Biely Boh

Citát na začiatku filmu hlása " všetko strašné túži len po láske", akoby láska bola odpoveďou na všetky problémy sveta- a ja súhlasím. Dlho som už nevidela nič podobne posobivé a nechápem nízke hodnotenia užívateľov, ktorý evidentne nemohli pobrať o čo vlastne vo filme išlo. Uvedomujem si, že je dosť nepravdepodobné, že dvesto psov by mohlo terorizovať celú Budapešť, alebo cielene vykonávať akúsi vendetu, ale o to práve ide. Myslím, že tento scenár zobrazuje situáciu, ktorá by eventuálne mohla nastať, keby boli psy také pomstychtivé, krvilačné a zlé, ako ľudia. Na konci, keď im však Lilly zahrala, ukázalo sa, že sú krotké a majú dobré jadro, na rozdiel od ľudí, ktorí dokázali celú situáciu riešiť zase len zabíjaním. Myslím, že hudba bola použitá ako niečo krásne, niečo čo je schopné ukázať správnu cestu k zmiereniu a harmónii. Taktiež je tu plno ďalšej symboliky. Netreba brať všetko ako akčný trhák a občas sa nad dejom nezaškodí zamyslieť. Jediné, čoho je mi ľúto je fakt, že psíky, ktoré vo filme účinkovali, boli z útulkov a určite len málo z nich našlo skutočne dobrý domov. Každému z nich by som priala dlhý, krásny život plný radosti a lásky. (11.07.2015)

Feher isten, po nasom Bily Buh natocil reziser Kornel Mundruczo a tematicky pojednava o faune - reprezentovanej psom - ktory je oddeleny od majitelky a tudiz musi sam prezit v uliciach stredoeuropskej Budapesti. Pekne je tu vykreslena surova atmosfera prezitia na vlastnu pest, a hoci ide len o faunu - psa - Mundruczovi som tu surovu atmosferu veril. Tlupy psov su fascinujuce, obcas sa Ramzeszial odohra aj utok psa na cloveka, ale celkovo je to slusny mimoblbowoodsky film, ktory po slusnom madarskom zareze menom Kontroll /2003/ mozem len doporucit. Skoda tych vsuviek s operou, su dost matuce a vnasaju nudu. 60 % (06.02.2016)

Největším problémem filmu je jeho rozdělení do dvou dějových linií - jedné psí, která zaujme a jedné člověčí, která je vyplněná vatou. Osobně bych ocenil oslabení "rodinného příběhu" ve prospěch rozvinutí podobenství, které se v jednotlivých symbolech objevuje jen sporadicky (ale přiznávám, že u věty "Už dělají seznamy" mě trochu zamrazilo). Možná ale právě o to režiséru Mundruczóovi šlo - vytvořit film pro širší vrstvy, který zároveň ponese aktuální poselství o nesnášenlivosti a xenofobii. Závěr filmu bych naopak vyzdvihl. Hodně jsem po projekci přemýšlel o fenoménu roztřesené kamery - jakkoli mi to přišlo na začátku otravné a samoúčelné, není pochyb o tom, že recipientova snaha "ustálit" obraz pomocí detailu, na který se soustředíme (nejčastěji na lidském obličeji) způsobuje, že takto snímaný film navozuje dojem kontaktnosti. Což pro budování vztahu k postavám má určité opodstatnění. (05.08.2015)

Nemám moc rád filmy, které jsou především podobenstvím, a nemám ani moc rád filmy, které se snaží diváka citově vydírat, jako že se třeba ubližuje psům. Jenže tenhle snímek to všechno podává tak nějak smysluplně a dobře, že jsem tím byl zaujatý, stejně jako prezentováním finálního vyznění filmu. Tohle bylo dobré. (07.12.2016)

Filmové podobenství nejen o psech a lidech má jednu lidskou hrdinku (hraje ji Zsófia Psotta, což v češtině vypadá samo o sobě jako vtípek) a jednoho psího hrdinu. Jejich společný příběh je na začátku násilně rozdělen a pak jsou nám jejich scény předkládány na střídačku. V závěru jsem samozřejmě fandil psům a vůbec nechápu proč to někdo označuje za horor. Možná protože tam těžkooděnci střílejí do psů. Naopak psi za nás (zase) udělají možná nevděčnou, ale rozhodně užitečnou práci, totiž zničí trochu toho lidského šmejdu, který mezi námi tleje. V tomto případě lidi, kteří se špatně chovají ke psům. Takže ve skutečnosti jsou ztráty na životech na lidské straně minimální. Máme tu tedy art s happy-endem? (20.06.2016)