Rimanka

Pohled pod povrch mussoliniovské Itálie je v každém případě alternativou všednodenněji zaměřeného ZVLÁŠTNÍHO DNE. Více - bezprostředněji - je tu patrný tlak doby a její mravní rozkolísanost. Zbytky meziválečného sentimentu neruší; naopak. Mravní dilema postavy hrané Lolobrigidou je zřejmé právě tak jako umělecká suverenita a atraktivnost hereččina zjevu. Její kolísání mezi konspirací, totalitou a polosvětem je nakonec zastaveno otěhotněním. Dítě je tím pojivem, které je jak navázáním na neblahý způsob života, jemuž nedobrovolně začala stále náruživěji propadat, tak jeho pozitivním překonáváním a určitostí naděje do budoucnosti. Role i film sám pak hvězdným Lolobrigidiným nástupem k další světové kariéře na stříbrném plátně. Výsledkem je i dnes hluboký, jímavý zážitek překonávající půlstoletou propast uplynuvši od premiéry zřejmě i pro přátele hraného fimu z mladších generací. Rozhodně, zvolí-li tuto klasiku, neprohloupí. (05.11.2007)

Knihu jsem kdysi od Alberta Moravia četla snad třikrát a pokaždé mě vtáhla stoprocentně do děje oproti zfilmované verzi. Nevím, co jsem přesně očekávala, ale ani krásná Lollobrigida to nezachránila. Snad trochu prkenné, toporné hraní. Nevyznělo mi to přirozeně i když Gina do toho dala asi nejvíc umu, který v té době vlastnila. Cítila jsem emocionální nevyrovnanost a to je moc velká škoda, ale není všem jejím filmům konec. Přece jen je to hvězda minulého století. (10.04.2019)

Knižní předloha bude pravděpodobně zajímavou sondou do duše ženy prodělávající totální morální úpadek, ale filmu se takové hloubky bohužel nedostává. Všechny proměny jsou jen načrtnuty a působí to na mě tak, že se scénáristé nevydali správnou cestou. Závěr, jež by měl být dramatickým vyvrcholením působí jěn jako nástin něčeho velkého, jako nepříliš dobré představení maloměstského divadla. Všechny životní proměny Římanky, jsou vlastně jen osekané kapitolky, zařazené do filmu jen aby se staly a bylo možné na ně navázat. Ale abych jen nekritizoval, tak pochvalu si zaslouží krásná černobílá kamera zachycující válečnou atmsoféru Říma a také herecký výkon Giny Lollobrigidy. (21.05.2009)

Film ŘÍMANKA byl jedním z prvních filmů, který přišel do našich kin. Vzpomínám si docela přesně, jak jsem si vystála dlouhou frontu u pokladny na lístky. Tehdy náš stát vedl docela přátelské styky s Itálii, no a tak jsme mohli z této produkce pár filmů vidět i v ČSR. Téma si jistě našim soudruhům líbilo, neboť pojednávalo o nezaměstnanosti v kapitalistických státech (oj, jaká to dnes perlička !) a o vykořisťovaných ženách, které stály na dlouhém schodišti v naději, že dostanou práci. Váhou tolika lidi se schodiště zbortilo a zranilo a pohřbilo pod sebou mnoho mladých žen, kterým nezbylo na obživu nic než "šlapat chodník". Nevím to zcela určitě, ale myslím, že to byla jedna z prvních rolí půvabné Giny LOLLOBRIGIDY, která nás tolik potěšila v jiných italských filmech. Byla to krásná žena a velká hvězda.Vzala si jugoslávského lékaře, měla s ním syna, ale vztah se po mnoha letech rozpadl. Dnes se G.Lollobrigida věnuje úspěšně fotografování co by fotografka. (27.09.2007)

Krásná dívka z chudé rodiny v podání Giny Lollobrigidy je v rámci možností působivá, svůdná, místy naivní, někdy i srozumitelná.. Příběh Adriany, která po zjištění, že její snoubenec je už ženatý, sklouzne po šikmé ploše a příliš tomu nevzdoruje.. Pak na chvíli záblesk nové naděje v podobě studenta, ovšem ten žije víc politikou a odbojem proti fašismu.. Zdařilé drama, které má i dnes co nabídnout, životní potřeba lásky, rodiny, pravdy, cti, čistého svědomí je zřejmá a stále platná.. (17.01.2023)