Teória všetkého

Úplně mně z Eddieho Redmaynea ztuhla šíje, bohužel, toť vše, co jsem mohla procítit, ač snaha, minimálně u hlavních rolí, byla. Nevím, jestli pocit promarněného potenciálu nepramení z nedostatku sexuálních skandálů a jiných výstřelků pod vlivem koktejlů z alkoholu a drog, které obyčejně životopisné snímky rozparádí a opuncují senzací, tady se mnou cloumá zvláštní rozpor - být příběh Stephena Hawkinga smyšlený, držkuju na neuvěřitelnost, pakliže je skutečný, zdá se mi... inu, směřující k názvu - takový suše teoretický, ostatně, jako sama "teorie všeho"... a propos, kde je důkaz, že to není absolutní nesmysl, postavený na parovnici o několika neprokazatelných? Ať si to pan Hawking nebere osobně, neb není sám - zaujímá stejnou pozici s Einsteinem a Darwinem... neboť vše je relativní, i samo tvrzení, že vše je relativní... až dokud se nám vesmír nesmrskne a babička nepotvrdí, že té její čouhal zpod sukně ocásek... Moje tři hvězdy patří výkonu Eddieho Redmaynea, kráse Felicity Jones a nezdolnosti Stephena Hawkinga, na Jamese Marshe žádná nezbyla. (28.01.2015)

Původně jsem chtěl dát "Teorii" vyšší hodnocení, ale poté, co se mi v hlavě uležela, nenapadá mě nic, čím by se nějak vymykala klasickému syžetu jiných biografických filmů (nejen) o vědcích. Hawkingův příběh je bezesporu zajímavý a srdceryvný, ale ne snad proto, že by se tvůrcům povedlo nějak inovativně či nápaditě převést géniovy osudy do filmu, ale pouze a jen z toho důvodu, že těží a prezentuje reálná fakta, která sama o sobě dokáží navodit mrazení v zádech a jistou dávku dojetí. Ač se jinak herci snaží seč můžou a dávají svým rolím všechno, celý výsledek pak ale působí značně dokumentárně, chladně a odosobněně, což bych u tak silného tématu nečekal. (04.12.2014)

„DOKÁZAT JEDINOU ROVNICÍ, ŽE ČAS MĚL POČÁTEK… JEDINÁ JEDNODUCHÁ A ELEGANTNÍ ROVNICE, KTERÁ VYSVĚTLÍ VŠECHNO…“ /// Teorie všeho je film plnej lásky, až nepřirozenýho rodinnýho štěstí a amyotrofický laterální sklerózy. Je na něm znát, že vznikl podle memoárů, který sepsala žena. Dokonce jeho žena. Romantickej životopis, kterýmu ze mě vydolovat první kroupu netrvalo nijak dlouho, takže myslím, že největším sponzorem bude výrobce kapesníků. Víc než s fyzikou, se v příběhu muže, kterej vzdoruje všem předpokladům, vědeckým i osobním, seznámíme s jeho soukromým. Eddiemu Redmaynemu budete závidět starostlivost a lásku sympatický Felicity Jones a pravýmu Stephenovi Hawkingovi, že ho zahrál právě Eddie Redmayne. Jeho výkon si v ničem nezadá s Alicí. Dojemná pohádka plná optimismu (v rámci možností), která kdyby nebyla o Stephenovi, tak by klidně mohla bejt o jeho manželce. Asi mi blbnou hormony, takže líbilo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem“, kterou v roce 2008 napsala Jane Wilde Hawking, číst nebudu. 2.) Bo už znám frajera, co nadiktoval knihu vokem. 3.) Thx za titule ,,DoubleJo“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (20.02.2015)

