Odobrať z priateľov

Jako cyberharassing, částečně vlastně supernatural horor Unfriended s přehledem obstojí díky full-realtime konceptu, bohužel tvůrci se nedokázali poradit se dvěma podstatnými prvky. Podstatnějším jsouce přizdiseroucí úmrtí jednotlivých účastníků zájezdu, méně podstatným jest absence jakéhokoliv objasnění, což na jednu stranu podmínkou nebylo, jsme v hororu, žeano, ale subjektivně se mi kombinace hi-techu a hacknutých sítí s jakýmsi poltergeistem liská tak silně, že je to jak potlesk v divadle. Ve výsledku bych scénaristu kopl do prdele, ale tak nemůžu říct, že jsem se nudil. 65% (29.07.2015)

Ječení před notebookem, obviňování se, honění ega, malá přiznání a velké lži. Nápad to však je. Velký, i s docela velkým rizikem. Forma, kterou tvůrci zvolili, je zatraceně zajímavá (a s postupem času naneštěstí i otravná zároveň). Celou stopáž sledujeme monitor kočky, která pravidelně klábosí se svou bandou (pěticí dalších středoškoláků včetně přítele) přes skype. U toho je na Facebooku, brouzdá po netu, pouští písničky.. a začíná se děsit. Protože se do skupiny „nabourá“ někdo, kdo používá účet mrtvé spolužačky. Palec nahoru za odvahu, co se formy týče. Velká škoda, že se to začne docela brzy zajídat, uječenost hrdinů tomu taky dvakrát nepřidá a odhalování hříchů minulosti zrovna tak. I tak za mě slušný experiment za minimum peněz, i když v kině bych to vidět nepotřeboval (respektive nechtěl). A obávám se, že tvůrci ukázali cestu k četným pokračováním a napodobeninám. (01.08.2015)

Nepříliš zkušený režisér Levan Gabriadze sice určitě trávil online nějaký čas, aby odpozoroval reakce a chování mladých lidí na internetu, ale nestačí jen partu skypujících lidí vystavit nebezpečí. Divákovi musí na té partě lidí záležet, soucítit s nimi, ale těch šest lidí vám bude plně ukradených. Rozjíždí se to směle. V den výročí smrti jisté studentky Laury se do videohovorů spřátelené omladiny připojí nezvaný a tajemný uživatel, který posléze z chatu udělá peklo. Laura před rokem spáchala sebevraždu, když na netu bylo zveřejněno její potupné video. A parta mladých lidí si nedovede vysvětlit, jak to že je profil mrtvé dívky znovu aktivní. Že za tím stojí náhodný hacker, je jedna z možných variant, ale ten o každém jednotlivci z party ví až příliš. V relativním bezpečí kyberprostoru začne s vyděšeními účastníky hrát svou krutou hru na pravdu, která se ale záhy přesune i do reálného prostředí, kdy smrt udeří i mimo kyberprostor. Nápad postavit celý film do okénka prohlížeče, není nic tak převratného, je to však první film svého druhu a formy, jakou je natočen, který se dostal do našich kin. Předně je produkčně na vyšší úrovni než jeho spřízněné filmy, má propracovanou vizuální stránku a usiluje o nový rozměr nebezpečí, které může hrozit ze standardizovaných online propriet. YouTube, Skype, Facebook - to zná každý. Když se všechno dohromady spojí, jako v případě tohoto filmu, dostane nebezpečí reálný rozměr. Myšlenka toho, co uživatelům netu slouží k jejich online komfortu, ale v podstatě kdykoliv se může obrátit proti nim, je zajímavá a nosná. Scénář ale vše semele nepropracovaným a místy až podivným způsobem. Bylo by potřeba nejednoho vysvětlení, ale toho se divák nedočká. Třeba závěr filmu po tom volá, osobně jsem z něho nebyl moudrý. Záleželo na tom, jestli se povede přijít v závěru s nějakou zajímavou pointou, něco takového se ale nedostavilo. Vraždy by svoji krvavost měly, kdyby ovšem režisér měl s nimi strpení. Z online vražd tedy v podstatě vidí divák jen nějaké rychle až zlomkovitě sestříhané útržky. Ke všemu si divák bude klást otázku, jak vrah dokázal svoje hrozby stran zabití splnit. Že se vraždí bez příčiny, to diváka neuspokojí. Ještě méně ho uspokojí vrahova schopnost teleportace do pokojíčků chatujících fracků. Sekvence, v níž se hraje hra na pravdu, připomene jakousi kyber variaci na sérii Saw. Nápad vynikající, ale tak laxně s ním scénář nakládal. Touhle sekvencí se mohl přímo vyvolat holomráz na zádech diváků, ale režisér se scenáristou k tomu přistoupil ledabyle. Film se chce tvářit moc sadisticky, ale je krotký, když přijde náznak takovéto scény. Tvůrci vybrali neznámé herce, kteří autentičnost zdařile předstírají, chatující vzorek lidí byl typově dobře vybrán. Technicky zdařilému filmu se ten nepropracovaný scénář pomstil. Režisér a scenárista zjistili, že si je někdo odebral z přátel. Nikdy se jim ale nepodařilo zjistit, kdo byl za tím ohavným (zlo)činem. 60% (12.08.2015)

Jako když se každej den podíváte do diskuze na ČSFD, kde si z toho parta místních kokotů čítající zhruba dvacítku zoufalců udělala svoji modlitebnu své ukázkové debility.Styl vyprávění nesmírně iritující, herci zoufalost, příběh komedie.Čekal sem od toho asi až příliš, ale dostal jsem jen ukázkově nenapínavou sterilní srágoru z MTV.Ani žádná lekačka, nulová atmosféra, prostě špatný.Ke konci to sice dokázalo trochu zvednout laťku, hlavně když se začne hrát ta hra na pravdu a borečka sejme to, že stará mrdá s někým jiným, ale to se můžete podívat na Beverly Debills 902 10 po 30 letech a nemusíte čumět do zasekanýho obrazu a poslouchat zvuky tři roky nefungujícího rozhraní Facebooku.Spálil jsem se a to krutě.30%. (05.08.2015)

Dobrá práce, překvapivě. Prvních patnáct minut jsem si říkal, že takový námět to ustojí leda tak na krátkometrážním formátu, ale pak se nezávazná konverzačka naruší, vztahy se začnou hrotit a zlo začne fungovat i skrze maličká okýnka rozmazaného obrazu Skypu, takže vlastně pak už jenom čekáte, kdy se to podělá ve standardní žánrové vysvětlovače a ono… výborný závěr. (07.08.2015)