanov mi nepřijde svazující, naopak se otevírá prostor pro přijímání jakékoliv nedokonalosti jako součásti konceptu. S každým dalším proslovem, který pootevřel křídlo almary se skeletem, se ale rozcházely spontánnost formy a účelovost obsahu. Býti ceremoniářem na takové sešlosti s nalíváním čistého vína, das ist selbstmord.. (12.04.2024)