The Beatles - roky na turné

Celkem velké zklamání...Beatles jsem nikdy nepovažovala za nejlepší skupinu, co kdy existovala. Nicméně pár jejich písniček mám hodně ráda, tak jsem měla celkem velká očekávání. Bohužel jsem se nic moc nového nedozvěděla a pozdější a mě o dost bližší období Beatles nebylo ani zahrnuto, což mě celkem mrzí. (25.07.2017)

Beatles jsem v životě neposlouchal, můj přehled o nich je povrchní, ale přesto jsem viděl mnoho televizních dokumentů, které mi toho prozradily řádově více, minimálně lépe uvedly do kontextu doby, rozebíraly podstatné lidi okolo skupiny, případně mapovaly pokračující dráhy a životy členů kapely. To vše zde není, případně jen velmi povrchně, a místo toho se diváci zásobují obrazovým materiálem a informacemi, které dopředu znají. Jediné, co to posílá trochu výš jsou komentáře všech členů kapely (včetně těch již mrtvých), kteří se retrospektivně vracejí k událostem, o kterých je film. No a ten film je převážně o koncertech a vlhnutí všech fanynek, které z nich doslova šílely. No a to je prostě příšerně málo na životopisný dokument o takových legendách, kterými Beatles bezesporu jsou. 64% (17.01.2017)

V poslední době jdou hudební dokumenty na dračku, a tak i fanoušci Beatles si musí přijít na své. Tentokrát se do projektu pustil Ron Howard a své práce se ujal velmi dobře, protože dokázal velmi autenticky zpracovat klima v prvotních letech kapely (tzv. Beatlemánie) a tuto atmosféru dokázal přenést na diváka skvělým způsobem- nadšení a euforie v prvních měsících obrovského vzestupu a poté značné otrávení a včasné Dost!. Film dokáže odpovědět na základní otázky, zejména proč se Beatles stali takovým fenoménem, i po 50 letech dosud nepřekonaným vrcholem ve svém období (přirovnání Johna Lennona k plující lodi je vynikající) a také proč následoval rychlý konec živých vystoupení a jakýsi úpadek (k tomuto bodu jsem si vzpomněl na trefné "Čeho je moc, toho je příliš"). Názvy filmů "Hard day's night", "Help!" a také "Eight days a week" tedy zachycují náladu členů po období jejich zenitu, ovšem to, co dokázali během tak krátkého období, je velmi nevídané. Trochu mě zklamalo, že se jedná pouze o období 62-66, protože jsem čekal vysvětlení a popis rozchodu cest jednotlivých aktérů (moje chyba, mám si číst obsahy), ale nakonec jsem si uvědomil, že Ron to tak chtěl a má to tak být. Pro skalní fanoušky Beatles se tento dokument stává jednoznačnou povinností a i další milovníci hudby (včetně mě) se určitě o něco obohatí. (08.11.2016)

"Já jsem jedináček a najednou jsem měl pocit, že mám tři bratry." Éra Beatles nebyla tak harmonickou pohádkou, jak se snaží tento dokument naznačit, ale to je moje patrně jediná výhrada. Hudba totiž zněla skvěle, "kastrolovému" období byla věnována většina času a několikrát jsem byl ušlapán davem nadržených slečen. Nicméně v historii Brouků se poměrně orientuju a tak jsem v dokumentu hledal něco víc. A našel jsem to, čehož si cením. Jednalo se jednak o skvělou motivační formulku před koncertem, množství fotek a mně neznámých záběrů z koncertů a hlavně Anfield Road. Až se naučím cestovat v čase, což plánuju na příští pětiletku, tak se okamžitě hodlám přenést do 18. 4. 1964 a zazpívat s celým stadionem fotbalistům FC Liverpool She Loves You. Při těchto záběrech jsem totiž cítil neskutečné množství pozitivní energie a to prostě musím zažít. (04.05.2017)

Perfektně a poutavě zpracovaný dokument, se strhující atmosférou! Lituji, že jsem to nezažila na vlastní kůži! Jít do kina na Beatles je bezesporu nevšední událost. :-) Ano, ano: podívat se na záběry, které jsme viděli tisíckrát cíleně, nebo jen letmo, během přepínání televizních stanic. A s jejich hudbou je to stejné... Známe ji všichni. Nemusíme být skalními fanoušky, ale přijde mi, že v rádiu jejich písnička člověka potěší vždycky. Přesto všechno je hlubokým zážitkem sledovat v bijáku ucelený dokument o letech jejich největší slávy, tzv. Beatlemánie. Tohle skutečně nemělo obdoby! Reakce lidí z celého světa napříč vyznáním,výchovou, politickým smýšlením, sociální nerovností i barvou kůže jsou i dneska k podělání. Běžte se na to všechno podívat, určitě to stojí za to! Jistě víte, že John Lennon jednou plácnoul, že jsou slavnější než Ježíš. Bigotní katolíci poté pálili jejich desky a plakáty na hranici, jako za středověku. Byl to tehdy veliký průser... Jenomže to, co ti kluci složili, jak úžasně hráli, jak několik let ustávali nápor popularity a tlak médií, to vše mě navádí k laškování s myšlenkou, jestli náhodou neměli jak se říká: dar od Boha. A Ježíš? To byl přece rozumný chlap. Ten by měl jejich hudbu možná taky rád. :-) A beztak by se Lennonovu bonmotu od srdce zasmál... :-) Každopádně, pokud nebyli slavní jako on v době Beatlemánie, dnes jistě jsou. Protože i naše malé děti (7r. a 2r. ), které ví o víře vcelku kulové, když jim není do zpěvu, ale chtějí slyšet hudbu, pouštějí si na tabletu stále dokola celé album z roku 1965 - Help! :-) (18.09.2016)