Toulavý Engelbert

S Engelbertem je to těžké, na jednu stranu má vyborné herecké obsazeni a atmosféru středověkého muzikálu, ale na druhou stranu možná cenzurní sestřih uškodil ději a přiběhu. Navíc mi do středověkého prostředí neseděly všechny písně. Jsou velmi silné tři hvězdy a nevylučuji, že se někdy vratí na slabé čtyři. Nevyhnu se ani porovnaní s Noci na Karlštějně, která je zkrátka lepši. (29.08.2020)

U hudby by se nikdy nemělo říkat nikdy a možná to platí všeobecně. Sám jsem už mockrát vstoupil v úžasu a s pokorou do vod, u kterých jsem dříve tvrdil, že je vždy obejdu obloukem. Většinou za to mohl malý rozhled a nezkušenost mládí. Pepík Laufer byl pro mně ikona sedmdesátých a osmdesátých let. Frajírek s doutníkem, který si i v komunismu hrál na cosi víc. Znal jsem od něj hlavně tu jeho hymnu kamioňáků. V devadesátkách pak jeho postava u mne dostala ještě tvrdší zásah po poslechu písně Díky vám statečný rozvědčíku. Tím u mne skončil. Když pak byly v Plzni první Slavnosti svobody a Honza Vyčítal se dozvěděl, že tam má Laufer jet také,  zavolal mu a řekl prý: Pepíku, hele...sem fakt nejezdi... No, nedivím se. Jenže přešel čas a já se trochu ponořil nasycen předokupačním bigbeatem do naší pop music přelomu šedesátek a sedmdesátek. A zase jsem na Laufera narazil. A to jako na velmi talentovaného zpěváka i tanečníka s poděděným francouzským šarmem. Už od prvopočátků bylo vidět, že se odlišuje od našich tehdejších celebrit. Dnes jej velmi uznávám a proto mne velmi zaujal tento muzikál. Už jsem to tu psal vícekrát. Pod pojmem muzikál se dnes předvádí lecos a kdejaká socialistická zombie je chrlí jak na běžícím pásu. Těmi opovrhuji. Ale pak tu jsou kousky co stojí za vidění a toto je jeden z nich. Středověký muzikál - tak to stojí v titulcích. Já bych řekl starší brácha Noci na Karlštejně a nazval bych to Svadbou na Kosti.  Ano točí se to na hradě, ano je tam snaha aby to bylo dobové, ale se středověkem to nemá společného nic a už vůbec ne písně a hudba. Laufer tam běhá v čemsi co pčipomíná punčocháče přepásené koženými slipami s obrovskou sponou. Miloš Kopecký má zase zrcátkové legíny, které by v osmdesátkách z nejednoho majitele udělaly krále discoparketu. Jinak to ale nebylo tak zlé a na hradních interiérech, dubových stolech osvícených svícemi, s pečeněmi a kalichy vína není zas co zkazit. Písně byly opravdu krásné a i sama zápletka. Celý muzikál se mluví ve verších což mu dává punc starobylosti. Škoda, že to nebylo v barvě. Nikdy jsem nemusel J. Molavcouvou. Tady si střihla dvojroli a byla zde opravdu krásná. Písničky jsou poplatné sedmdesátkám a i když v nich nechybí loutna, harfa a flétny, řádí se v nich na bicí, baskytary a to zhusta. Chvilkami jsem měl dokonce pocit, že ve vladařově komnatě zpívá dav : "Ááá, ááá, ááá, ááá! Ani pustý krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex, červi se rozlezou, bič boží, bič boží, bič boží je vyžene! :-). Ne vážně, nezpívat Molavcová a grupa ve svých volných šatech a košilích se vztaženýma rukama vzhůru v gotické cimře, ale někde na pláži s pomalovaným VW Camperem za zády, je iluze hippies dokonalá. Od hororového zádumčivého Herze dost zajímavý počin! Dávám za 4 přivonění k vlasům dam. * * * * (15.01.2022)

Příšerně unylé popíkové písničky, které ani příliš nekorelují s dějem, sázka, která nedává sebemenší smysl, blbý příběh, podivně hrající Josef Dvořák, zbytečná dvojrole, nemající žádný význam a nic moc Josef Laufer. Nebylo na tom asi vůbec nic dobrého a je velmi dobře, že to zcela zapadlo. Zlatá Noc na Karlštejně a to jsem ji nikdy rád neměl. Prosím Českou Televizi, aby to už nikdy neopakovala. (17.08.2020)

Je to běs, je to běs, chce se zvolat s klasikem. Aneb Juraj Herz si vyzkoušel také muzikál a v některých okamžicích to opravdu stojí za to. Zvláště pak ti „hippies“ v čeledníku; nebo nejméně šaškovský ze všech šašků v podobě Petra Čepka; nebo náhle se zjevivší nohsled Petr Novák. A mimochodem, ježto Karlštejn si zabrala barevná a královská společnost, zde hraje Kost a Křivoklát. (25.06.2012)

"Já sním o lásce trubadúra, co jednou, jednou před rokem, stál u brány, jak zmoklá můra, a díval se mi do oken. Já sním o lásce písničkaře, co zůstal pod balkonem skryt, měl v očích žár a padlé tváře, však uměl srdce rozeznít." Já pro změnu dnes večer budu snít o krásné Jitce Molavcové v zajímavé dvojroli, o romantickém televizním muzikálu s řadou bujarých písní, typickém herectví Miloše Kopeckého a netypickém (dramatickém) herectví Josefa Dvořáka. To celé pěkně zveršované, řekl bych skoro dokonalé... (11.03.2018)