Na lane

“PROČ?“... /// Cesta na to nejvelkolepější pódium na světě, kde se splní bláznivej klukovskej sen (jestli ty jsi chlape toho bin Ládina neinspiroval…). Velký divadlo! Ne kvůli frajerovi, kterej netrpěl závratěma, ale spíš proto, že všichni zúčastnění z tohohle kusu vymáčkli maximum (možná i víc!). Není to jen vo čumění na chlápka na laně. Je to vo pocitech. Dělá se mně blbě při pohledu dolů a přestože jsem už velkej kluk (nebo možná právě proto), dokážu vocenit sílu výzvy a schopnost udělat maximum pro její pokoření. Tohle si zaslouží uroněnou chlapskou kroupu! Páč kdo z vás (nás) dokázal něco, co zůstane navěky? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti a knihy, který napsal Philippe Petit, neznám. 2.) Hledám místo, kde si pověsím lano. 3.) Lano je můj druhej domov. 4.) Thx za titule „Dracarys“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (11.03.2016)

Velký zážitek a velké emoce ze skvělého filmu. Potenciál 3D je zde využit zcela mistrně (film s takovým námětem si o to vyloženě říká, natočen byl ovšem ve 2D a do formátu 3D ho převedli až odborníci ze společnosti Legend3D) - dokonalejší iluzi prostoru jsem zatím v IMAXu nezažil, všechny scény s překonáváním lana mezi oběma věžemi jsou prostě něco neuvěřitelného, zmítá mnou závrať z výšky 110 pater ještě teď, když si na to vzpomenu (více než 300 trikových záběrů pro tento film vzniklo v pražském postprodukčním studiu UPP, jako např. scéna přechodu po laně mezi věžemi katedrály Notre Dame; na filmu pracovalo kolem 90 grafiků déle než půl roku). Skvělý dojem umocňuje perfektní hudba, skvělá kamera (která ráda využívá dlouhé, švenkující záběry, namísto krátkých a rychlých střihů; průměrný film má obvykle 2000 i více jednotlivých záběrů, v tomto snímku je jich ale jenom 826) a výborné obsazení (excelentní Joseph Gordon-Levitt se učil chodit po provaze přímo od samotného Philippa Petita, který mu svoje zkušenosti předával během intenzivního soukromého kurzu po dobu 8 dnů, od 9 od rána do 5 do odpoledne; role Petita od Gordona-Lewitta navíc vyžadovala zvládnutí dialogů ve francouzštině a velké množství anglických dialogů musel přednést s Petitovým silným pařížským přízvukem - Gordon-Levitt kvůli tomu spolupracoval s učiteli francouzštiny a učiteli výslovnosti a k dipozici měl rovněž své frankofonní herecké kolegy, kteří mu pomáhali; ostatní herci jsou rovněž skvělí - speciální zmínku zaslouží velmi dobrá Charlotte Le Bon - pro mě moc příjemný herecký objev; snad jen škoda, že postava, kterou ztvárnil Ben Kingsley, neměla více prostoru). Navzdory předem známému konci je to film neobyčejně napínavý, vzrušující a vyloženě dechberoucí - seděl jsem před plátnem v němém úžasu s otevřenou pusou a pociťoval nejhlubší respekt k tomu, co ten chlapík předvedl. Samotný závěr potom vyloženě vhání slzy do očí. The Walk je působivým filmovým holdem Paříži a New Yorku 70. let a dvěma věžím WTC ("Obě věže ve filmu zcela jednoznačně fungují jako další z postav", pronesl Zemeckis), který za sebe doporučuji všemi deseti. P. S. Shodou okolností se mi před časem dostal do ruky výborný román Co svět světem stojí (autor Colum McCann), který se podobně jako Zemeckisův film také věnuje onomu husarskému kousku (pro nějž se vžilo označení "umělecký zločin století") Philippa Petita z r. 1974, jen z trochu jiného pohledu - pokud vás toto téma chytlo, knihu mohu též vřele doporučit. Existuje rovněž Oscarem ověnčený dokumentární film z r. 2008. (29.09.2015)

Kdyby The Walk natočil Zemeckis jako Stone The Doors, bylo by to o nakažlivé vášni, díky níž máte chuť se zvednout a aspoň něco krásně rozbít. Zemeckisovu poklonu deklasuje nejen moderování od Sochy svobody, nejde z toho správná sexy energie a už teď se mi to scvrkává na modré oči výstavního králíka a monumentální Dvojčata, která už tu nejsou. (08.01.2016)

Technicky velmi dobře zvládnutá pohádka pro dospělé. Nelze doufat v nějaké překvapivé zvraty, když divák předem ví, jak to dopadne. Ale v co doufat lze, když má film být o partě Francouzů, kteří šli za bláznivým snem, že to bude mít šarm a nadhled. Ani jedno se nekonalo. Bez uzardění lze pochválit pouze triky, samotný přechod po laně byl skvěle udělán. Ale to je asi tak vše. (28.05.2019)

"Chci mezi věže Světového obchodního centra napnout lano a přejít po něm." Celníkům se má říkat pravda a Philippe si tím získal moje sympatie. Jeho kousky na laně se mi moc líbily, pantomimický rozhovor s Annie byl dokonalý a taky se musím přiznat, že jsem si nikdy neuvědomil, jakým problémem může být natáhnutí špagátu mezi dva baráky. Takže se dá napsat, že jsem byl vlastně s filmem spokojen, ale ona to není úplně pravda. Je totiž těžké být napnutý, když vím, že se to povedlo a ještě o něco horší je skutečnost, že jsem si hned po zhlédnutí tohoto snímku nezačal natahovat na zahradě lano mezi dva stromy. Tento pocit to ve mně určitě mělo vyvolat, ale nic takového se nestalo. (01.03.2016)