The Class of 92

Nemůžu jinak, i když abych pravdu řekl, tak jsem čekal dokument trochu víc fotbalový. Právě kvůli těmhle hráčům a jsem začal Manchester United sledovat a právě kvůli nim jsem jim začal fandit. Jeden z největších zážitků je pro mě doteď návštěva Old Traffordu, kterou se chystám brzy zopakovat. Tahle parta mě vždy bavila, škoda, že na hřiště už je neuvidíme. Jména jako Beckham, Neville, Giggs, Scholes a Butt určitě nezapomenu, stejně jako nastavený čas proti Bayernu Mnichov... (25.08.2014)

Příjemný dokument. Na pět to není, přeci jen mezi námi běhají významnější fotbalisté s pestřejšími příběhy, ale každopádně tito srdcaři také zaujali. Nejvíc se mi líbil herně i lidsky Scholes. Z památného finále v Camp Nou mne krásně zamrazilo, jak kdyby to bylo včera. Možná to chtělo víc postřehů od dalších fotbalistů. Zidane a Cantona je trochu málo. (13.10.2014)

Představte si, že jsem zarputilým fanouškem UTD již 18.rokem, co bych asi taky mohl takovému dokumentu dát jiného, než-li plnou palbu,že? Né, tak samozřejmě určitý důvod to je, nicméně je to fakt skvěle vyprávěný dokument o jedné velké éře fotbalistů, kteří měli to štěstí a sešli se v jedné juniorce přibližně stejně staří v jednom časovém úseku. A co samozřejmě podpořilo jejich růst a vůbec jejich zviditelnění, byl bůh SAF...navíc zde dostanete i slušnou porci zákulisních štěků, drbů a hlášek v jedinečném podání především Ryana Giggse, Paula Scholese a bratrů Nevillových............moje hodnocení = 9,5 z 10. (11.09.2014)

To je tak, když se sejde parta chlapáků, kteří se rozhodnou zavzpomínat na nejlepší léta svýho života a vlastně takový málo stačí k tomu, aby se dojal jak divák, tak i sami aktéři. K tomu se přidají dobový záběry a i když tu atmosféru nikdy ani z poloviny film vystihnout nedokáže, tak ten kus historie bude stále žít a jak sami říkali, je ne moc zrovna pravděpodobný, že skupinka kluků, co se znaj od i od dvanácti spolu někdy něco takovýho zažijí. Z jedné recenze: "The Class of 92, a documentary about a group of Manchester United players, is probably the greatest film about male friendship since Stand by Me." Možná na tom něco bude... (16.01.2015)

Po Ajaxe Amsterdam je M.U. mojím naj. klubom. Neskutočne ma potešilo zistenie, že bol vypracovaný takýto projekt. Ročník 92´ je zrejme od Busby Babes asi najúspešnejšou jedným klubom vychovanou generáciou futbalistov. Samotný hráči spomínajú na svoje začiatky, prechod do áčka, slávne zápasy, ich charakter a aj to ako vidia jeden druhého. Človek, ktorý je fanúšikom tohto klubu bude hltať každé jedno slovo. Ich rozprávanie života v United nebol len o futbale a práve tieto spomienky vyvolávali u mňa smiech až rehot. Divák vidí, že aj oni sú iba obyčajný ľudia. Čo sa týka futbalových dokumentov je tento kráľom medzi tými čo som videl. Výborné, tých 98 minút prebehlo neskutočne rýchlo. Dokonca som si hneď po pozretí to mal chuť pustiť ešte raz. (21.03.2015)