Dáma v zlatom

Pokud bych vycházel čistě z anotace, očekával bych soudní drama. Na to, abychom Dámu ve zlatém mohli takto žánrově zařadit, se ale u soudu stráví dost malé množství času (pár konfrontací mezi právníky, pár proslovů atp.). Symbol celého sporu, Klimtův portrét Adele Bloch-Bauerové, tety hlavní hrdinky Marie evokuje spíše vzpomínky na minulost, do nichž Maria postupně více a více zabředá. Hledá vlastní identitu, vyrovnává se s vlastní minulostí a očekává katarzi, mezitím absolvuje pár schůzek, občas se zúčastní soudu, arbitráže apod. [==] V jádru filmu totiž moc nejde o samotnou restituci, ale pozornost je směřována k jejím aktérům, přičemž za dominantní lze považovat prvek proměny, resp. proměňující se vztah: 1) Marie k rodné vlasti (změní svůj původně dogmatický názor, že se do Rakouska již nevrátí a připouští, že se společnost posunula dále); 2) Marie k celé kauze (nechce se ji zúčastnit, pak několikrát odmítne znovuzapojení do procesu); 3) Marie k sobě samé, resp. vlastní minulosti (souvisí s bodem 1, postupné otevírání třinácté komnaty); 4) Marie a Randyho (vypjatý vztah restituentky a právníka projde velkým vývojem); 5) Randyho k případu a stejně tak vlastní identitě. Příkladů by se našlo jistě více, šlo o to názorně demonstrovat, jak film s prvkem proměny systematicky pracuje, přičemž ho v určitých momentech konfrontuje s pravým opakem, tedy nemožností proměny (scény s představiteli protistrany, kteří pevně trvají na svém). [==] Ačkoli dominantu považuji za poměrně zjevnou, míra ozvláštnění je diskutabilní, protože uvedené postupy nikterak novátorské nejsou. Tvůrci si spíše berou soudní spor jako rukojmí pro vyprávění příběhu o ženě, která sice svým způsobem ztratila část svého života, kdy byla nucena utéct z rodné země do zahraničí, ale hrůzy holocaustu a dalších zločinů jako mnoho (milionů) jiných na vlastní kůži nezažila. Pokud něco autentického, tak si raději znovu pustím dokumenty Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, Má šťastná hvězda nebo Nesdělitelné. (23.06.2015)

O drobné a zdánlivě bezbranné ženě, která se rozhodla čelit přízrakům - a o mladém právníkovi, pro kterého byla minulost dávno uzavřenou a velice vzdálenou kapitolou ... než poznal "Dámu ve zlatém". Velice sugestivní - a velice kultivovný příběh, který vychází ze skutečnosti. S obdivuhodnou elegancí se v něm proplétá vícero časových rovin, aby nenásilně, ale o to důraznějí připomínaly dobu temna, která na čas pohltila prý osvícené dvacáté století. Nicméně ... přes všechny známé i méně známé skutečnosti a morální apely: Nemám žádné právo posuzovat, zdali za soudní pří o umělecká díla Gustava Klimta bylo víc volání po spravedlnosti nebo po penězích, ale nemyslím si, že teta Adele jakožto součást kulturního dědictví starého kontinentu měla skončit v jakési soukromé galerii ve Státech - a zrovna tak si nemyslím, že by tam skončit CHTĚLA. (19.11.2018)

Kvalitatívne a svojou rozpoltenosťou mi film pripomína svoj plagát. Dejová linka, ktorá sa týka minulosti hlavnej postavy bola výborná a zaujímavo dramaticky spracovaná, plná silných scén, no zato druhá časť príbehu, ktorá sa venovala súčasnosti a právnemu vymáhaniu pozostalosti, nestála ani za máčny mak. Príšerná, ale vážne príšerná nuda, plná právnických kecov a trápne sa tváriaceho uplakaného Reynoldsa, ktorému som neveril ani to, že má nos medzi očami. Vidím to na slabý priemer, presne pol na pol. 50/100 (09.06.2017)

Není to zase takové nudné "peklíčko," jak se na první pohled zdá, vyloženě jsem se během sledování nenudila. Téma je sice dobré a poukazuje na určité věci, ale do celovečerního filmu mi připadá nevhodné, není tu nic, co by dělalo film výjimečným a pozvedlo jej nad ty ostatní, a navíc tady to flasbacky s nacisty spíš to zahraňují, než aby přidávaly něco navíc. Aspoň, že herci jsou fajn a díky nim se to dá v pohodě vydržet. Chvíli mi to připadalo jako typický film útočící hlavně na Oscary, ale ani se nedivím, že to nedotáhl ani na jednu nominaci. 5/10 (10.02.2018)

[ČSFD projekce] Pokud to budu brát jako snímek nedržící se reality, dávám s klidem slabších 5* (v některých momentech se až moc tlačí na pilu). Jelikož ale na konci filmu vyskočí na diváka, že je to dle skutečného příběhu a přitom to hodně reálií skrývá a nevysloví, musím jít dolů. Jelikož mě problematika WW2 zajímá a nesnáším vše co je germánské, dávám slabší 4*, řečí procent 76%. (25.06.2015)