Ten film mohol a mal byť omnoho lepší ( spomeňme si na Čistú dušu) ale stále je to výborná Hoolywoodska práca. Na druhej strane som bol milo prekvapený aké to bolo vkusné pričom táto téma mohla skončiť ako obrovský gýč. Redmayne fantastický, oscar zaslúžený. A kľudne by som ho doprial aj Felicity Jones. Hlavne ona bola motorom filmu.Pekná ale nijako omračujúca oscarovka, na ktorú ak sa bude spomínať, tak jedine kvôli hercom a krásnemu soundtracku. 8/10 (05.08.2015)

Ti genitální teoretičtí fyzikové jsou stejně pro našince, který celou střední školu řešil spíš graviditu než gravitaci a spílal, jak by byl ten vzdělávací systému mnohem snesitelnější, kdyby tehdy to jabko rovnou rozštíplo Izákovi lebku, jen podivným panoptikem nehezkých asociálních šprtů. Šprtů, co evidentně mají od mládí problémy s dírami, a tak o nich alespoň rádi fabulují, aby si s ostatními elektrony našli nějakou kratochvíli místo toho neustále odpíraného sexu. Těm šťastnějším se sice jednou za pár světelných let podaří přinutit kvantovými intrikami nějakého babochlapa z matfyzu, aby jim požvýkal kvark, nechal si neumětelsky zašmátrat v horizontu událostí a třeba i podráždit singularitu, avšak takovéto interakce bývají zpravidla interferovány disturbčními otázkami typu „Kolik ti to vyšlo?“ nebo „Je má černá díra primordiální či obří?“, a tak z toho nakonec vždycky jen vypadne pro nepostiženého zcela abstraktní moudře znějící žvanění o něčem, co vlastně nikdy nikdo neviděl a nelze to nijak dokázat. Nenarušený a hormonálně vyvážený jedinec se pak zákonitě musí ptát, k čemu jsou takové „pičoviny“ vlastně dobré a pokud je někdo prohlášen za génia jen partičkou stejně potrefených entit, neboť devadesát procent populace vůbec netuší, o čem to ti mozkouni vlastně melou, je-li to pak opravdový génius nebo jen další relativní černá díra. Ale kdo ví, třeba to všechno nakonec může být pravda, nebo daleko hůř a Štefan s Bertíkem jen nakoukli Fousatému strejci do kuchyně a sejdeme se v katolickém pekle. No, transcendentální filosofie pro dnešek stačilo. Docela by mě zajímalo, jestli kdyby Štefana nezklátil ten ALS, spáchal by stejné kvantum neprůkazných astrofyzikálních teorií, nebo by někde v Kembridži spíše běhal za kundama a závislý na punči formuloval zásadní moudra teoretické gynekologie. Každopádně však nezbývá, než před tímto člověkem hluboce smeknout, protože si i přes to nepředstavitelné životní utrpení dokázal zachovat relativně zdravý rozum a dokonce i smysl pro sarkasmus a ironii. Jeho příběh byl zfilmován vcelku důstojně, poutavě a bez toho obvyklého slizkého patosu. Scénář z něj dokonce udělal kůl Donchujána, jenž má gumové vše kromě kladélka, co na plátně sbalí roštěnku, která má s tím skutečným Jožinem z Bažin společné snad jen pohlaví, a i to je dost diskutabilní. I tak však teď musí Štefan cedit přes svůj hlasový syntetizátor oplzlosti natolik nemravné, že by z nich zčervenala i nejedna černá díra. Nikdo, opakuji nikdo, ať už jakkoliv znetvořený, si opravdu nezaslouží, aby jej ztvárnil Edý Redmejn, snad ta nejodpudivější tlama, jaká se kdy vyskytla před kamerovým objektivem, aniž by tento prasknul. Musím připustit, že to sice zahrál výborně, ale i když jsem se na něj díval jen jedním okem, otřásl jsem se celou dobu odporem a raději bych hleděl na obří hnisavý absces ve tváři Kateřiny Papstové. Holt Kruis asi odmítl slintat a pitvořit se a nemohoucí pan Sokolník za tu zrůdnost nakope vedoucího kástingu do prdele jen stěží. (20.02.2015)