MY 2

Homosexuálna časť výborná a dokonca nehorázne sympatická ( = bohovský Nosálek, on akože vážne nie je teplý ?!), všetko ostatné kolíše spracovaním ( nie ideou ) medzi nudným, triviálnym, otravným a násilným... ale v konečnom dôsledku ten film aj tak nedokážem odsúdiť tak, ako som mal väčšinu stopáže v úmysle - ale to opäť jedine a predovšetkým vďaka perfektnému Nosálkovi, ktorý film proste utiahol na vlastnom výkone. (23.11.2014)

[[ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 0 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 0 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ]] ve zkratce: česká hrůza na druhou, nereálné chování postav a pomalý nudný příběh vlastně o ničem. Ženský rukopis je hodně znát (režisérka i scénaristka) a co jsem mohl čekat od tématu propojení ženského a gay světa. (13.01.2016)

Bude něco shnilého v kinematografii české, když si kritik na projekci díla podpořeného Českou televizí a Státním fondem kinematografie poznamená „Zlaté Babovřesky“. Až k takové kacířské myšlence doženou některé prvky titulu MY 2, společného scenáristického díla spisovatelky Radky Denemarkové a režisérky Slobodanky Radun. Říká si romantické drama, což přeloženo do běžné mluvy značí, že třicátnice provádí umělohmotnou sebeanalýzu slovníkem deníčku náctileté: „Nevím, co to provádím, nevím, kdo jsem, nemohu vymazat, že jsem žila ve lži, potřebuji se nadechnout.“ Zároveň se tváří i hýbe vždy dekorativně jako loutka, i když si jen maže rohlík máslem. Na začátku uteče od manžela, který ji podvádí, ke svému homosexuálnímu kadeřníkovi, jehož skoro nezná; poté s hostitelem dlouze rozpráví, bloumá po Praze, řídí mu city i domácnost, aby ve finále zjistila, že sdílení vany a náklonnosti asi nestačí. Stačilo se zeptat. Vztah žen a gayů představuje zajímavý motiv, ale v pojetí filmu MY 2 z něj crčí papírová nuda proudem. Většina postav v sobě nosí méně života než mobily, které tu zastávají podobně klíčovou úlohu jako v loňské Rozkoši; oba filmy spojuje také Jana Plodková v hlavní roli a obrazová hra s neonovým tepem města, přecházející v manýru. Kráska v tmavých brýlích kráčející nocí za doprovodu tklivého songu, to už je klipové klišé desetiletí.Nicméně právě kamera a střih zařizují snímku po deseti procentech výsledné známky coby malé ostrůvky profesionality uprostřed moře neobratnosti. Třetí desítku si připisuje Ondřej Nosálek, vzácný nositel zdravé přirozenosti, jehož projev se drží v bezpečné vzdálenosti od zjemnělých karikatur gayů.Věcné výjevy soužití, do kterých herec vnáší kouzelný humor, kdykoli brání vlastní rituály před vetřelkyní, stojí z celého filmu nejvýše; Nosálek má dokonce nádherné okamžiky, kdy vypadá, jako by se dění kolem sám upřímně divil. Jenže pak dorazí Milena Steinmasslová a Luděk Sobota jako hrdinčini rodiče tvrdící dceři, že ji zeť, jehož milují, zbil v sebeobraně – a v tu chvíli drama znovu padá. Až k bezděčné parodii, která představuje typicky začátečnické riziko; od přepjaté rozervanosti k trapasu nezamýšleného smíchu bývá totiž velice blízko. (15.06.2020)

Režisérka Slobodanka Radun mi svým nevšedním celovečerním debutem náramně kápla do noty, přičemž ústřední dvojice v podání Jany Plodkové a Ondřeje Nosálka mi během filmu opravdu přirostla k srdci. A hlavně jsem jim to jejich důvěrné přátelství pozvolna přerůstající v neobvyklý milostný vztah skutečně věřila. Vyléčit bolavou duši je mnohdy těžší než vyhrát boj s rakovinou. Pro tu mou tady byl balzámem nádherně teskný hudební doprovod, o který se postaral Jan P. Muchow. (80%) (29.01.2023)

Tak tenhle počin jde naprosto mimo mě. Totálně debilní zápletka, kde se všechny postavy chovají opravdu nelogicky a nestydím se říci, že naprosto debilně. Jana Plodková hraje nesympatickou krávu, Ondřej Nosálek nějakého rádoby gaye a celkově všechno je prostě špatně. Až do konce jsem kroutil hlavou nad tím, co všechno scénáristi dokázali vymyslet. Za mě rozhodně obrovské NE. Lobotomie na které se podílelo až příliš talentovaných lidí. (21.03.2017)