Pí

I přes velmi střídmou stopáž šlo tohle únavné pseudo-vědecké bádání docela mimo mě. Mám rád experimentování na celuloidovém pásu, nicméně tuhle depresivní jízdu jsem si i přes dokonalý střih, kameru i zvuk moc neužil. Protože mi toho v tomhle ději-neději chybělo až strašně moc. Nezaměnitelný režijní a tvůrčí rukopis už ale měl Aronofsky tenkrát, nadání přenášet depresi na druhé jakbysmet. Mě ale do svého světa tentokrát vtáhnout tak úplně nedokázal. (07.09.2011)

"Myslíte, že to číslo v mé hlavě je skutečné Jméno Boží?" Pí=3,141592653589793238462643383279... - tomu rozumím a za každé z čísel za desetinnou čárkou jsem ochoten provrtat si vrtačkou mozek. Tento opěvovaný filmový opus je však pro mne pochopitelný asi tak, jako kdybych chtěl inseminovat žirafu logaritmem jaderné bomby při základu průměrné mzdy v Izraeli. Takže závěrem - nepobral jsem to, nudil jsem se a má vyrovnaná psychika se otřásla v základech. Co chtít od filmu míň? (03.05.2014)

Pošahaná divnost, která člověka na začátku vcucne a na konci vyplivne totálně zdeptaného. Tohle byl jeden z těch filmů, u nichž přesně nevím, jak je mám ohodnotit. S čistým svědomím můžu dát jak dvě, tak i čtyři hvězdy. Kombinace černobílého obrazu, psychohudby a různých pazvuků v pozadí dělá opravdu divy, relativně snesitelným se Pi stává díky kratší stopáži. Znovu tento snímek určitě nevyhledám, přecijenom matematika mě zrovna dvakrát nebaví a nechat se dobrovolně deprimovat taky nepatří mezi moje oblíbené činnosti. Hodnocení něco mezi 40 a 80 procenty... (12.09.2008)

Kapitola sama o sebe aneb animálny Aronofsky a jeho prvotný úkaz zvedavosti, depresie a skrytej nadšenosti zobrazenej tak kontrastne, že viac už sa to ani nedá. Nejde len o neobyčajnú obrazovú ostrosť, ale o celkovú ráznosť jednotlivých režisérskych ťahov. Darren už tu dosvedčuje, že kamera, strih, hudba sú jeho silnou zbraňou a čo viac, vie s týmito nástrojmi profesionálne narábať. Radosť pohladieť a nezáleží až tak na tom, či všetko klape ako v novomanželskom opojení, alebo ide o v celku náročný, tak "trochu" psychologický príbeh matematika, ktorý si ide za svojím presvedčením. "π". (02.07.2009)

U toho filmu jsem těžce rozpolcen. Vlastně chválit se dá skoro všechno od hudby, kamery, s tím související atmosféry, závěru (jo mám na mysli vrtačku, ne nevyřčené pointy) a tak dále, jenže mě tenhle film z nějakého důvodu štval. Je tu takový ten archetyp matematika, taková ta šokantnost, z které ale vůbec nic nakonec nevyplyne, spousta matematických keců, které mají vyvolat dojem silné promyšlenosti (něco jako, když se ve Star Treku řekne, že "nestabilní singularita reaktoru vyvolala fluktuační dilataci v elektromotoru" s následnou explozí jak kráva). Teď jsem si teprve uvědomil, že jak Pí, tak Requiem, tak Fontána na mě působí úplně stejně. Po technické stránce jim nemůžu absolutně nic vyčíst, v tom jsou pravděpodobně dokonalé, jenomže tím obsahem jim nemůžu přijít na chuť, asi jsem někde trochu jinde, než tady Darren a ne že bych jeho filmy snad úplně nechápal a ani ne, že by mi jeho příběhy nic nedávaly, ale cítím z jeho tvorby snahu vytvořit cílenou alternativu, kterou jsou schopny přijmout poněkud širší davy, na čemž sice není asi vůbec nic špatného, ale z nějakého důvodu mi to úplně nesedí a působí to na mě alespoň v případě Darrena nesympaticky a sám nechápu proč...tenhle autor je pro mě zatím docela velkým otazníkem. (23.04.2008)