Get On Up - Príbeh Jamesa Browna

Zpočátku jsem měl docela velký problém se na film správně naladit, nedokázal mě pořádně zaujmout, ať už příběhem nebo stylem. A ještě horší to bylo, co se týče sympatií k hlavnímu hrdinovi, který mě absolutně ničím nenadchnul, spíš naopak. Ale postupně, po malých krůčcích jsem si k němu (a celému snímku) cestu našel, a to skrz to druhé nejdůležitější v tomto filmu, tedy hudbu (ruku v ruce s propracovanou taneční choreografií). Tomu prvnímu, za což považuju Bosemanův herecký výkon, jsem pak také tak nějak přišel na chuť a musel mu, resp. jeho postavě nakonec i začít fandit (nutno dodat, že s výhradami). Na tuhle vlnu mě ale film měl naladit hned na začátku, což se mu opravdu nepodařilo. Neubráním se srovnání, ale velmi podobně ladění Jersey Boys (kteří měli světovou premiéru cca o 2 měsíce dřív) mě vtáhli do vyprávění téměř okamžitě. A když už zmiňuju Eastwoodův počin, musím konstatovat, že tam mě ty promluvy k divákům bavily, zde naopak hodně rušily (až mě napadlo, jestli se náhodou 1 z filmů u toho druhého „neinspiroval“). Tak či onak, Gen On Up si u mě navzdory některým výše zmíněným kladům vysloužil pouze průměr. (19.01.2015)

Pravdou je, že mi film připomínal jízdu v trakaři po dlažebních kostkách. Chvílemi jsem měla hoňky s tím kam jsem se zrovna v ději dokodrcala. Trochu mě to ze začátku i štvalo, ale později jsem na zpracování přistoupila. Nakonec spokojenost - v celku dobré herecké výkony, skvělá muzika a něco jsem se i Brownovi dozvěděla. (06.04.2015)

Myslel jsem, že v devět večer půjde v multiplesku na film o Jamesovi jen ten, kdo chce jít na film o Jamesovi. A ona půlka lidí odešla! No dobře, uvedu to na pravou míru - zbylo nás pět "pozůstalých". Vzhledem k tomu, že kvůli hudbě ani kvůli herectví nebyl důvod odcházet, museli ty lidi bejt rasisti - film je totiž dost noir ve smyslu, že bílejch se tam moc nevyskytuje. Rasista jsem asi i já, páč jsem opět během sledování toho množství černochů dostal děsnou chuť na fried chickin, ač se tam na rozdíl od The Help objeví jen jednou. The Help to připomíná i tim, že z těch pár bílejch, co se tam vyskytne, nejsou někerý vykreslený zrovna lichotivě, hlavně ale použitím Violy Davis a Octavie Spencer. Dalším následkem tohoto filmu bude návštěva ajTjůnz. Taková pecka, jako Ray to není, ač je herecký výkon Chadwicka Bosemana strhující a srovnatelný s Jamiem Foxem - častý použití nelinearity vyprávění tady totiž neni úplně zvládnutý, čimžto pádem poněkud mate a sráží to muj dojem z jinak fakt skvělýho filmu někam těsně pod osumdesátku. (19.11.2014)

Životopisné filmy bývají celkem oříšek a kolikrát se to dost nepovede, protože je hlavní představitel buď nesympatický, nebo naprosto nesrovnatelný od originálu. A občas bývá příběh daleko od pravdy , hodně poupravený aby byl zajímavější a snesitelnější. James Brown byl legenda.. Osobně jsem na něm byl 2x v Praze a naposled nekolik měsíců po jeho koncerte zemřel, ale v 73 letech to na parketě rozjížděl v takovým stylu , že mi běhal mráz po zádech. A tak jsem dlouho čekal co z toho vzejde. No a ono to nakonec bylo víc než jen dobré. Chadwick Boseman tady prostě předvádí úchvaten hereckej výkon. Příběh se snaží být dost odlišný od těch které známe. Jede se totiž na střídačku - Back in time (Budoucnost - Minulost) Hudba je na jedničku a zpracování též. Jen tam přece něco chybělo. Ray měl například víc k realitě -vnitřní démony alkoholu a drog. U Browna to nebylo tolik ukázáno a nebudem si lhát, ten na tom jel daleko víc než samotnej Charles. Vyobrazení jeho temné stránky není v tomto filmu tak objektivní a zaměřuje se spíše na tu hudbu a jeho charakter. Přece se mi zdá, že je to tu hrozně podhodnocené. Tohle je totiž velice kvalitní snímek a zaslouží si být v červené. 79% (23.03.2015)

Get on Up je velmi slušný biografický portrét James Browna, otce funku. Divákům, kterým jeho jméno něco říká, a kterým se funk, soul a gospel líbí, bude tento film konvenovat o trochu více než těm nezasvěceným. Strhující výkon Chadwicka Bosemana a zajímavá struktura vyprávění udrží diváka v napětí i 140 minut. Co mě ale rozčiluje, když se v seriózně se tvářící biografii najdou faktické nepřesnosti a často i záměrné nesrovnalosti, zřejmě aby to bylo více koukatelné a strhující. Namátkou...Gospel Starlighters se přejmenovali na The Flames ještě před příchodem Jamese Browna, tudíž Brown nebyl tím, kdo vymyslel jméno. Taktéž přízvisko Famous (The Famous Flames) skupina adoptovala až po prvních velkých úspěších. Maceo Parker a zbytek kapely sice po velké hádce odešel, ale ve filmu se už neřeší, že se zase vrátil a ještě dva roky s Jamesem opět natáčel...atd. Těch nesrovnalostí tam bylo poměrně dost. Nicméně, představu o době, stylu a hlavně osobnosti Jamese Browna nám tohle dílo zprostředkuje v míře vrchovaté a o to zřejmě šlo. (13.07.2017)