Smrtonosná pasca 2

Jsou zase Vánoce a John McClane na letišti ve Washingtonu čeká na svou manželku. Neznám lepší způsob jak strávit tohle parné letní odpoledne (12.7.2006, teplota 32`C ve stínu) než ve společnosti Johna a všehoschopných teroristů. Bruce Willis je jako McClane prostě bezchybný a i po 16-ti letech stejně "cool" jako předtím (to se ale asi tohle slovo ještě nepoužívalo ;-)). Renny Harlin zvládá akční i napínavé momenty perfektně a spousta déjá vu narážek typu: "Chtěl bych někdy mít normální Vánoce. Stromeček, dát si krocana..." SMRTONOSNOU PAST 2 příjemně odlechčují. Škoda, že už se takové filmy přestaly točit. (12.07.2006)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)

John McClane má pred sebou ďaľšie divoké Vianoce. Presne rok potom, čo na Štedrý deň výrazne pomohol zneškodniť bandu nemeckých teroristov, ktorá obsadila výškovú budovu v Los Angeles, sa dostáva do podobne nepríjemnej situácie znova. Dobre organizovaná skupina ozbrojencov prepadla najväčšie new yorkské letisko. No a práve tam má zrovna priletieť jeho manželka. "Smrtonosná pasca 2" je mojim najobľúbenjším dielom z celej tejto známej akčnej série. **** (17.09.2011)

Tahle letištní past je snad ještě smrtonosnější, než ta první v mrakodrapu. Nepřibylo jen množství mrtvol na metr čtvereční, ale hlavně krvavých chuťovek jako jsou třeba ukousnuté prsty nebo rampouchy v oku. John McClane zkrátka miluje Vánoce. Nejkrásnější svátky v roce si totiž neumí představit bez hromady rvaček a přestřelek a hlavně bez vánočního stromku ověšeného mrtvolami teroristů. Není divu, že pokračování osudů největšího smolaře akčního filmu se nese v klasickém balení "všeho víc", bohužel už ztrácí tu nezaměnitelnou klaustrofobickou příchuť. Pořád ale skvělá pecka. (08.10.2016)

Místo: letiště Čas: Vánoce Osoba: superpolda z města andělů. Problém: Všiví teroristé se zákeřným plánem osvobodit drogového krále. Chudák Honzík McClanů. Už se těšil na dobře propečeného krocana a jeho největší problém byl lístek za nesprávné parkování. Jenže někteří lidé fungují jako magnety na pohromy: takže se tenhle správný chlap na špatném místě vydá na další lov na škodnou. Na pouti lemované potoky krve, horami hlášek a jedním překvapivým zvratem sledujeme děj pod trojím úhlem: očima bandy teroristů, McClanea a také jeho manželky, která je na palubě jednoho z ohrožených padadýlek spolu s nechvalně známým novinářským podvraťákem. Navzdory sněhu všude kolem je Die Hard 2 zatraceně horká půda- nebojí se scifi kaskadérských kousků, naturalistických obrazů zabíjení a každé druhé slovo začíná na písmeno F. Na rozdíl od jedničky je pryč strach o hlavního hrdinu, na rozdíl od trojky a čtyřky chybí buddy, který by onu mcclaneovskou neprůstřelnost několika verbálními kulkami trochu zlehčil. Jediný problém u tohoto typu filmů je má zvídavost, s níž se dožaduji technických detailů, strategických variant a záložních hypotéz. " Neměla třeba NASA nějaký jiný způsob, jak komunikovat s letadlem? A co na to Národní úřad pro civilní letectví? " Umíte si představit, kam by mě s tím poslal JohnMcClane. Ehm, já taky. :) (30.11.2008)