Deset malých černoušků

Dovedu si představit, že by to dnes někdo natočil líp (Spielberg, Fincher). Závěr nakonec také nebyl tak úžasný jak jsem čekal, podobně jako ve Jménu růže, ale celou stopáž jsem byl nalepený na obrazovce, nedýchal jsem a hltal každou vteřinu. Chápu, že lidi, co znají předlohu, z toho asi nadšení nebudou, ale pro mě to byla bomba. 90% (07.04.2017)

Knihu jsem četla (a čtu) v různých etapách svého života a tak jsem zde s napětím čekala, až: jeden malý černoušek, vztek měl na svět zrádný, a tak se sám oběsil a nezbyl tak žádný... ale nemám jim změnu za zlé. Dost mě překvapila osobnost soudce, podle knihy to byl nechutný mentorský dědula a tady to byl okouzlující starosvětský gentleman Pickering z My Fair Lady. Pět* ___  edit po letech: pro mě stále nejlepší verze černoušků ever. Když porovnám scénu s klíčem s verzí z roku 1974, která od této značně opisovala... asi takhle: když dva dělají totéž, není to totéž. (07.07.2010)

Černoušci jsou pro mne vůbec nejlepší Christieovka, takže nebudu shovívavý. Přejdu zbytečnou nedůslednost vůči knižní předloze (např. významu říkanky a jejímu vztahu k způsobu vražd se nevěnuje dostatečná pozornost). Co ale nelze prominout je změna závěru. Proto nelze než z jinak uznatelných 4* jednu nutně ubrat. A můžou být rádi, že jen jednu. (24.05.2011)

Zdařilé zpracování mého oblíbeného příběhu. Je rozhodně zajímavým prvkem, že se vraždy odehrávají přímo před očima diváka. Atmosféra nechybí, ale jejímu budování by možná ještě více prospělo, kdyby byl film o takových 15 minut delší. Škoda, že smrt na lanovce neměla s říkadlem pranic společného (zřejmě snaha o jedno originální úmrtí s využitím prostředí hor) a pár herců mi k postavám, které mají ztvárňovat, nesedělo, to jsou jediné dvě drobnosti, co mi trochu vadily. P.S. Americká verze z roku 1945, která je po dějové stránce prakticky stejná, je přeci jen ještě o třídu lepší, zejména kvůli zachování ostrova a hercům, kteří mi více seděli k postavám. (20.09.2009)

Předloha Agathy Christie patří mezi mé vůbec nejoblíbenější knihy hlavně díky svému všudypřítomnému napětí a nedýchatelné atmosféře. U této adaptace jsem měl zprvu pochybnosti, zda neuškodí přesunutí se z osamoceného ostrova na rozbouřeném moři do alpského sídla, ale oddechl jsem si, když jsem zjistil, že mé obavy byly liché. Výše zmíněnou atmosféru to má, napětí také, takže spokojenost. Teď by mě ještě zajímalo, jak se vyvedla sovětská adaptace z 80.let. (07.08.2009)