The Swedish Theory of Love
Réžia:
Erik GandiniScenár:
Erik GandiniKamera:
Carl NilssonHudba:
Johan SöderbergHrajú:
Lars TrägårdhObsahy(1)
Švédsko se vydává za modelový příklad sociálního státu. Za kulisami novodobého ráje na zemi se ovšem odehrává překvapivé drama. V roce 1972 přišli politici s přelomovým programem „Rodina budoucnosti". Měl stvořit moderní společnost, kde bude důraz kladen na nezávislost každého občana, jemuž ve štěstí nesmí bránit ani vztahy k dětem, partnerům či rodičům. Po čtyřiceti letech experimentu sociálního inženýrství je Švédsko zemí zpřetrhaných rodinných vazeb. Lidé často žijí sami a sami umírají, aniž někomu chybí. Přirozenou pospolitost nahrazují uměle tvořené sociální skupiny. Šokující výpověď vyprávěná formou filmové eseje. (Jeden svět)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Když je Bůh na prvním místě, jsou všechny ostatní věci na správném místě, říká sv. Augustin. Tahle země se na cestu vlastní zkázy vydala už velmi, velmi dávno! Katolictví -> protestanství -> bezvěrectví. A vzniklé vakuum jako prostor pro experimenty sociálních inženýrů. Z tohohle filmu běhá mráz po zádech! ()
"The absence of materal values is never worse than the absence of spiritual values." říká ke konci filmu švédský lékař, který se odstěhoval do Afriky, a tím vlastně shrnuje myšlenku snímku. Nemyslím si, jak tu píší ostatní, že by se měla vyjádřit ve dvaceti minutách, autor zobrazuje několik zásadních projevů tohoto problému. A také si nemyslím, že by šlo od nadsazení situace, to, že 50 % švédských domácností tvoří jen jedna osoba, je prokázané číslo. Tento trend se šíří vyspělými státy, sama jej na vlastní oči vídám také v Německu i u nás. Dokument zcela trefně a zároveň zábavně, bez patosu, zobrazuje téma, že nezávislost má své stinné stránky, že individualismus při vší kráse nemusí být lepší než přítomnost druhých, byť ne za každou cenu svobodně zvolených blízkých. Že přítomnost druhých právě dává člověku smysl a hodnotu. Nekritizuje, jen předává dál k vlastnímu názoru diváků. ()
Dokument o údajném rozpadu tradiční rodiny ve Švédsku následkem sociálního inženýrství. Film se snaží vzbudit dojem, že každý Švéd je asociál žijící sám v malém bytě, co vychází ven jen na nákup a po smrti ho objeví až sousedé po 14 dnech kvůli zápachu. Jistě takové případy občas nastanou, ale nevěřím, že by šlo o takový rozsáhlý problém, jak ho film prezentuje. Klasická velkovýroba velbloudů z komárů. Navíc na některých věcech, které film kritizuje jako nějaké zvěrstvo, neshledávám nic špatného. Že se žena rozhodne nechat se uměle oplodnit a vychovávat děti sama? No a co? Je to její právo, její rozhodnutí a celkem pochopitelné, já bych taky s většinou chlapů v jednom bytě nevydržel. ()
Za mě palec nahoru, že někdo takový téma vůbec nakousnul. Zejména pro ty, co problém bagatelizujou, bych tady měl nějaký data (screenshot). Každopádně dokument ukazuje pouze ty extrémy, díky čemuž bude pro kohokoliv strašně snadný do něho kopat. To, že jako protiváhu nabízí nějaký crazy lesohipíky, je samozřejmě trochu hloupý =). (60%) ()
Rezignuje to na objektivitu a snahu nějaký problém pochopit, na úkor vtípků a přehnaných kontrastů (šťastný lékař v Africe kontra deprimovaní chirurgové ze Stockholmu). Při sledování jsem se bavil a smál, ale jakmile o tom začnu přemýšlet, míň a míň to pro mě funguje jako dokument a víc jako agitka. Chápu, každý dokument je subjektivní, tak co čekám, že...? Já nevím, třeba aby v dokumentu o osamělých Švédech mluvil nějaký osamělý Švéd. Fuck me, right? ()
Galéria (18)
Fotka © Fasad
Reklama