Leto s Marnie

Studio Ghibli to znovu dokázalo a předvedlo, že i přes to, že má svá nejlepší léta za sebou dokáže vytvořit něco tak překrásného, jako je Léto s Marnie. Tento film je tak příjemný, roztomilý, dojemný, realistický, dospělý a krásně naanimovaný, že si budete užívat vše co na obrazovce uvidíte. Ze začátku jsem si říkal, že to bude nějaká kravina pro malé holky, ale pekelně jsem se mýlil. Po deseti minutách sledování vám dojde, že tohle není nic pro děti, ale že se tu bude odehrávat něco více dospělého. Pokud milujete studio Ghibli jako já, tak vás tento film určitě potěší a nezklame, protože vám dá vše, na co jste u Ghibliho zvyklí. Krásný film a určitě doporučuji. 9/10 (12.06.2023)

Pátou hvězdu nakonec nedám z toho důvodu, že mám (aspoň teď po dokoukání) pocit, že závěr krapet tlačí na pilu a jeho síla nespočívá především na přirozenosti gradování příběhu, ale spíš na tom, jak ji zveličuje hudba a přílišný důraz na reakce postav, i když i ta přirozenost v tom pořád je, ale prostě to nestojí jen na ní. Jinak ale nemám co vyčítat. Sice mě zpočátku vyděsilo logo studia Ghibli, které stojí převážně za filmy od Mijazakiho (a toho já nemám rád) a pak mě ještě víc vyděsila úvodní slova Anny, která byla jak z nějaké ubulené emařiny, ve které si nakonec všichni podřežou žily a bude to pro ně to nejlepší, co kdy udělali, protože je nikdo nechápal, chudáčky jiné. Naštěstí z toho ale nic takového nevypadlo a z tohohle módu se to naštěstí brzo vyhrabalo, vlastně hned s příjezdem na venkov. Pak se totiž rozjede pomalý, velice poetický, silně psychologický a především dost mysteriózní příběh, který si mě okamžitě získal od prvního ukázání tajemného domu a až do konce nepustil. Vypadne z toho dost zvláštní pointa v duchu magického realismu, která je sice krapet zmatená, ale smysl dá všemu, co se zde stane. Scénář to má opravdu propracovaný a hodně se mi líbí, že využil opravdu všechny rozehrané prvky, to se totiž v dnešní době jen tak nevidí a cením to u každého filmu, který to tak má. Celkově se mi to tedy hodně líbilo a to až tak moc, že jsem z toho sám překvapený, jen mě teda víc překvapuje ještě jedna věc a to ta, že to u nás vysílalo Déčko. Sice s věkovým omezením 8+, ale stejně to nechápu. Tohle je opravdu spíš dospělý animák, jehož příběh možná ani starší děcka nepochopí a i kdyby ano, budou se nejspíš nudit, vzhledem k tomu, jak pomalu to celé plyne... Za mě ale velká spokojenost a přijde mi to tisíckrát lepší, než cokoli od Mijazakiho, který sice má spoustu fantazie, ale vůbec jí neumí dát tvar a občas ani příběh... Silné 4* (20.05.2023)

Ta afektovanost postav byla fakt šílená a kazila mi celý film, to se spolu japonské holky jako baví tímhle způsobem? A nad tím "šokujícím" odhalením na konci jsem akorát kroutil hlavou. Nedivím se, že u tohohle není napsáno Miyazakiho jméno. Dobře zachycená proměna hlavní postavy, fajn písnička na závěr a v HD je to lahůdka, ale od Ghibli čekám prostě víc. Slabší 3* (09.04.2015)

Plně bych chápal a možná i schvaloval, kdyby Akademie dala sošku tomuto hřejivému, emotivnímu a pomalému filmu o hledání sama sebe očima dvanactileté školačky než sice krásně hravému a nápaditému, ale příběhově obyčejnějšímu zářezu Pixaru Ten byl ale u ní vždy velmi oblíbený a je taky pravda, že Ghibli studio tentokrát nepřišlo s něčím opravdu fantaskním a výjimečným, co dokáže zaujmout na první pohled. Film má rozhodně své problémy, pomalost se občas mění skoro na zdlouhavost, dialogy sem tam působí jaksi nedovařeně a vyprávění se celou dobu odvíjí velmi záhadně a tajemně, přičemž občas ignoruje i věci, které by vzhledem k rozuzlení měly mít větší roli, navíc pro oči českého diváka (nebo možná jenom mě, kdo ví) byl ten zásadní problém ve vztahu Anny k tetičce řekněme mírně směšný, i když na druhou stranu, z pohledu citlivého dítěte, jakým Anna je, by to zásadní být určitě mohlo. Jinak ale je to opravdu krásný, dojemný film, silný ve vykreslení přátelství a snaze stát se "normálním", v čem obzvlášť rezonuje, koneckonců i v tom prolínání fantazie s skutečností, zobrazením scenérií přírody a sídel (Ghibli a jeho kombinace dvou druhů kresby, jedné pro postavy a druhé pro interiéry i exteriéry je prosté a vždy nádherné) a jaksi celkovou atmosférou, která ovšem plně zúročí veškeré detaily a emoce až po odhalení toho, o co šlo (nebo když to člověk dokáže odhalit sám). Přesto, nemyslím si, že bych měl chuť film vidět v budoucnu znovu, na to je v portfóliu studia i celkové japonské tvorby příliš mnoho mnohem živějších a fantasknějších kreseb, které při tom dokážou vyprávět stále hluboké a emotivní příběhy. 7,5/10 (01.03.2016)

Na dlouhou dobu poslední film legendárního studia Ghibli, které po odchodu zakladatelů do důchodu prochází kompletní transformací, byl zároveň koncipovaný jako předělový projekt. Coby první snímek v historii studia bez jakékoli tvůrčí participace Mijazakiho či Takahaty představuje cele projekt mladších tvůrců, a to včetně produkce (vedl Jošiaki Nišimura, který vedl produkci "Princezny Kaguji"). Jenže ve finále se také po mnoha desetiletích bohužel stal první Ghibli produkci, která nebyla na špici ročního žebříčku návštěvnosti - tržby 3,6 mld jenů sice představují více než Takahatova "Princezna Kaguja", ale nejméně za poslední roky z klasicky animovaných ghibláren. Přitom se nejedná o první titul studia Ghibli, který by byl cílený na dospívající děti, takže lze spíše spekulovat, že důvodem byl spíše široce medializovaný odchod Mijazakiho do důchodu a dojem na straně diváků, že ze zavedené značky odchází garant kvality. Jenže takovéto obavy se po zhlédnutí snímku okamžitě rozplynou. "When Marnie Was There" co do kvality animace a scénáře přesně zapadá do portfolia společnosti, byť na rozdíl od klasik Hajaa Mijazakiho neobsahuje tolik fantaskních prvků, ale naopak se příměji zaměřuje na psychologii postav. Právě v tom pak spočívá jeho osobitost a výjimečnost. Po rozkolísané, byť pořád výtečné, "Arrietty" Hiromasa Jonebajaši prokázal v rámci značky Ghibli vlastní styl a hlas. V tomto případě vystavěl uhrančivě delikátní snímek o dospívání a hledání vlastní identity a s ní spojené osobní harmonie. Podmanivě při tom diváky vtahuje do vnitřního světa svých postav, přičemž klasické otázky dospívání proměňuje do hutně symbolistního vyprávění, které ač se odvíjí poklidu letních prázdnin na venkově, dýchá velkými emocemi. (20.04.2015)