Úplní cudzinci

V jednoduchosti je krása. Postavy se domluví na menším sociálním experimentu, a ten se rozvine v naprostý konverzační masakr. A nutno podotknout, že hodně zábavný! Ano, je to více méně předvídatelné, protože co jiného očekávat z praní špinavého prádla na veřejnosti? Avšak dle mého je film tak dobře napsaný, že v každém momentu působí lidsky - sice absurdně, ale lidsky, nikoli vykonstruovaně. 8/10 (08.05.2017)

Partia kamarátov sa na spoločnej večeri rozhodne, že vyložia karty na stôl. Teda pardon, svoje mobily. A nič z toho, čo sa na nich v ten večer príjme nezostane utajené. Že je vám už teraz jasné ako to dopadne? No a čo, o to tu v podstate nejde. Užívajte si hodinu a pol perfektnú konverzačku, ktorú vám poskytol možno tak Carnage a ešte zopár filmov. "Nechcem, aby sme dopadli ako Barbie a Ken. Ty celá prerobená a ja bez gulí." Tak takýchto skvelých hlášok je tam neúrekom. Najviac som sa pobavila pri výmene dvoch mobilov a že to nebude múdry nápad mi došlo hneď. Top scéna je citlivý a inteligentný rozhovor otca s dcérou, pri ktorom vám rastie guča v hrdle. Poslednú pol hodinu už ide úplne do tuhého a vy sa bojíte ako to celé dopadne. Pretože ľudia sú veľmi krehkí a niektoré čierne skrinky proste nikdy netreba otvárať. Opäť sa len potvrdilo, že niečo, čo navonok pôsobí dokonale je vo vnútri hnilé a že ten, čo najviac podozrieva je práve ten, čo skrýva najviac tajomstiev. (07.06.2017)

Ano, i mne hned napadlo že to je Jméno po italsku. Viděl jsem představení Jméno v Studiu dva a u filmu jsem měl mírný pocit deja vu... Ale jen tou kostrou, nikoliv námětem. Naprostí cizinci jsou podobně geniálně vystavěni. Sedm přátel z toho tři páry se sejde v jednom bytě na večeři a během italské opravdu velkorysé hostiny zatímco venku probíhá zatmění měsíce začnou hrát zdánlivě banální hru. Jenže mobily jsou našimi černými skříňkami. Zaznamenávají vše, dnes už i naší polohu a kdo ví co ještě... Ze zdánlivě bláznivého nápadu se během večeře rozehraje skutečné drama, kdy blízcí přátelé a partneři zjistí, že se vlastně vůbec neznají... že žijí nějaké jiné paralelní životy než životy které jsou zaznamenávány v mobilech prostřednictvím hovorů, zpráv sms a emailů... Celé to bylo geniální a divák jen s hrůzou sleduje jak se celá večeře řítí do neskutečného průseru, protože s čistým štítem nakonec prakticky nevyjde nikdo a o překvapení zde není nouze... Všech sedm herců své role dalo skvěle, bylo prostě dokonale odladěné, nikde nic nepřečnívalo, nikde nic nedrhlo a to až do konce na který jsem byl zvědav a který jen podtrhl opravdovou kvalitu tohoto počinu. Dávám za 5 sms a jsem naprosto spokojen ! * * * * * (25.08.2017)

Vzpomněl jsem si na dialog se sitcomu Black Books: "Pamatuješ si, kdo na té večeři všechno byl?" "Nevím. On a nějací jeho známí. Takovej ten typ lidí, co se dokáže šest hodin bavit o salátu." Čímž nepřímo vystihl problém Naprostých cizinců. Ty postavy mi byly naprosto ukradené. Krom jediné světlé výjimky jde jen o nezáživný sraz pokrytců z italské vyšší střední třídy, jejichž standardními tématy je jídlo, pití, dovolená, zdraví a vztahy ostatních. Co se pak těmto dvounohým katalogům ELLE přihodí jako důsledek jejich vlastní znuděnosti a rozežranosti je srdečně jedno. Co taky s nimi. Navíc je to celé naprostá divadelní hra, kde filmový formát nepřináší naprosto nic navíc. Za opravdovou trpkou tragikomedií, která umí formálně pracovat s omezeným prostorem jednoho bytu, bych vás spíš rád pozval na párty k Hajduovým v Rodinném štěstí. (28.07.2017)

Taková komunikační elektronika už má za posledních dvacet let na kontě více rozvodů než impotence, frigidita a Kimex grúp dohromady. Ale i tak jsme nepoučitelní a pořád dál potkávám pičusy, co si nechávají zprávy zobrazovat na zamykací obrazovku, do domácího počítače nasmerfujou nezaheslovaný outlůk s loveckou adresou 24cm@seznam.cz, nebo si čerstvou roztouženou štěrbinu uloží do kontaktů pod Bezostyšná superkunda, kdyby mu náhodou volala, právě když půjčil mobil své léty totálně vytěžené souložnici, aby si zahrála SIMSY a nevymýšlela pičoviny, když už jsou středy nejmíň pět let zrušené a navíc si po „pauze na oběd“ se superkundou málem musel vrazit pod jazyk nitrák. A pak se oprávněně děsně diví, že jsou ty domestikované samice zcela intolerantní k naprosto logickým argumentům jako například „Vždyť já ji vůbec nemiluju, jen s ní asi půl roku divoce mrdám a to je přeci úplně totéž, jako bych doma pohrdl hnusně uleželýma šunkoflekama a skáknul si sem tam na stejka z mladé argentinské svíčkové, no ne?“ Krávy! Tahle opravdu vytuněná, originální, dramaticky i dialogově solidně zvládnutá a zábavná konverzačka hezky shrnuje výše uvedené a ukazuje, co by se mohlo stát, když si pár řádně šosáckých makarónských párů střihne společné spaghetti carbonara, přičemž si unáhleně zahrají neskonale stupidní hru na Večer otevřených Vocapů. A není to věru někdy žádný med, když zjistíte, že váš od dětství nejlepší kámoš málem píchá i vašeho labradora. (31.07.2017)