Reklama

Reklama

Vidiny

Trailer

Obsahy(1)

Psychologické drama s hororovým nádechem, Vidiny (1972), natočil osobitý americký režisér, producent a scénárista Robert Altman, který se do povědomí našich diváků zapsal kupříkladu celovečerními filmy M*A*S*H (1970), Svatba (1978) či Hráč (1992). Hrdinkou vizuálně a hudebně působivého snímku je spisovatelka Cathryn, která se snaží utéci svým nebezpečným halucinacím. Nedokáže rozpoznat, co je chorobnou vidinou a co je skutečností. Místo manžela vídává jiné muže, jindy spatřuje svou dvojnici. Vydává se proto na venkovskou chatu, aby zde pokračovala v psaní nové dětské knihy (knižní úryvky ve filmu pocházejí ze skutečného fantasy románu vydaného roku 1973, In Search of Unicorns, jenž napsala představitelka hlavní role, Susannah Yorková). Ale ani zde, uprostřed nádherné a tajuplné irské přírody, vidiny nepřestávají Cathryn pronásledovat. Do jejího života nečekaně vstupují noví přátelé, jež ale začínají za podivných okolností mizet stejně rychle, jako se objevili… Robert Altman se v tomto komorním příběhu, ve kterém se postupně zjevuje pouze šest aktérů (a jeden pes), realizoval i jako scénárista. Ponuré drama vyniká, jak je u Altmana zvykem, především neposednou kamerou, vedenou mistrem šerosvitu, Vilmosem Zsigmondem (McCabe a paní Millerová, 1971; Blízká setkání třetího druhu, 1977; Lovec jelenů, 1978; Nebeská brána, 1980), jehož kamera důsledně nahrává myšlenkovému labyrintu čelní představitelky. A jak je u Altmana také zvykem, práce se zvukem za obrazovou složkou nijak nezaostává. Romantizující symfonie Johna Williamse, dvorního skladatele Stevena Spielberga, jsou znepokojivě porovnávány s ruchovou kakofonií Stomu Yamash’ta, jehož bouření perkusí posiluje neklidnou atmosféru a dokresluje vyšinutost disharmonického světa, nedílně prorostlého se světem dospělého dítěte. Susannah Yorková obdržela za svůj herecký výkon roku 1972 prestižní cenu na filmovém festivalu v Cannes. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (46)

eLeR 

všetky recenzie používateľa

Pani Kathryn mala celkom dobrú melu v hlave. Chudinka. Miestami to malo aj dobrú atmosféru, človek nevedel čo príde. S muzikou sa Williams vyhral ... poriadny experiment .. niekedy by mi skôr pasovala na nejaké sci-fi. Čo mňa totálne otrávilo, boli pasáže, v ktorých sa čítalo z rozprávky o jednorožcovi ... na čo to? ()

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

Robert Altman umí vytvořit specifickou atmosféru a kombinace temného mysteriózna se scenériemi skalnatých vodopádů a podzimního lesa v mnoha záběrech se mu náramně vydařila! Hodně mě bavilo sledovat, kam se příběh plný mysteriózních událostí kolem hlavní hrdinky vyvine, jak bude pokračovat příběh, když vykonání úspěšné vraždy viditelného přeludu pokračuje vraždou naopak ještě reálně živé osoby... Kontakt s horrorovým žánrem v tomto psycho dramatu dlouhodobě probíhá velmi opatrně, v doprovodu místy až poetického stylu, ale ve správné chvíli atmosféra dokáže udeřit zvratem – a opět jiný, originální přístup ze strany Altmana k žánrovému námětu se mi zamlouval. Skvělou Susannah York v roli spisovatelky doplňují tři mužští partneři, kteří v různé míře zpestřují náladu břitkým nadhledem (jako třeba její filmový muž s foneticky ráznou hláškou „Who shot off the goddamn shotgun in the goddamn house?“ :)) a Marcel Bozzuffi si vystřihl docela nezvyklou, přesto značně ikonickou vedlejší roli vesele ironického ducha. Děj se ke konci zamotá a asi bych ho do detailů nedokázal napoprvé jasně vysvětlit, ale to mi stejně jako u Lynchových filmů nevadí, neboť přesto jsem u posledních scén, dvojitě podtrženého slova KONEC a závěrečných titulků zíral s regulérně otevřenou pusou nad završením a propojením vícera motivů i nejspíš hned tří světů hlavní postavy – reality, psaného románu a vnitřního boje s přeludy vycházejícími z minulých prožitků... kdežto přeludy snadno způsobí i záměnu ve vnímání postav. Tahle atmosféricky rozjímavá hra s divákem mě dostala! [85%] ()

Reklama

MrPierc 

všetky recenzie používateľa

Pro mě je neuvěřitelné, že tak složité psychologické drama se da rozehrát s jednou ženskou hlavou a tak mrazivě. Ta podivná hudba, ta podivná nálada, ten nepříjemný pocit z toho, co přijde dále. Co je realita a co je imaginace? Kamera výtečná, někdy šokující záběry. Překvapení, ale jsem to opravdu já ten Já? *Scéna s líbáním mužské ruky náznakem jemně erotická. ()

Davered 

všetky recenzie používateľa

VIDINY by svym zpusobem mohly byt typickou blaznivou komedii, ve ktere se zaletny muz snazi zabranit tomu, aby se jeho vsemozne manzelky/milenky (shodou okolnosti shromazdene pod jednou strechou) dozvedely pravdu. Ovsem zde mame obracene genderove role a diky hudbe i zpusobu snimani se z potencialni komedie stal pekne dusny horor. One atmosfere pak jeste pridava i prednes z detske knihy. Vysledek pak ukazuje, ze i obycejne nehororove prvky mohou za urciteho spojeni efektivne vyvolat hruzu. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Promiň, Roberte, tentokrát tě nepotěším. Vidiny zestárly - to, co se mohlo kdysi zdát jako rafinované a působivé, už dávno překonal čas. S podobnými prvky pracuje úspěšně řada moderních thrillerů a hororů, ale i psychologických dramat, a vedle nich tvůj snímek vypadá jako afektovaný film se stejně afektovanou hrdinkou, doprovázený hysterizující hudbou. Dnešní divák rychle odhalí, koho má před sebou, z čeho vychází její tajemství a emoce. I se superlativy na adresu výkonu Susannah York bych byl hodně opatrný. Tohle je po právu zapomenutý díl filmové historie, vhodný nanejvýš do filmového klubu. Celkový dojem: 45 %. ()

Galéria (34)

Zaujímavosti (8)

  • Avantgardní hudba Johna Williamse využívá mnoha netradičních kombinací nástrojů, s nimiž docílil zcela osobitého zvuku nahrávky. Nejnápadnější je začlenění "hry" na sonické skulptury francouzských experimentálních sochařů Francoise a Bernarda Baschetových. Ty jsou zhotoveny z hliníku a oceli a při tření nebo po úderu vyluzují zvláštní nadpozemské zvuky. Pro jejich "rozeznění" přizval Williams japonského perkusionistu Stomu Yamashtu, který s nimi měl značné zkušenosti. Yamashtu se kromě tohoto nezvyklého úkolu ujal i nahrávání sól na perkusní nástroje japonského divadla kabuki, vlastních vokálů či řady dalších děsivých a disonantních zvukových vstupů, ruchů a smíšenin. (Lavran)
  • Robert Altman napísal pôvodný scenár k tomuto filmu asi päť rokov predtým, ako bol natočený. (Bilkiz)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené