Kamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Omero Antonutti, Margarita Lozano, Claudio Bigagli, Giovanni Guidelli, Graziella Galvani, Massimo Sarchielli, Evelina Gori, Sabina Vannucchi (viac)Obsahy(1)
Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát. Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Modlili se, aby bůh zachoval jejich domy a oni se měli kam vrátit. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Možná to ale bylo jiné město. A třeba stále stojí i kostel se všemi jejich sousedy. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (37)
Tenhle film má skutečně svou velmi specifickou atmosféru, která vás pohltí, anebo se budete muset smířit s tím, že je to pro vás jen další válečný film z prostředí, které tak dobře neznáte. Mě ale italský film, který je takovou zvláštní pohádkou s krutými lidmi, ale i s těmi, kteří chtějí žít, dostal a okouzlil. ()
Exodus do země zaslíbené (k Američanům). Z městačka San Martino (nebo dle indicií spíš San Miniato - rodiště bratří Tavianiových) přes válečnou poušť. Po "roztržce" s Německem si i Italové v krátkém odboji a občanské válce vytrpěli své. Pro mnohé nebylo návratu zpět, ani pro Mojžíše/Galvana. Film je prostoupený spoustou scén, které spíš poetickým než brutálním způsobem, ukazují nepokrytě právě tuto "sousedskou" válku, ne tu minulou, ale tu jsoucí a budoucí, třeba tu na Balkáně. ()
Krutě smutná freska z období občanských konfliktů během druhé světové války v Itálii, kdy příslušenství k fašistické straně rozdělovalo národ. Zvláště bizarní je vybíjená v poli. Jako celek se mi to ale nelíbilo, velká rozstříštěnost a trochu bláznovství většiny postav. Skvělý původní dabing z Barrandova v čele s Milanem Machem. ()
Proč mě hořká poetika spolu s velice silným protiválečným poselstvím tentokrát nezasáhly přímo do srdce ? Proč jsem osudy všech protagonistů sledovala tak nezúčastněně ? Pro trochu nemístný cynismus šestiletého dítěte ? Nebo pro sluncem zalitou, ospalou krajinu, která se nenechala vyrušit ze svého bohorovného klidu ani ostrými zvuky výstřelů … v níž smrt vyhlížela jako nemístná, trochu vulgární recese ? Na noci svatého Vavřince jsem neshledala nic magického - to dny měli nádech mystiky … všechny ty dny, které postavily bratra proti bratru - a kdy lidé umírali TAK nepochopitelně lehce … jako když ženci stínají zlaté obilné klasy. A závěr ? Na to, aby se dal označit jako dobrý, za sebou zanechal příliš mnoho mrtvých … 3,5% ()
Velice povedený poeticky laděný snímek o cestě italských vesničanů k americkým osvoboditelům. Neustále provázející strach, lidskost i láska. Příběh obyčejných lidí vzdorující se fašistickému režimu vlastní země. Na lepší italský snímek na alespoň podobné téma snad už ani narazit nelze. Poukazuje se na ohromnou zoufalost a vůli lidí udělat vše pro to, aby zachránili život svůj i svých sousedů. Takové snímky by měli být ukázkou vzájemné pomoci v krušných chvílích a to zvlášť když jde o život. ()
Galéria (7)
Fotka © Ager Cinematografica
Reklama