Angelika a kráľ

No jo, u třetího dílu už člověk vidí jaký je to kýč. Ale když já to neviděl 15 let a prostě mě to baví. Angelika se po krátké epizodce s pošahaným perským vyslancem a maďarským princem stává milenkou samotného krále. Štěstí ale i tak zajištěné nemá, neboť je zde plno intrik, pokusů o vraždu, satanisti a na konci i odhalení že Žofré není mrtvý. Satanistický obřad je docela brutální, u tohoto žánru bych to nečekal, no a jinak se jede podle standartního romanticko-intrikánského modelu. Srdceryvné finále s objevením a zmizením Žofrého stojí za to. (20.08.2013)

Tenhle díl je asi nejsalbší z celé série, děj nemá cenu moc kritizovat, páč je to prostě Angelika. Ovšem zklamala holka, zklamala, za celý film pouze jeden zářez na futra, ale za to s královým bratránkem, což se počítá:-). Štěstí, že když se na ní Peyrac přišel v noci podívat, tak spinkala oblečená a sama. Tak a teďka vzhůru na móóóře a zažít trochu exotiky. (03.10.2011)

Po méně záživném druhém dílu naštěstí přichází asi nejlepší dobrodružství markýzy de Peyrac. Angelika se musí vypořádat s perským velvyslancem a hlavně odolávat francouzskému králi v kulisách Versailles. Nikdy jsem nepochopila, proč zrovna jemu odpírala to, co dala tolika jiným mužům :D. Opět nádherné kostýmy, výprava, hudba. (31.12.2020)

Nemůžu si pomoct, ale oproti prvnímu filmu, který měl zajímavý, napínavý děj, je tohle neskutečný úpadek, kdy z Angeliky se v podstatě udělala kurvička pro všechny, kterým chce dát. Příběh je naprosto prázdný a čeká se jen na posledních deset minut, kdy dojde k tomu překvapivému a zásadnímu odhalení. (03.06.2016)

Třetí díl zas trochu ubírá na zběsilém tempu událostí i na lidovosti humoru, nestydí se být víc pohádkou než červenou knihovnou a přitom lehce přidává na hloubce postav (z kaluže do tůňky, ale přece jen). Ke konci mě, proč si to nepřiznat, i trošku zamrazilo. Takže protentokrát návrat od silnějších dvou ke slabším třem. — Březen 2014: Po čase jsem si to pustil dokonce podruhé, na velké úhlopříčce z blu-raye, co dostaly naše holky k Vánocům, pohodlně se zachumlal do pocitu, že je mi zas deset a sedím ve zlínském Velkém kině na Třech mušketýrech nebo něčem takovém, a jednadvacáté století tiše odplouvalo v dál. Tento druh guilty pleasures bych od sebe nečekal. (18.10.2011)