Svéráz národního lovu

Osobně dávám přednost kombinaci vodka na ledu (na rybách), před vodkou na sucho resp. na sněhu (na lovu), ale důležité je, souhlasíte generále Michalyči?, že i tento lov se celkem vydařil. A hlavně, pořád stokrát lepší tyto zmiňované kombinace, než Polívka na mizině resp. víně. P.S. žebráci jsou všude na světě. To je realita. Narozdíl od Čech (Prahy) však, zdá se, ty ruští alespoň nepostrádají originalitu a pravdomluvnost. To jsou samé vytáčky, lži: „okradli mě, potřebuju 50Kč na autobus, abych se dostal domů“, přičemž než by se jeden sám dostal domů, rozdá celou výplatu a mohl si jít z fleku do fronty stoupnout sám. Přitom stačí jedno (ruské) všeříkající, nevytáčející (se): „hoří mi potrubí“ a hned je (všem) jasno. P.P.S nutnost (ostatně tak jako vždy) originálního znění (20.05.2013)

Nezaměnitelná a ve své poetice absurdity krásná komedie výrazného ruského režiséra Aleksandra Rogožkina. Trochu podobná těm jihobalkánským, které točí třeba Emir Kusturica, ale oč méně akcentu klade na symbolickou rovinu oproti Kusturicovi, tím více je tu (pseudo)filosofických dialogů a situací vyvěrajících z bodrosti šíré ruské duše, které jsou ze středoevropského pohledu tak absurdní, že jde až hlava kolem a bránice nestačí pracovat... Konfrontace pohledu Západoevropana, v tomto případě finského studenta, který jede v rámci své diplomové práce studovat etiketu legendárního ruského způsobu lovu, a který je ale v praxi konfrontován s hektolitry vypité vodky a gubernátorskými praktikami prominentních lovců, kteří za celou dobu uloví leda tak obyčejnou krávu (ale ještě ji navíc stačí nezapomenutelným způsobem transportovat do jejího chlívku podzvukovým Migem) a většinu času stráví zpíváním (úžasných) ruských dumek a pokuřováním čibuků, s realitou současného ruského způsobu života je dokonalá. Nejlepší na tom celém ale je paradoxní poznání, že finský studentík, zprvu vystrašený a šokovaný, do celé téhle ,,picí" mašinerie a koloběhu absurdit bez problémů zapadne a prolomí všechny, i ty nejhlubší jazykové bariéry (neodolatelně roztomilé rusko-finské dialogy s mou kultovní postavou, s bodře svérázným Kuzmičem). Vždyť vodka (ať už ta finská či ruská) chutná všude na světě stejně... (27.01.2007)

Medvědi chlastaj vodku, letadla nosí v prostoru pro bomby krávy, Fin se bojí sexu s dobytkem, dynamit lítá vzduchem, v lese běhá Yetti a bandě rusů je všechno jedno, protože maj vodku, a dokud maj vodku, svět je božskej. Příjemná komedie o vodce a ruské divočině, která je směrem k závěru čím dál zábavnější. (21.07.2008)

Film, u kterého by se dalo říct – nevím, zda se mám smát anebo plakat. Hezky po pořadě: Smát se je sem tam čemu, například postavičce generála Michaloviče, jeho finštině, fotce s medvědem či věčně dýmajícímu doutníku nebo Kuzmičovi, stěhování krávy bombardérem, jízdě za dojičkami, dělání lásky s losy atd. Co je ovšem k pláči je to, že nad 99% věcí, kterým se můžeme smát, můžeme zároveň i plakat, záleží zřejmě na momentálním rozpoložení. Společným jmenovatelem spouštěče našich slz se pak stává vodka, na které je celý film postaven. V tomhle Rusku, které nám film ukazuje, jsou totiž všichni včetně medvěda nacamraný tak nechutným způsobem, že se z toho standardnímu člověku musí dělat zle, natož kdyby to viděl pan Nešpor. (06.08.2010)

Tohle bylo pro mně opravdu velké zklamání. Párkrát jsem se zasmál, většinu času jsem ale jenom čekal na vtip nebo (v horším případě) věděl, že to zrovna má být vtipné, ale vůbec mi to vtipné nepřišlo. U pokračování jsem se přitom bavil mnohem, ale mnohem víc! Svéráz národního lovu je prostě takový ruský Kameňák. (09.02.2005)